O jednotlivých problematických bodech návrhu novely zákona o konkursu a vyrovnání, předloženého ministerstvem spravedlnosti, se na stranách tohoto časopisu již kriticky psalo (EURO 36/1999). Poslední verze návrhu tyto i další zásadní připom ínky veskrze pomíjí. To je velmi znepokojivé, neboť lze oprávněně předpokládat, že novela v navrhované podobě může skutečně mít negativní dopady na konjunkturální vývoj českého hospodářství.
O tvorbě zákonů.
Legislativní předlohy jsou vždy opatřeny důvodovou zprávou. Ta by měla v prvé řadě zákonodárci otevřeně vyložit společenský cíl, který předkladatel právní úpravou sleduje, spolu se zevrubným seriózním rozborem možných účinků. Za dru hé by důvodová zpráva měla po přijetí navrhované právní úpravy sloužit adresátům právní normy jako návod k výkladu příslušného pravidla. V neposlední řadě by pak práce na přípravě důvodové zprávy měla posloužit předkladateli k tomu, aby si ujasnil cíle legislativního záměru, seznámil se s dosud přijatými teoretickými a praktickými způsoby jeho dosažení a následně navrhl co nejefektivnější právní normu.
Důvodová zpráva doprovázející nynější ministerský návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání takovou zprávou není. Důvodová zpráva ke zmíněnému legislativnímu návrhu zahajuje dvěma obecnými tezemi o důvodech nedostatečnosti dosavadní tuzemské právní úpravy. Za prvé, tuzemské konkursní právo podle předkladatele „nedostatečně reaguje na moderní trendy vývoje (kon kursního) práva, které vyplývají zejména z nové úpravy americké, francouzské, italské a německé . Za druhé, tuzemská právní úprava obsahuje, jak tvrdí předkladatel, „neúměrné zvýhodnění oddělených a přednostních věřitelů (které v tomt o rozsahu neexistuje v žádné jiné zahraniční úpravě s výjimkou japonské) .
Moderní trendy.
Konečným účelem každého systému konkursního práva je realokace výrobních prostředků z rukou neschopných vlastníků do rukou těch, kteří jsou schopni je efektivně využít.
V tradičním pojetí konkursu se předpokládá dosažení tohoto cíle prodejem majetku dlužníka v peněžní aukci. Ve skutečnosti existují o efektivnosti peněžních aukcí pochybnosti, které vedly řadu států k zavedení alternativních procesních ust anovení založených na principu strukturovaného vyjednávání. Jejich účelem však není, jak se předkladatel mylně domnívá, zabránit prodeji podniků „šroubek po šroubku , nýbrž vytvořit předpoklady pro vyjednávání o budoucnosti podniku a rozdělení jeho hodnoty na základě předem určených kritérií, a zvýšit tak pravděpodobnost společensky efektivního výsledku konkursu.
Pokud v otázce účelu metod konkursního řízení předkladatel mírně tápe, obávám se, že v tezi o neúměrném zvýhodnění některých věřitelů zcela rezignoval na integritu svých argumentů. Především je zcela protismyslné směšovat otázku postavení oddělených věřitelů a postavení přednostních věřitelů. A dále, pokud jde o postavení oddělených (tedy zajištěn ých) věřitelů při insolvenci dlužníka, bylo by zajímavé zjistit, na čem zakládá předkladatel své tvrzení o jejich „neúměrném zvýhodnění . Odůvodnění, že „v důsledku (zvýhodnění oddělených věřitelů) se v konkursu prakticky nedostane na většinu o statních věřitelů , nabízené předkladatelem, neobstojí. Věřitelé smluvních nezajištěných závazků toto své podřízené postavení sjednali, a je tedy třeba předpokládat, že tak učinili za cenu, která zahrnovala riziko související s postavením nezaj ištěného věřitele.
Poučení z krizového vývoje.
Jedním z důvodů, proč české konkursní právo na konci devadesátých let vypadá tak, jak vypadá, je bezpochyby to, že dosažení efektivní alokace výrobních prostředků bohužel nebylo po většinu tohoto desetiletí politickou prioritou, spíše naopak. Nepodezírám současnou vládu z toho, že by dosavadní kurs chtěla změnit z přesvědčení - ona spíš už nemá do černých děr českého hospodářství co sypat. Tváří v tvář ekonomické nezbytnosti tak vyvstává další důvod neutěšeného stavu našeho konkursního práva - způsob tvorby právních předpisů.
Ve výstižném článku o rezignaci společnosti na kontrolu moci (LN 21. 9. 1999) hovoří paní Eliška Wagnerová o dvou důvodech porušování Bractonova principu, že k tomu, co se týká všech, mají právo se vyjádřit všichni. Jedním z těchto d ůvodů je skutečnost, že „problémy řešené zákonem jsou stále složitější a zaujetí relevantního stanoviska vyžaduje důkladnou poučenost v oboru . Těžko lze najít vhodnější příklad tohoto tvrzení, než jakým je konkursní právo, které ovlivňuje celo u ekonomiku velmi zásadním a ne vždy snadno identifikovatelným způsobem.
Ministerský návrh novely zákona o konkursu a vyrovnání funguje jako velmi přesvědčivý důkaz toho, že čím je řešený problém složitější, tím naléhavější je potřeba veřejné diskuse o něm. Bez informací získaných v důkladné odborné disku si nemá totiž předkladatel zákonné předlohy dobré vyhlídky na to, že výsledkem jeho práce bude společensky efektivní právní předpis.
