Vláda je zodpovědná za vytvoření podmínek pro podnikání, za vytvoření prostředí, v němž je občan schopen za své prostředky uspokojovat své potřeby, a za řadu dalších věcí, které v tuto chvíli k našemu tématu nemají žádný vztah. V energetice se jedná o to, že v rámci energetické politiky vláda motivuje jak dodavatele, tak od běratele energií a energetických služeb k hospodárnému chování v rámci nastavených vztahů a reguluje věcně i cenově přirozený monopol, který je pro toto průmyslové odvětví typický. Rozhodně vláda nestanovuje směrná čísla odběru e lektřiny pro dnešní den či pro rok 2015, o tom rozhodují spotřebitelé.
Energetická politika však pracuje s možnými scénáři vývoje poptávky po elektřině, konfrontuje je s vývojem v dalších komoditách trhu s energiemi a v návaznosti na predikci budoucího ekonomického vývoje navrhuje legislativní podm ínky pro nejlepší fungování odvětví a uspokojování potřeb občanů.
Jednoduše řečeno - ať si, kdo chce, staví, co chce, hlavní je, že se vejde do nastavených podmínek pro podnikání. Z toho je navíc jasné, že v případě Temelína nejde o peníze daňových poplatníků, kterými se mrhá při prodlužování stavby. Ni c není ovšem tak jednoduché - pokud ČEZ nebude vytvářet dostatečný zisk, stát jako akcionář nezíská dividendy, a přestože ty nejsou příjmem státního rozpočtu, občany to může trochu mrzet. Existují však přinejmenším dva scénáře, při nichž daňoví popl atníci pocítí podstatně větší tíhu plynoucí z cizích chyb. Oba souvisejí s nedostavěním Temelína.
V prvním případě Temelín nebude dostavěn proto, že to ČEZ nezvládne. Tato skutečnost se projeví v delším časovém úseku a během této doby bude nutné připravit scénář krizového řízení společnosti a hledat cesty pro udržení finanční stabilit y. Povinnost splatit úvěr bude znamenat použití státních garancí. Možná že v takovém případě pomůže obratný a přesně načasovaný prodej některých elektráren. Výrazně se sníží rating ČEZ.
Co však bude nejhorší - definitivně se prokáže, že již neexistují žádné zlaté české ručičky. Temelín je totiž převážně český projekt, česká realizace. Zahraniční investoři tak definitivně získají důkaz o tom, že česká pracovní síla spočívá pouze ve schopnosti montáže z dodaných součástek a že země má z tohoto hlediska budoucnost jen díky své výhodné geografické poloze v srdci Evropy. Přímé rozpočtové důsledky (použití státních garancí, podpůrný program) mohou být minimalizovány, na druhé straně však dojde k výraznému omezení daňových příjmů nejen od ČEZ, ale i od dalších dle principu řetězové reakce. Na to bude reagovat rating a zvýší se finanční náklady na nyní životně důležité cizí finanční zdroje.
V druhém případě zastaví Temelín vláda. Najde si na to cestu na valné hromadě díky držení majoritního balíku akcií FNM. Jak to přijmou menší a malí akcionáři, ponechávám stranou, přestože to je téma dosud nediskutované, ale o to zajímavější. J e ale nesporné, že ztráty společnosti ČEZ vzniklé bude muset stát kompenzovat. Zde začíná řetěz útoků na státní pokladnu a nebude v něm vynecháno nic z toho, co již bylo řečeno pro případ kolapsu dostavby z vlastní viny společnosti ČE Z. Co však bude jiné, bude rychlost vzniku všech problémů bez možnosti najít časovou a z toho důvodu výhodnou posloupnost jejich řešení. To, co by bylo možné dle prvního scénáře v delším čase eliminovat, bude mít násobící negativní efekt. Výraz ně se to projeví na podhodnocení ceny prodejů částí ČEZ a zejména na ztrátě ratingu ČR a přístupu cizích investorů. Signál jim vyslaný nebude jako v prvním případě, že „již tady nejsou žádné zlaté české ručičky , ale přímo to, že vláda umí zasáhnout i tam, kde to musí vyřešit mechanismy fungování standardního ekonomického prostředí. Jediný, kdo na takto pojatém zastavení Temelína bude profitovat, bude ČEZ. Vina bude na vládě, ČEZ bude muset být sanován a revitalizován.
Mojí hlavní otázkou tedy je, co vyvolalo potřebu vlády rozhodovat, zda Temelín ano, či ne. Je to zpráva expertní komise a její interpretace budoucí poptávky po elektřině. Proto ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovává scénář s Temelínem a ministerstvo životního prostředí alternativní scénář bez Temelína.
Ministerstvu životního prostředí s tím pomáhá několik rakouských expertů - pochopitelně - toto ministerstvo vzhledem k rozdělení kompetencí ve vládě nedisponuje vlastními zaměstnanci z oboru energetiky. Jedním z nich je Radko Pavlovec, který byl i konzultantem vládní expertní komise. Považuji za velmi tristní operovat se vstupy, které jsou výsledkem jeho práce. Nejpopulárnější je nyní odstranění přímotopů, které by ušetřilo výrobu z Temelína. To, že se jedná o maximálně 30 procent budoucí výroby, se v zápalu boje ztratí. Zajímavější je spřádání plánů na státní podporu výměny přímotopů za něco jiného (doufám, že ne kamen na uhlí). Po zhodnocení takového záměru lze bilancovat: náhrada přímotopů bude stát (státní pokladnu) nejméně 21 miliard korun na rekonstrukcích topných systémů a dostupnosti paliva (plynové přípojky). Protože přímotopy se používají v době nízkého tarifu (to jest mimo špičku), je jisté, že jejich spotřeba bude vykrývána ze zdrojů pracujících v tak zvaném základním zatížení - což je samozřejmě Temelín. Použití plynu jako náhradního zdroje bude znamenat zvýšení emisí (a v řadě míst ve státě též překračování hygienických limitů) i zvýšení emisí skleníkového plynu CO2, a to při povinnos ti plnit jejich snížení (závazek ČR z konference v Kjótu, který podepsal ministr životního prostředí). Navíc je zřejmé, že na frak dostane nejen naše bilance zahraničního obchodu, ale i domácí tvorba přidané hodnoty, kterou u plynu př edstavuje jenom čerpací práce.
V těchto souvislostech nelze nepřipomenout, že spotřeba elektřiny na jednoho obyvatele je v Rakousku neustále větší než v České republice a že například ve Vídni používá stejně jako v ČR elektrické přímotopné vytápění osm procent dom ácností.
Nevím, zda scénář ministerstva životního prostředí „bez Temelína bude podpořen nějakými novými neznámými argumenty. Kdyby vláda mohla ve stejný den, kdy bude rozhodovat o osudu Temelína, rozhodovat o osudu českých velkovýkrmen vepřů na základě materiálu ministerstva zemědělství a alternativního materiálu zpracovaného ministerstvem kultury za účasti islandských velrybářů, měla by asi jednoduchou práci.
