Poslanci Zvěřina a Svoboda uznávají, že udělali chybu
Není vyloučeno, že duty tax free shopy – „místa prodeje zboží fyzickým osobám za cenu bez daně z přidané hodnoty – zůstanou volné jako pták až do konce roku 2003. Uvážíme–li, že ještě koncem ledna to vypadalo na zánik k letošnímu 31. prosinci, je to posun výrazný. Vyčíslit to v penězích by uměli nejlépe sami provozovatelé duty–free shopů. Kromě nich to nikdo přesně neví. Možná ani finanční úřady. Rozhodně to ale nebude málo. Zasvěcení tvrdí, že monumentální výstavba v jihomoravských freelandech, především na hraničním přechodu Hatě, se financuje cash – bez úvěrů. Ročně se podle celních statistik do duty–free obchodů naskladňuje zboží v řádech miliard korun. Dobře odpracovaný návrh. O šanci free shopů na prodloužení existence se zasloužil poslanec Martin Kocourek (ODS), když do množství svých pozměňovacích návrhů k novele zákona o spotřebních daních začlenil i jeden, v němž stálo: „ V článku II zákona č. 17/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, se v bodu 4 číslovka ‚2001 nahrazuje číslovkou ‚2003 . Tato drobná úprava číslovek (o letopočtech, natož pak o tom, že jde o termín existence duty–free shopů, se v pozměňovacím návrhu nehovoří) se týkala věty: „Prodej zboží za ceny bez daně z přidané hodnoty fyzickým osobám v prodejnách duty tax free… lze uskutečňovat… do 31. prosince 2001. Má tedy význam velmi podstatný. Elegantní bylo i to, že v rámci novelizace zákona o spotřebních daních se tak novelizoval i zcela jiný zákon. Martin Kocourek o sobě tvrdí, že je dobrý poslanec. Ano, je to tak. Nehoří. Zjistit, nakolik dobří jsou jeho kolegové ve sněmovně, není účelem tohoto článku. Fakt ale je, že poslanci sociální demokracie stáli při hlasování o číslovkách jako kůly v plotě. Vedle sevřených šiků pravice hlasovali 26. ledna pro Kocourkův návrh i komunisté. Šéf jejich poslanců Vojtěch Filip má na věc jednoznačný názor podložený zkušenostmi Jihočecha: „Přiznávám, že jsem klub ovlivnil já. Místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému jsem to hlásil tři neděle dopředu. Můj důvod je udržení zaměstnanosti v pohraničí. Deset pracovních míst je z republikového hlediska nic, ale v Dolním Dvořišti to význam má. Já nejsem eurofanatik ani euroskeptik, jsem eurorealista. Ale nemůžu nevidět, že za deset let jsme odevzdali devadesát procent toho, co po nás chtěli, ale dostali jsme tak patnáct procent. Rozdíl mezi tím, co se po nás chce, a tím, co nám nabízejí, je značný. Takže já jsem v tomhle případě pro heslo bližší košile než kabát. Do Evropské unie nás nepřijmou dřív než v roce 2006, tak proč nevyužít rakouské kupní síly, dokud to jde? Dost dlouho u nás lacino nakupují, tak ať z toho aspoň něco máme. Víceméně shodné jsou i argumenty samotného předkladatele pozměňovacího návrhu o duty–free Martina Kocourka, který skromně poznamenává, že prosadit návrh ani nedalo tolik práce. „Nejbližší datum vstupu do EU je rok 2004. Přivřeme-li oči, že tomu tak skutečně bude, pak speciální režim u duty–free není na závadu, tvrdí. „Ministerstvo financí není schopno proargumentovat, proč by se duty–free měly rušit dříve, a že to u nich vyvolává šílenství, za tím hledejme jiné důvody. Když argumentují vstupem do EU, měli by se starat, zda splníme jiná kritéria třeba