Současná koalice, která od podzimu vládne našemu hlavnímu městu, se před volbami dušovala, že konečně rázně skoncuje se všemi pochybnými praktikami, jež z metropole udělaly bonanzu pro nejrůznější šíbry, kteří měli ty správné konexe. Zatím to ovšem vypadá, že sliby byly chyby. A že vše pojede dál v zaběhaných kolejích.
O tom, že celé slavné Pražské stavební předpisy, které těsně před komunálními volbami propasírovala odcházející městská rada, jsou mrtvě narozeným dítětem, věděl kdekdo. Snad kromě jejich otce, primátora Tomáše Hudečka. Měla to být alespoň jakási záplata za to, že jeho stěžejní dílo, metropolitní plán, který sliboval dokončit ke stejnému datu, je stále v nedohlednu.
Jenže jedno bez druhého je k ničemu, protože jsou to propojené dokumenty. Je to stejné, jako kdybyste si udělali řidičský průkaz, ale vůbec netušili, kdy si pořídíte auto. Daleko závažnější ovšem je, že stavební předpisy jsou v rozporu se stavebním zákonem. Ten je obecně platnou právní normou, takže jakýkoli navazující podzákonný právní akt (jako právě stavební předpisy) s ním musí být v souladu, jinak je neplatný.
Pražské předpisy jsou ostatně neplatné i proto, že nebyly notifikovány Evropskou komisí. V Bruselu by určitě koukali, až by si přečetli, že Praha má například jiný rosný bod než zbytek republiky, a proto se zde mohou stavět užší zdi než všude okolo.
Řidičák bez auta
Hurá do brlohu
Celá slavná revolučnost a novátorství, kterou si na nových předpisech tak pochvalují například protestující architekti, spočívá v pouhé destrukci a totálním odmítnutí dosavadního trendu v oblasti stavebních regulací v hlavním městě. Například nákupní centrum Palladium na náměstí Republiky muselo podle dosavadních předpisů vybudovat několik set parkovacích míst.
Podle nových by nemuselo zhotovit ani jedno. Jak by to v okolí zkomplikovalo dopravu a jakou radost by z toho měli rezidenti i návštěvníci, je nasnadě. Jediný, kdo by si mnul ruce, by byl developer. Pro toho jsou nějaká parkovací místa v podstatě jen zbytečnými náklady. A stejným úhlem pohledu by se daly zhodnotit Hudečkovy předpisy bod po bodu.
I když se na první pohled tváří, že jsou vstřícné vůči všem Pražanům, jásat by nad nimi mohli pouze oni tolik proklínaní developeři. Například pražským zahrádkářům připravil Hudeček spoustu zbytečné buzerace – počínaje omezením výměry pozemku a případné stavby na něm a například zákazem živých či plaňkových plotů konče. Lze jenom spekulovat, zda za tím nebyl záměr znechutit jim jejich hobby natolik, aby pak mávli rukou nad tím, že jim na stole přistane návrh na přeměnu jejich pozemku ve stavební parcelu.
Tato úporná a nemístná regulace je přitom až v nepochopitelném protikladu k benevolenci vůči hygienickým a zdravotním požadavkům na novou bytovou výstavbu. Komu by se chtělo bydlet v brlohu s výškou stropu 2,3 metru a s polovinou prosvětlení oproti tomu, co přikazují obecně platné právní normy? Ostatně i to bylo jedním z důvodů, proč ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová nakonec přistoupila k tomu, že předpisům vystavila červenou kartu.
Měsíc času
I když nová rada přišla k Hudečkovým stavebním předpisům jako slepý k houslím, díl odpovědnosti za právní vakuum a všechny s tím související důsledky padá i na její hlavu. Především na hlavy primátorky Adriany Krnáčové a náměstka Matěje Stropnického. Měli více než měsíc času na nápravu, ale nakonec přes všechny sliby neudělali prakticky nic. Proč? I o to by se měla zajímat policie, která začala nyní celou kauzu vyšetřovat.
Autor je publicista
Čtěte také:
O povinnosti notifikovat předpisy Praha věděla, tvrdí úřad
MMR: Pražské stavební předpisy jsou nezákonné a nevymahatelné
