Městský soud v Praze se pustil do kauzy firmy Oleo Chemical. V ní jsou manažeři firmy spolu s lobbistou Ivem Rittigem a zprostředkujícími právníky obžalováni ze zpronevěry, krácení daně a legalizace výnosů z trestné činnosti.
Obžaloba stojí na tom, že obvinění manažeři vyváděli z firmy peníze, za neexistující právní či poradenské služby fakturovali firmě Cokeville Assets, o níž se předpokládá, že je napojená na Rittiga. Z transakcí pak nebyly odvedeny příslušné daně. Už ze samotné konstrukce obžaloby je ale zřejmé, že tu něco nesedí. Především po ekonomické stránce.
Jak se mohli majitelé firmy dopustit sami na sobě zpronevěry? Proč by měli platit nějaké jiné firmě, která s Oleo Chemical není nijak propojena, za nic, aby se vyhnuli daňové povinnosti? Zvláště když se po nějakou dobu, než se jim povedlo rozjet byznys s biopalivy, naopak potýkali s nedostatkem financí? Nemluvě o tom, že daně z plnění zaplatil Cokeville Assets, a to na území České republiky.
Je tedy celkem zjevné, že z hlediska logiky působí celá obžaloba spíše jako účelová konstrukce. Neudržitelnost takových argumentů by měla být zjevná i člověku ekonomikou zcela nepolíbenému. Ovšem pak jsou tady naši „elitní detektivové“ z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a dozorový státní zástupce Adam Borgula.
Změny osnovy
Ti v průběhu případu několikrát měnili osnovu od korupce a ovlivňování veřejných zakázek, které stály na úplném začátku, přes různé spletence a prefabrikáty splácali nakonec zpronevěru, daně a praní peněz.
Je namístě se proto ptát, zda za celým monstrprocesem, jemuž dělá jakéhosi maskota Ivo Rittig, nemůže být ještě něco jiného. Zda jde o běžný kriminální případ, nebo zda dochází k účelové kriminalizaci, za níž se schovávají pragmatické ekonomické a politické záměry.
Oleo Chemical vyrábí takzvaná biopaliva druhé generace, tedy taková, která jsou šetrnější k životnímu prostředí. Proto jsou nejvážnějším konkurentem řepky, na niž dosud sází Agrofert Andreje Babiše. Ten o Oleo z tohoto důvodu projevil zájem už v roce 2011, ale majitelé jeho nabídku odmítli. Do hry následně vstoupil příbramský podnikatel Jindřich Vařeka, jehož syn nyní dělá v Příbrami starostu za ANO a s nímž dodnes majitelé vedou řadu sporů.
Je to náhoda?
Jako první vystoupil veřejně s obviněními vůči Oleu Chemical a Rittigovi Babišův fámulus z Nadačního fondu proti korupci Karel Randák. Vyšetřování případu vede ekonomický odbor ÚOOZ pod taktovkou Marka Foglara, který se pravidelně stýká s ministrem financí. Dozorový státní zástupce Borgula se pro změnu Rittigovi „věnoval“ již v době svého působení v Transparency International.
To je jedna z těch „neziskovek“, které nápadně připomínají neoficiální divize Agrofertu. A kruh uzavírají Babišovy tiskoviny, především Lidové noviny, které této celkem podružné kauze věnovaly již několik set článků a které zcela bezskrupulózně pracují s utajovanými zdroji z vyšetřování případu. Že by to vše byla pouze náhoda? Tomu se věří těžko.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
Čtěte také:
Oleo Chemical jsem netuneloval, bránil se u soudu zakladatel Urbánek