maastrichtský limit deficitu veřejných rozpočtů. Je chyba vzdávat se výhod, dokud nemusíme. Argumentem pro prodloužení duty–free je to, že jsou relativním stabilizačním faktorem pro ty příhraniční regiony, kde působí. Stabilizačním faktorem, především pokud jde o zaměstnanost. Neutečou. Argument o zaměstnanosti netřeba podceňovat, ale na většině hraničních přechodů se počet takto vzniklých pracovních míst vyjadřuje v jednomístných číslech. Podstatnější význam pro zaměstnanost mají pouze jihomoravské duty–free. „Jde o zhruba dvě stě pracovních míst, přičemž počet nezaměstnaných se v okrese pohybuje od šesti do osmi tisíc, říká o takzvaných bezcelních zónách v Hatích a Hevlíně vedoucí aktivní politiky zaměstnanosti znojemského Úřadu práce Emil Čop. Na rozdíl od poslanců však prodloužení existence duty–free obchodů se zaměstnaností bezprostředně nespojuje. „Nemyslím si, že až pro ně skončí zvýhodněný daňový režim, podnikatelé utečou. Už tam toho bylo postaveno moc na to, aby se to nechalo ležet ladem. Většinu zákazníků duty–free odjakživa tvoří Rakušané a podle mého názoru sem budou jezdit dál, dokud budou existovat cenové rozdíly. Pokud by bylo zboží v duty–free zatíženo daní z přidané hodnoty, pro Rakušany se vlastně nic nezmění, protože DPH si při odjezdu ze země mohou nechat vrátit. Jen budou muset absolvovat trochu papírové války. Je třeba vzít v úvahu, že v zónách se neprodávají jen cigarety a alkohol, ale jsou tam i normálně zdaněné prodejny, služby, hospody, hotely, benzinové pumpy, masážní salony a podobně. Mimoto se počítá s dálnicí Praha–Vídeň a Hatě budou na trase. Takže si myslím, že zaměstnanost tam bude stále i bez free shopů. V zóně se pořád masivně staví. Proč by to dělali, kdyby se to mělo zavřít? Nekalá soutěž. S Čopem nepřímo polemizuje ředitel celního ředitelství Brno Vladimír Havlíček. Podle něj je dlouhodobě prokázáno, že zboží, které není zatíženo clem a nepřímými daněmi, končí z devadesáti procent na území České republiky, protože Rakousko omezuje dovoz zboží prodávaného v duty–free (alkohol, cigarety) na minimum. Duty–free – konkrétně prodejny v Hevlíně a Hatích – tudíž neplní svůj účel. „Existence podnikatelských aktivit, které jsou provozovány v těsném sousedství prodejen duty–free, kdy jde o prodej s daní (obchody, restaurace, prodejní stánky se zbožím identickým jako v prodejnách duty–free), je nepochybně neřešitelným problémem ve vztahu k daňovým kontrolám v dané lokalitě, napsal Havlíček do Hospodářských novin. „Veřejně proklamované úvahy o tom, že existence prodejen typu duty–free napomáhá rozvoji regionů, jsou veskrze pravdivé, tvrdí dále. „Nicméně jejich příznivý rozvoj z důvodu existence prodejen duty–free je vlastně postaven na protiprávním stavu, kdy je státem legalizován nekontrolovatelný tuzemský prodej nezatížený daněmi. Z toho vyplývají i náznaky nekalé hospodářské soutěže ve vztahu k podnikání v ostatních obchodech na území ČR. Naschvál. Ředitel Havlíček označuje současný stav za ostudu České republiky vůči EU a odvolává se na zdůvodnění problému ministrem financí Pavlem Mertlíkem ve sněmovně. Mertlík ovšem o nekalé soutěži nehovořil. Ve své velmi stručné reakci na Kocourkův pozměňovací návrh se omezil na politické souvislosti problému. „Tento návrh… je v rozporu se strategií