To nám spadl kámen ze srdce. Prý nebudeme pokutováni za to, že si po zavedení elektronické evidence tržeb nevyzvedneme účtenku. Jako by se s předjařím znovu vracel ten opojný vánek svobody, který k nám zavál s předjařím roku 1990. Za Rakouska-Uherska tomu někteří čeští politici říkali „drobečková politika“.
Jak je směšné a absurdní zároveň, že se dnes člověk musí těšit i z takové pitomosti. Tedy za předpokladu, že taková úleva projde i celým legislativním procesem. Boj onoho předjaří před čtvrtstoletím se nevedl jen o politická práva, ale i proti každodenní buzeraci, kterou tehdejší režim občany obtěžoval. Kdyby někdo tehdy vystoupil s nápadem, jako je povinný odběr účtenek, národ by ho vypráskal. Dnes se o tom vedou vážné debaty a pořádají semináře.
Václavu Klausovi se dnes nasazuje psí hlava za vše, co se v zemi, ať již jakkoli virtuálně, nedaří. Jeho étos, s nímž nás učil slovům jako liberalismus, trh či kapitalismus, však neztratil přes stále sílící etatizující matrix své opodstatnění. Kde jsou tehdy vedené diskuze na téma svoboda versus regulace, míra přerozdělování versus ekonomický růst, dotace versus konkurence či byrokracie versus korupce? Všechna tato témata odvál čas, zmizela z hlavního veřejného proudu, aby byla nahrazena a vytěsněna falešnými pseudotématy a vizí státu, jíž se příčí společenská i ekonomická realita. Státu, který vše a každého ohlídá, o všechny se postará a kde se život uvnitř a vně kriminálu nápadně podobají.
Namísto zefektivnění a prohánění státní správy, řádného dozoru nad zkorumpovanými celníky, policisty a finančáky stát plošně buzeruje devadesát pět procent těch poctivých. Ke všem důvodovým zprávám k legislativním výtvorům, které se rodí ve vládních hlavičkách, bývá vždy připojena krásná formulka, že je to v zájmu fiskálních záměrů státu. Jako by to mělo být jediné měřítko a jako by se jím ospravedlnilo cokoli. Lze se divit řadě podnikatelů, kteří denně vidí, na jaké zhůvěřilosti včetně nástrojů na jejich buzeraci jdou jejich daně, že si sem tam něco ulijí? Axiom, že každá koruna investovaná soukromě je efektivnější než jakákoli koruna investovaná státem, by se měl učit od základní školy. Obdobné je to s celým slavným bojem proti korupci. Ani tu nezlikvidují drakonické zákony a byrokratická buzerace, ale jenom odbourávání zbytných rolí státu, nikoli jejich bobtnání.
A propos, kdy a zda vůbec vládě dojde, že její ideologie i politická praxe má vedle postupného oklešťování svobod i své ekonomické následky? Dokázal by si někdo v onom slibném předjaří prvního roku svobody představit, že premiér této země bude kdesi v Soulu, kde býval konec světa, panáčkovat, abychom tu mohli montovat víc aut pro tamější majitele? Inu, každý reálný socialismus má své důsledky. Měl je ten Husákův, má je i ten současný.
Autor je publicista
Čtěte také:
Elektronická evidence tržeb nabírá skluz Babiš: Restauracím chci snížit DPH na 15 procent
