Jak dostat obyvatele velkých měst na venkov? Štědře jim za to zaplatit. Přesně takovou taktiku zvolila irská vláda. Ta totiž přišla s novým programem, v rámci kterého svolila zaplatit dobrovolníkům, jež jsou ochotní se přestěhovat na některý z přibližně 30 ostrovů na divokém západním pobřeží země. Účastníkům projektu Our Living Islands (v překladu Naše živé ostrovy) Irsko věnuje až 84 tisíc eur, což v přepočtu činí necelé dva miliony korun.
Cílovou destinací mají být řídce osídlené ostrovy na pobřeží Atlantiku, které nejsou s pevninou spojeny žádnými mosty, a navíc bývají odříznuty přílivem a odlivem. Konkrétně se dobrovolníci mohou zabydlet na místě známém jako Inishmore, což je největší ze tří Aranských ostrovů v Galway Bay. Znát ho mohou třeba z natáčení snímku Víly z Inisherinu. Další volbou je ostrov Arranmore náležící k hrabství Donegal v Ulsterupak. Jeho rozloha činí pouhých 22 kilometrů čtverečních.
„Cílem této politiky je zajistit, aby na pobřežních ostrovech mohly i nadále žít a prosperovat udržitelné komunity po mnoho dalších let,“ uvádí Insider s odkazem na irskou vládu a dodává, že nová iniciativa bude platit od prvního července.
Země doufá, že se jí tímto způsobem podaří zrekonstruovat prázdné nebo opuštěné budovy, jež se na zmíněných ostrovech nachází, a vytvořit z nich plnohodnotné dlouhodobé domovy. Rozvoj komunit na těchto místech by pak ideálně měl vést k výraznému zvýšení počtu obyvatel.
„Výsledkem realizace této politiky bude více lidí žijících na ostrovech a více lidí pracujících na našich ostrovech s dobrými kariérními vyhlídkami bez ohledu na to, kde sídlí jejich zaměstnavatel,“ podotýká ministryně Heather Humphreysová v prohlášení týkajícím se získání finančních prostředků.
Ve stopách Japonska
Aby měl účastník programu nárok na odměnu, je samozřejmě zapotřebí splnit hned několik podmínek. Jednou z nich je, že nemovitost, kterou bude dotyčný vlastnit, bude postavená před rokem 1993 a zároveň bude nejméně dva roky prázdná. Poskytnuté peníze pak rodiny mohou využít pouze na rekonstrukci, instalaci izolace a jiné stavební úpravy. Překážkou by nicméně pro některé mohla být třeba skutečnost, že ačkoli může v Irsku vlastnit nemovitost kdokoli, nemusí mít automaticky právo v zemi bydlet.
Podobnou strategii pro zatraktivnění venkova začátkem letošního roku zvolilo také Japonsko. Tamní vláda nabídla rodinám za každé dítě příspěvek ve výši jednoho milionu jenů (tehdy asi 173 tisíc korun), pokud se odstěhují z hlavního města Tokia. Cílem opatření, které má fungovat od letošního dubna, je vdechnout nový život upadajícím městům a vesnicím. Kromě toho má novinka zmírnit i tlak na prostor a veřejné služby v samotné metropoli. Ta se s vysokou hustotou zabydlení potýká i přesto, že počet obyvatel Tokia loni poprvé po mnoho letech klesl.
Peníze země slíbila vyplatit nejen všem rodinám žijícím ve 23 městských částech metropolitní oblasti, ale i těm, jež obývají sousední prefektury, tedy oblasti Saitama, Čiba a Kanagawa. Přičemž aby na odměnu skutečně dosáhly, musejí se přestěhovat mimo širší oblasti Tokia. Ve svých nových domovech navíc musejí zůstat alespoň pět let. V opačném případě by musely veškeré peníze vrátit.