ČR založené na přípravě na vstup do EU k 1. lednu 2003. Znamená časovou koincidenci s tímto obdobím, kdy bychom měli být již plně připraveni na vstup, a to v oblasti, kde nelze žádat o žádné přechodné období. Domnívám se, že tento návrh jde proti základním zájmům České republiky a v žádném případě by neměl být Poslaneckou sněmovnou schválen, prohlásil. Tiskový mluvčí ministerstva financí Libor Vacek k tomu dodává, že prodloužení existence duty–free shopů v situaci, kdy jsme se zavázali následovat EU, která duty–free na silničních přechodech zrušila, by mohlo být unií chápáno jako signál nekooperativnosti. Na tom něco je. Pro Kocourkův návrh se například vyslovila velká většina členů výboru pro evropskou integraci včetně jeho předsedy Jaroslava Zvěřiny (ODS). Z šestnácti členů výboru bylo devět pro, čtyři sociální demokraté proti, jeden sociální demokrat a jeden komunista se zdrželi hlasování a jedna členka ČSSD nebyla přítomná. Málo bouřil. Je ovšem spravedlivé dodat, že Zvěřina ve vyjádření pro týdeník EURO označil své hlasování za nedorozumění: „Máte pravdu, že pan ministr Mertlík varoval před důsledky ve třetím čtení. Nicméně jeho varování bylo málo účinné. Nikdo z nás nehlasoval pro ten návrh s tím, ze se staví proti naší negociační pozici. Domnívám se, že při větší snaze ministerstva financí zatřást sněmovnou by se návrh schválení nedočkal. Pan ministr považoval zřejmě své stanovisko za všeobecně známé, ve skutečnosti, jak ukazuje hlasování, si poslanci vážnost situace neuvědomovali. Sněmovna tak přijala argument, že stačí, budou–li ony free shopy zrušeny k okamžiku našeho vstupu do EU, což samozřejmě pravda není. Obdobné stanovisko zaujal i místopředseda výboru pro evropskou integraci Pavel Svoboda (Unie svobody): „Vzhledem k tomu, že nejbližší termín vstupu do EU je rok 2004, nepovažoval jsem posunutí existence duty–free za problém. Nicméně vystoupení ministra zahraničních věcí Jana Kavana ve výboru pro evropskou integraci, kde hovořil o velmi negativních reakcích, které to v EU vyvolalo, mě přesvědčil o opaku. Je fér říci, že to nebyl správný krok. Vrátí ho? Zvěřina soudí, že prodloužení existence duty–free je neudržitelné a Senát ho musí zvrátit. Podle informací týdeníku EURO v to věří i ministerstvo financí a hodlá v tomto směru jednat se senátory, zejména čtyřkoaličními. Šéf senátorského klubu Unie svobody a ODA Daniel Kroupa tvrdí, že žádné jednání zatím neproběhlo. „Nicméně osobně předpokládám, že by novela zákona o spotřebních daních mohla doznat změn i v této pasáži. Naši senátoři měli i dřív názor, že by duty–free měly být zrušeny, dodal. Nadějí pro to, aby sněmovna po zásahu Senátu změnila své dosavadní jednoznačné stanovisko k prodloužení existence duty–free (ze 181 přítomných bylo 112 pro a 60 proti) je i stupeň zasvěcenosti jednotlivých poslanců do problému. V rozhovorech s některými poslanci, kteří hlasovali pro Kocourkův pozměňovací návrh, bylo patrné, že mají jen velmi přibližnou představu, oč jde.
Hraniční přechody s duty–free obchody
Hranice s Rakouskem
Studánky, Halámky, Dolní Dvořiště, Hatě, Mikulov, Hevlín
Hranice s Německem
Stožec, Folmava, Železná, Rozvadov, Hřensko
Letiště
Praha–Ruzyně
Zrušeny budou pouze duty–free na silničních hraničních přechodech
Pramen: Generální ředitelství cel
