Není náhodou, že obhájci jak klasického liberalismu, tak sociálně tržní ekonomiky se shodnou v důrazu na mimořádný význam stabilní měny pro moderní konkurenceschopnou ekonomiku.
Moderní ekonomika založená na dělbě práce nepochybně funguje nejlépe na základě individuálního rozhodování a prostřednictvím „konkurence jako procesu objevování . Měnové podněty dávají účastníkům trhu nezbytné informace o měnících se podmínkách nabídky a poptávky a o nových požadavcích. Ceny, mzdy a úrokové sazby mají však smysl jen tehdy, jestliže je měna stabilní. Pouze pak mohou být investice, produkce a práce směrovány do oblastí, které si společnost žádá, a které p roto podporují prosperitu.
Inflace na rozdíl od toho vede v dlouhodobém pohledu k vážným poruchám ekonomického procesu, jež mají za následek chybné rozmísťování zdrojů a drahé nápravné strategické manévry. Trpí jí hlavně ekonomicky slabší vrstvy společnosti - ti, k teří nejsou schopni vyhnout se plíživému znehodnocování měny. Do těchto skupin především patří příjemci mezd, penzí a státních plateb, stejně tak jako ti, kteří mají spořící účty.
Ochrana stabilní měny je proto i osvícenou sociální politikou. Ludwig Erhard, první německý ministr hospodářství v poválečných letech, vyjádřil totéž následovně: „Sociálně tržní ekonomika je nemyslitelná bez důsledné politiky cenové stability. Pouze taková politika také zaručuje, že jedny společenské skupiny se neobohacují na úkor druhých. To je jeden z hlavních důvodů, proč měla cenová stabilita tak důležitou úlohu v poválečné historii západního Německa. Udržování pevné marky vždy bylo v uplynulých 50 letech cílem německé politiky.
Je to také dobrý důvod, proč je nyní trvalá stabilita cílem a měřítkem pro novou evropskou měnu euro. Pověření udržovat cenovou stálost se stalo primárním cílem Evropského systému centrálních bank (ESCB), který je nezávislý na politických pokynech. ESCB byl vybaven všemi nezbytnými pravomocemi a nástroji potřebnými k provádění účinné měnové politiky. Zároveň má zakázáno, aby měnově financoval veřejné rozpočty.
Euro bylo odstartováno na začátku letošního roku za šťastných okolností, v prostředí charakterizovaném vysokým stupněm cenové stability. Inflace v zúčastněných zemích byla a je ve všech případech historicky nejnižší. Totéž platí pro jejic h dlouhodobé a krátkodobé úrokové sazby.
Tranzitivní země - zejména ty, které se připravují na členství v Evropské unii a později se budou hotovit k členství v Evropské měnové unii - se také musí přizpůsobit euru. I ony budou bezpochyby schopny mít dlouhodobě užitek z úspěšné společné měny, která stimuluje ekonomiku v eurozóně. Obchod se zeměmi EU má koneckonců pro státy střední a východní Evropy prvořadý význam. Širší a likvidnější finanční eurotrh může pro tyto země vytvořit lepší finanční podmín ky. Trvale příznivé trendy úrokových sazeb v eurozóně mohou navíc také snížit náklady na obsluhu zahraničního dluhu. Je ale těžké odhadnout, jaký skutečný vliv bude mít euro na jednotlivé země. Závisí to zejména na míře, v jaké se daná země bud e schopna přizpůsobit větší soutěži a silnějším konkurenčním tlakům uvnitř eurozóny.
Žádný teoretický model optimální transformace neexistuje. Ani v budoucí praxi nebude obecně vzato možné zamezit chybám. Transformace hospodářského systému je koneckonců jednou z nejsložitějších ekonomických úloh, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že ani podnikový sektor, ani politikové se nemohli na radikální historickou změnu před deseti lety připravit.
V měnové oblasti jde mimo jiné o otázku, zda může procesu transformace napomoci těsná vazba směnného kursu národní měny na euro. To je nepochybně složitý problém. Každá země si pravděpodobně bude muset najít své vlastní řešení. Není pochyb, že vazba na jiné měny může přinést větší důvěryhodnost finančním trhům a že může usnadnit provádění domácích reforem. Vypůjčená důvěryhodnost však musí být na druhé straně splacena formou vhodného vnitřního přizpůsobení a konkrétn í domácí stabilizační politikou. Kdyby se tak nestalo, jednoho dne by mohla docela dobře vzniknout nebezpečná krize.
Vzhledem ke globálním finančním trhům, mezinárodním investorům a volnému pohybu kapitálu jsou dnes směnné kursy měn mnohem více než dříve „mosty mezi národními ekonomikami. A tyto mosty mohou být fixní, anebo pohyblivé. D ůležité však zejména je, aby byly silné a udržitelné. Zavěšení národní měny na jinou proto musí být velmi pečlivě zvažováno, a to i s ohledem na ekonomické prostředí a vnitřní adaptabilitu.
Připraveno z přednášky autora, který je prezidentem německé centrální banky, v Liberálním institutu v Praze 25. května o vlivu eura na ekonomiky v transformaci.
Text získaný z Deutsche Bundesbank zkrátila a přeložila redakce.
ČLÁNKY DO MAILU