Volební úspěch socialistů si vybral smutnou daň
Jako jeden z nejlépe připravených nových členů vstupuje Maďarsko do unie s nadějemi i obavami. Od tohoto kroku si slibuje zvýšení životní úrovně, zlepšení hospodářské situace a větší bezpečnost.
V nezvyklé jednotě přijal parlament 26. dubna u příležitosti připojení země k EU politické prohlášení. Za uplynulé dva roky však bylo jen málo otázek, na kterých se vláda s opozicí takto shodly. Od mimořádně těsného vítězství v parlamentních volbách v roce 2002 tvrdě soupeří socialisticko-liberální vládní koalice a konzervativní opozice, přesněji řečeno dvě nejsilnější strany, Maďarská socialistická strana (MSZP) a Fidesz – Maďarská občanská strana. Koalice, která má v parlamentu čítajícím 386 poslanců většinu pouhých deseti hlasů, učinila vše, aby vyhrála i komunální volby na podzim roku 2002. V zájmu získání voličů nešetřila přísliby na zvýšení důchodů a mezd bez ohledu na dopady na státní rozpočet. Úspěch, který socialisté ve volbách slavili, si však vybral smutnou daň v podobě neudržitelného loňského rozpočtu a nutnosti zavést přísná úsporná opatření.
Maďaři, hákliví na „balíčky“, se po úsporných opatřeních z roku 1995, spojených se jménem ministra financí Bokrose, musí nyní smířit s důsledky balíčku ministra financí Draskovicse. Účet za volební kampaň si socialisté nechávají zaplatit od společnosti právě teď.
Pravá levice, levicová pravice.
V MSZP, která se prohlašuje za levicovou a která není ničím jiným než reformní modifikací komunistické strany z období kádárismu, můžeme najít kdekoho. Počínaje osobami, které se podílely na porážce revoluce v roce 1956, přes bývalé členy vedení státostrany až po miliardáře-technokraty, kteří se podíleli na privatizaci. Důsledky politiky socialistické vlády, již opozice zarputile označuje za vládu bankéřů, citelně postihují především chudší vrstvy.
Největší pravicová strana Fidesz zase doširoka otevřela náruč novým členům a v jejím programu dostaly zvláštní důraz sociální hodnoty. Má-li vůbec dělení na pravici a levici dosud nějaký smysl, pak by se maďarská levice mohla zdát příliš pravicová, zatímco pravice naopak stranou s množstvím přejatých levicových hesel.
Mnozí kroutí hlavou nad odpovědí na otázku „kdo povede Maďarsko do EU“, protože to bude nástupnická strana po bývalé komunistické straně. V jejích řadách je dodnes na vedoucích pozicích mnoho těch, kteří měli politické funkce i za časů unie neboli svazu docela jiného, toho sovětského. Proto vyvolalo v kruzích socialistů prudký odpor usnesení, s nímž přišla frakce EP Evropské národní strany, jež chtělo omezit šance bývalých vysokých funkcionářů státostrany zastávat funkce v EU. Agentská minulost premiéra Pétera Medgyessyho vedla po volbách k vážným politickým sporům.
Před volbami do evropského parlamentu (EP) veřejnost diskutuje střídavě o návrzích premiéra Medgyessyho (vytvoření společné kandidátky pro volby do EP, menší parlament, přímá volba hlavy státu) a o Národní petici, iniciované stranou Fidesz. Ta tlačí na vládu v některých sociálních otázkách a v otázce úpravy státního rozpočtu. Průzkumy naznačují, že volby do EP by vyhrál Fidesz těsně před MSZP. Podle předsedy Fideszu, bývalého premiéra Viktora Orbána bude hlasování do evropského parlamentu hlasováním o důvěře vládě.
Od Trianonské smlouvy, která uzavřela 1. světovou válku, bude vstup do EU pro příslušníky maďarského národa první příležitostí k tomu, aby část Maďarů, kteří se kvůli změně hranic ocitli v pozici zahraniční menšiny (zhruba 1,5 milionu Maďarů v Rumunsku, 600 tisíc na Slovensku, 300 tisíc v Srbsku a asi 160 tisíc na Ukrajině), mohla bez úpravy hranic udržovat s Maďarskem neomezené vztahy. Ale kromě Maďarů žijících na Slovensku pro ostatní menšiny to bude znamenat komplikace, zapříčiněné schengenskou hranicí.
Úsporné balíčky.
Obavy a pochybnosti spojené se vstupem do EU se týkají hlavně stupně připravenosti zemědělství, možnosti přístupu podnikatelů a samospráv k bruselským finančním zdrojům, omezení spojená s pohybem pracovních sil, respektive rozpočtu a vyhlídek spojených s přijetím eura. Narůstající schodek rozpočtu a státní dluhy přinutily vládu k přijetí balíčku přísných úsporných opatření. Po výměně ministra financí počátkem roku vedou ohlašovaná opatření, známá jako Draskovicsův balíček, k dalším omezením ve státní sféře, ke krácení některých provozních a investičních nákladů a k pozastavení nebo přesouvání dříve ohlášených programů. Draskovics oznámil posun původního termínu (2008) připojení země k eurozóně a letošní schodek státního rozpočtu odhaduje podle definice EU na 4,6 procenta HDP. Kritici opatření poukazují na to, že úspory se netýkají oblastí, v nichž lze dosáhnout trvalých úspor, a že riziko neúspěchu je vysoké.
Venkov se potýká se strukturálními a institucionálními problémy jakož i nedostatky v efektivitě zemědělství, tak důležitého z hlediska potenciálu pro udržení obyvatelstva. Choulostivá otázka vlastnictví pozemků cizinci i s tím související návrh vlády je předmětem ostrých názorových výměn mezi vládou a opozicí. Vznikly také pochybnosti ohledně dosažitelnost unijních zdrojů.
