Kapitola LXXXII
Ani Beethoven, ani Jehlička * Něco jako bojkot * Eva a Jan * Víza a dotazníky
Ani Beethoven, ani Jehlička
Že vedení Pražského Jara upustilo od monotónní tradice uzavírat festival Beethovenovou Devátou bylo celkem rozumné. Méně pochopitelné je, že od zvyku navštěvovat závěrečný koncert nejvýznamnější české přehlídky vážné hudby upustil i současný ministr kultury Václav Jehlička. V neděli třetího června večer v Obecním domě prostě nebyl. Nepřilákal ho ani věhlasný moskevský dirigent Gennadij Rožděstvěnskij. I když je bývalý telčský starosta zaměřením spíše památkář, absence na ukončení Pražského Jara je ostuda.
Když už šéf resortu neumí sehnat dost peněz, aby ukojil hladové krky filmařů, výtvarníků, herců, producentů či muzikantů, mohl by se aspoň namáhat a přijít v pravou chvíli zatleskat jejich brilantním výkonům. Určitě by tím aspoň pomohl držet laťku kvalitním akcím. Ještě že Jehličku zastoupil v publiku horolezec Pavel Bém.
A propos sport: jaký div, že je na tom finančně dobře, když se to na důležitých fotbalových, hokejových či tenisových zápasech politiky jen hemží, zatímco na skvělý koncert nepřijde ani ten „vlastní“.
Něco jako bojkot
Nekulturní vztah ke kultuře se šíří jako morová nákaza. A tak když se zase politici zúčastní kvalitní kulturní akce, nepíší o tom média. Příkladem může být úvodní koncert osmého ročníku festivalu česko-německo-židovské kultury 9 bran. Ve Valdštejnské zahradě jej slavnostně zahájili svými projevy premiér Mirek Topolánek, předseda Senátu Přemysl Sobotka a jeho místopředseda Petr Pithart. Ministr kultury Václav Jehlička nepřišel, zaslal festivalu alespoň pozdrav. Provedení Gershwinových děl řídil sir Libor Pešek. A média? Ani řádek. To možná přispívá na druhé straně zase k tomu, že na mediální prezentaci citliví politici nepovažují svoji přítomnost na kulturních akcích za přínosnou. A kruh se uzavřel.
Eva a Jan
S poklesem kultury souvisí i další příběh. Taková maličkost. Nikdo si jí nevšimne, ale letadlo české politické kultury kvůli ní poletí opět o něco níže. Zhruba na úrovni Beninu.
Česká architektka Eva Jiřičná žije v Londýně. Český architekt Jan Kaplický žije také v Londýně. Eva a Jan spolu žili zhruba deset let a dodnes jsou přátelé. A přátelé, když jsou navíc oba Češi, si musejí pomáhat. Eva byla předsedou poroty, která pro novou budovu Národní knihovny v Praze na Letné vybírala návrhy architektů. Sedmdesátiletý Jan se celý život marně snažil ve své rodné zemi něco postavit, a proto o tuto lukrativní státní zakázku také soutěžil. Navrhl chobotnici a porota v čele s Evou ji vybrala jako nejlepší. A ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek je z verdiktu nadšen, Kaplického návrh brání takřka vlastním tělem a plným nasazením. Hlavně že vše bylo objektivní.
Víza a dotazníky
V době, kdy se Česká republika hlemýždím tempem blíží ke zrušení vstupních víz pro své občany, kteří chtějí navštívit Spojené státy, objevuje se na jasném horizontu světlých zítřků zase jiný mrak. V rozhovoru pro německý časopis Der Spiegel americký ministr vnitřní bezpečnosti Michael Chertoff prohlásil, že bude usilovat o zpřísnění bezpečnostních požadavků pro ty Evropany, kteří pro cestu do USA nepotřebují víza. Chce zavést elektronický systém na prověřování cestujících před cestou do USA. Ti se budou muset nejméně 48 hodin před letem elektronicky zaregistrovat a vyplnit dotazník. Chertoff své úsilí odůvodnil tím, že na evropské pasy a bez víz se do USA mohou dostat teroristé. Obyvatelům zemí, na něž je uplatňována jednostranná vízová povinnost ze strany Spojených států, by se tím trochu ulevilo, protože by nemuseli absolvovat frustrující žádání o víza. Dosud bezvízoví Evropané by se však novým členským státům Evropské unie asi pěkně poděkovali, protože by se jejich cestování do Spojených států zkomplikovalo.
Elektronický „checking“ by sice byl rychlejší než žádání o víza, nicméně ve výsledku by šlo o totéž. Nadto udělená víza jsou platná poměrně dlouhou dobu, což by nemuselo být pravdou u zvažovaného nového elektronického systému prověřování, které by mohlo být také třeba jen jednorázové, takže by ho žadatel musel absolvovat před každou cestou. Nikdo neví, jak rozsáhlé by elektronické dotazníky byly a jaké všechny biometrické údaje by byly požadovány. To by mohlo způsobit další eskalaci diskusí o ochraně osobních dat.
V intencích štiplavých glos Woodyho Allena by se také někdo mohl obávat, jiný však těšit, že budou vyžadovány i vzorky všech tělesných tekutin (a na způsob jejich odběru). Uvidíme, čeho se ještě dočkáme! Každopádně to vypadá, že ve snaze usnadnit českým občanům cestování do Spojených států jsme stále o kolo zpět.
