Obvodní soud pro Prahu 1 zprostil obžaloby Janu Nečasovou a tři bývalé vysoké představitele Vojenského obranného zpravodajství kvůli údajnému nelegálnímu sledování bývalé premiérovy manželky. Milenka žárlila, zvedla telefon, a tupí, servilní lampasáci pouze sklapli podpatky a pro českou madam de Pompadour udělali, co jí na očích viděli. Bez ohledu na zákon.
Tato na první pohled naprosto bizarní a směšná konstrukce kupodivu našla ve většině médií i v neinformované veřejnosti zastání a byla brána jako boží zjevení. Tak nějak to zapadalo do šeptandy o velkopanských manýrech a způsobech, jakými kočírovala svého předsedu vlády, jeho okolí a nakonec i celou ODS.
Skutečnost, že přípravné řízení, stejně tak jako část hlavního líčení, byla vedena v utajovaném režimu, přitom znemožňovala obhajobě adekvátní mediální obranu. Až závěrečná řeč Tomáše Sokola, zveřejněná na serveru Česká justice, umožnila si udělat o celé kauze zcela rozdílný obraz.
Čtěte také: Soud osvobodil Nečasovou i zpravodajce, vojenskou rozvědku nezneužili
Petr Nečas měl informaci, že jeho rodině může hrozit nějaké nebezpečí. Pověřil vojenskou tajnou službu, aby toto podezření prověřila. Že to byl premiér, kdo zadal tento úkol, a ne jeho milenka, vyplývá z citovaných výpovědí nejenom obžalovaných šéfů VOZ, ale i dalších příslušníků, kteří vypovídali před soudem pod přísahou.
Toto sledování či kontrasledování přitom spadá do příslušných ustanovení zákona o Vojenském zpravodajství, pro něž není potřeba svolení soudu ani předchozího zaúkolování vládou či prezidentem republiky, ale ani souhlasu ministra obrany. Nejednalo se totiž o zásah do zákonem chráněných občanských práv. Byl to ostatně právě Petr Nečas, kdo právě tato ustanovení ještě jako poslanec v roce 2004 do zákona prosadil.
Ani ze všech slavných odposlechů ostatně nevyplývá žádné úkolování ve smyslu, že by vojákům něco nařídila.
Jana Nečasová jakožto ředitelka premiérova kabinetu pouze komunikovala s tehdejším vedením vojenské kontrarozvědky konkrétní informace, které od Nečase dostala. Ani ze všech slavných odposlechů ostatně nevyplývá žádné úkolování ve smyslu, že by vojákům něco nařídila. Olomoučtí prokurátoři jenom účelově spojili zcela legitimní snahu prověřit možná bezpečnostní rizika hrozící premiérově manželce s osobní záští jeho milenky vůči ní.
Veřejnost tak díky obhájci generála Páleníka poprvé dostala oficiální možnost konfrontovat argumenty obhajoby s dosud jednostranným pohledem. A z rozhodnutí soudu plyne, že má větší logiku než verze obžaloby.
Je naprosto neslýchané, že si dozorový státní zástupce Rostislav Bajger dovolí rozsudek označit za nezákonný. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, které, ač místně nepříslušné, podalo k místně nepříslušnému soudu v Ostravě návrhy na vazbu i na provedení domovních prohlídek, a konalo další úkony ve fázi přípravného řízení. Pokud lze soudkyni Králové opravdu něco vyčíst, tak to, že jako nezákonnou z těchto důvodů nezamítla obžalobu.
Autor je redaktorem České justice
Čtěte také:
Soud osvobodil Nečasovou i zpravodajce, vojenskou rozvědku nezneužili
Pravice vítá osvobození Nečasové, žádá hlavy olomouckých žalobců
