Mezinárodní účetní standardy
Od začátku roku 2005 musejí všechny společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry registrované na území Evropské unie sestavovat své konsolidované účetní závěrky v souladu s mezinárodními standardy finančního výkaznictví (IFRS). Pro české společnosti s veřejně obchodovanými cennými papíry to znamená vést účetnictví dvakrát - podle české národní legislativy i dle mezinárodních účetních standardů IFRS.
IRFS.
IFRS je systém naprosto odlišného charakteru než české národní standardy. Nejde o „účetní systém“ jako takový (upravující účetní postupy), ale o informační (upravující výstupy). Podle IFRS si každá firma definuje vlastní účtovou osnovu, vytvoří si výkazy a účetní je povinen zvolit postup, který vede k tomu, že se ekonomická skutečnost zobrazí pravdivě a věrně. Za každý účetní případ nese odpovědnost konkrétní osoba, která je povinna poskytnout uživatelům úplný, pravdivý a věrný obraz o finančním stavu firmy a výsledcích jejího podnikání. IFRS na rozdíl od českého účetního systému a většiny národních účetních systémů nejsou zákonem (vytváří je nevládní, nezisková nadace sídlící v Londýně) a nemůže se k nim ani přistupovat stejně, jako by jím byly.
Věrné zobrazení.
Vzhledem k tomu, že IFRS jsou založeny na principu poskytování věrného zobrazení ekonomické skutečnosti, nutí firmy a jejich vedení, aby se chovaly hospodárně, vydávaly jasné a průhledné zprávy, čímž slouží nejen investorům, ale i dodavatelům, spotřebitelům, zaměstnancům a širší komunitě. Prioritou IFRS je tedy věrné zachycení skutečnosti na rozdíl od českého účetního systému, který nutí společnosti zaúčtovat transakce tak, aby byl vykázán minimální základ daně. A navíc, protože jde o standardy mezinárodní, může být hospodaření jednotlivých společností v rámci celého světa objektivně porovnáváno, což má velký význam mimo jiné pro investory nebo pro usnadnění obchodování na burze a podobně.
Harmonizace.
České společnosti, které vydaly dlužné nebo majetkové cenné papíry obchodované na regulovaných veřejných trzích, musejí od účetního období začínajícího 1. května 2004 pro sestavení svých konsolidovaných i nekonsolidovaných účetních závěrek použít IFRS místo českých účetních předpisů. Společnosti kotované na burze se musejí také řídit předpisy platnými pro emitenty cenných papírů, například české Komise pro cenné papíry. IFRS mohou místo českých předpisů pro sestavení konsolidovaných účetních závěrek samozřejmě využívat i ostatní tuzemské podniky. Jejich zavedení jim umožňuje vstoupit na mezinárodní kapitálový trh a čerpat kapitál nejen od tuzemských bank a domácích investorů, ale i od těch zahraničních. Implementace IFRS přináší také zlepšení transparentnosti finančních informací a jejich harmonizaci v mezinárodním měřítku.
Tři evidence.
Zatím je však český daňový základ stále založen na tuzemských účetních předpisech bez ohledu na standardy, které společnosti používají pro sestavení závěrek. Všechny české společnosti používající IFRS jsou tak navíc zatěžovány požadavkem duplicitně sledovat zisk před zdaněním podle dvou systémů - informačního IFRS a českých účetních předpisů. V podstatě tak jde o tři evidence - IFRS, české účetní a také daňové předpisy. Podobný systém ale platí ve většině ze 106 zemí světa, které IFRS využívají.
Příklad USA.
Důkazem trendu přiklánějícího se k IFRS je fakt, že dnes je v USA z přibližného počtu třináct tisíc společností, jejichž akcie jsou registrovány u Komise pro cenné papíry v USA (SEC), 1200 ze zemí mimo Spojené státy, přičemž do roku 2005 to bylo jen asi padesát. Zatím musejí zahraniční společnosti registrované u SEC, které sestavují závěrky dle IFRS, odsouhlasit výnosy a čistá aktiva i na hodnoty podle Obecně uznávaných účetních postupů USA (US GAAP). V roce 2005 ale komise SEC vytvořila podrobný časový plán na zrušení tohoto požadavku s tím, že nejpozději od roku 2009 bude u těchto zahraničních společností plně akceptovat IFRS.
Širší uplatnění v ČR.
Jedním z předpokladů, ale i překážek úspěšného zavedení výkaznictví dle IFRS v ČR je především oblast informačních systémů. Více než 60 procent českých firem považuje budoucí náklady na uvedení informačního systému do souladu s IFRS za příliš vysoké. Kromě investic do softwaru je navíc třeba počítat i s jeho přibližně tříměsíční implementací.
Ačkoli se v současné době v ČR týká povinnost reportingu v IFRS pouze omezeného počtu společností-emitentů cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů v členských státech Evropské unie, lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že v příštích letech budou v ČR tyto standardy uplatňovány ve stále větším měřítku. Důkazem je i fakt, že je využívají i společnosti, které tuto povinnost uloženu nemají.
