Rozhodnutí, kterým soud zamítl žádost Romana Janouška o přerušení trestu, dostalo opět do mediální hry otázku daleko závažnější. Tou je samotná výše trestu, který dostal za způsobenou dopravní nehodu pod vlivem návykové látky.
Je vždycky špatné, když se z jakéhokoli trestného činu, který se obvyklému průměru vymyká prominentní osobou pachatele, stává jakési exemplum, odstrašující případ a národní ostrakizační soud v jednom, na jehož základě se pak licituje s výší trestu i s okolnostmi jeho výkonu.
Úmysl vraždit
Už obžaloba, která zněla na deset let za pokus vraždy, byla evidentně mimo mísu. Janoušek se nesnažil oběť zavraždit, nic takového nevyplývalo ani z posudků, ani z nasazených odposlechů – chyběl zde prostě úmysl vraždit. Dovozovat nepřímý úmysl z toho, že automobil je smrtící zbraň, a proto mohl Janoušek vědět, že s ním může zavraždit, je přitažené za vlasy. Stejně tak bychom museli brát jako eventuální smrtící zbraň vidličku nebo váleček na nudle.
Sama státní zástupkyně pak následně tvrdila, že úmysl vraždy dovozovala z toho, že Janoušek se snažil od nehody odjet. To už je ale proti vší logice. Kdyby chtěl oběť zavraždit, tak by přece neodjížděl, naopak by se snažil svůj čin dokončit. Samostatnou kapitolou jsou pak odposlechy, které se staly součástí obžalovacího spisu. Je otázkou, co bylo dříve – zda obvinění z pokusu vraždy a následné poskytnutí odposlechů ze strany olomouckého vrchního státního zastupitelství, či zda byla prvotní nabídka, že odposlechy budou promptně poskytnuty, jakmile bude Janoušek obviněn z trestného činu, jenž by použití legalizoval. Navíc pro posouzení věci, a hlavně jako důkaz kvalifikace trestného činu, neměly žádnou vypovídací hodnotu.
Zástupný trest
V Janouškův prospěch hrálo to, že se s obětí vyrovnal, zaplatil všechny výlohy spojené s léčením, a to i do budoucna. Naopak mu přitížilo, že se snažil od nehody ujet a že byl pod vlivem alkoholu. Přitížil mu rovněž revizní znalecký posudek, který vyvracel tezi obhajoby, že šlo o nedbalostní trestný čin. Hranice mezi úmyslem a vědomou nedbalostí je nicméně velice tenká.
Za úvahu při stanovení kvalifikace stála trestní kvalifikace ublížení na zdraví z omluvitelných pohnutek. Ke skutku došlo v době zveřejňování odposlechů mezi Janouškem a bývalým primátorem Pavlem Bémem, kdy byl Janoušek neustále ve stresu. Stresovým jednáním by se ostatně dalo vysvětlit i jeho chování během nehody a bezprostředně po ní. Je otázkou, proč se soud nezabýval i jednáním oběti, která namísto toho, aby si zapsala značku auta a zavolala policii, zvolila takřka sebevražedný způsob konfrontace.
Janoušek dostal flastr srovnatelný s tresty za způspbení daleko závažnějších dopravních nehod včetně těch se smrtelnými následky. Je na místě otázka, zda trest nebyl svou výší i zástupným trestem za vše, co policie a média házejí Janouškovi na hrb, jenom mu to jaksi stále nejsou schopny uspokojivě dokázat. Nabízí se srovnání se slavným gangsterem Al Caponem, který také dostal zástupný trest za daňové úniky, když mu nebylo možné dokázat jiné zločiny.
Symbolický Valentýn
Kouzlem nechtěného poslední výrok soudu téměř na den korespondoval se svátkem svatého Valentýna, kdy došlo k nejbrutálnějšímu zločinu, který chicagský kmotr spáchal. Nezbývá než doufat, že soudce, který Janouškovi zatrhnul přerušení trestu ze zdravotních důvodů, se nerozhodoval pod vlivem těchto historických reminiscencí a pod mediálně „morálním“ tlakem, který velel to Janouškovi prostě co nejvíc osolit.
Čtěte také:
Janoušek neuspěl s žádostí o přerušení pobytu ve vězení, podá stížnost
