K o m i s e p r o c e n n é p a p í r y
Prezidium Komise pro cenné papíry se zřejmě definitivně rozdělilo na dva tábory. V jednom je předseda Jan Müller s Janou Pospíšilovou, ve druhém Tomáš Ježek, František Jakub a Irena Pelikánová. S většinovou skupinou sympatizují i někteří vládní politici a prezident Václav Havel.
Situace na komisi, která nebyla nijak zvlášť soudržná již od samého počátku, se vyhrotila po pokusu Müllera a Pospíšilové odstavit Tomáše Ježka. Stalo se tak po vyhlášení ministra bez portfeje Jaroslava Bašty z 20. ledna, že koordinační skupina Vládního výboru na ochranu ekonomických zájmů podala na Ježka trestní oznámení kvůli privatizaci Čokoládoven. Tehdy Müller s Pospíšilovou veřejně požádali svého kolegu, aby se až do vyšetření nebo veřejného objasnění případu neúčastnil jednání prezidia.
Dvě zasedání od začátku roku
Neúčast na jednání prezidia by ale Ježkovi příliš volného času zřejmě nepřinesla a ani chod komise by nijak neovlivnila. Od začátku letošního roku se totiž nejvyšší orgán dozoru nad českým kapitálovým trhem sešel všeho všudy dvakrát. Poprvé 8. ledna a podruhé až 1. března, tedy po jedenapadesáti dnech. Druhé zasedání přitom bylo velmi bouřlivé. V okolí komise se říká, že na něm Müller vyhrožoval Ježkovi další skandalizací, pokud neomezí svoji činnost. „V podstatě uznal, že v případě Čokoládoven je vše v pořádku, ovšem dodal, že uvidí, jak to bude s dalšími případy, neboť se vzhledem ke svým bývalým funkcím nějakým žalobám a trestním stíháním stejně nevyhnu, potvrzuje nepřímo Ježek.
Odstavení jednoho z prvních propagátorů myšlenky nezávislé Komise pro cenné papíry od rozhodování o důležitých záležitostech je přitom poměrně novou záležitostí. V prezidiu se nikdy zvlášť nespolupracovalo, ale zatímco v případě Františka Jakuba se již dlouho hovoří o postavení mimo hru, Ježek byl veřejností považován za Müllerova spojence. „Spolupráce nebyla nijak úzká, ale jakási komunikace tady probíhala. Od prohlášení, abych přestal zasedat v prezidiu, se mnou ale předseda v podstatě nemluví, říká Ježek.
Prohlášení přišlo jako blesk z čistého nebe, i když už předtím spolu dva hlavní aktéři sporu na téma Čokoládoven hovořili. Müller chtěl totiž od Ježka, aby se veřejně očistil. Ten však argumentoval tím, že jde jen o soukromý spor, neboť žádné trestní oznámení na jeho osobu neexistuje, a než sáhne k žalobám, chce dát svým protivníkům šanci věc urovnat omluvou. Vedle Bašty, který odmítl s Ježkem hovořit, šlo též o ministra spravedlnosti Otakara Motejla. Ten měl podle Lidových novin mimo jiné prohlásit, že není jisté, zda se Ježek dostane do vězení. Podle dopisu, který Ježkovi zaslal, však nikdy nic takového neprohlásil a za nepříjemné potíže se omluvil.
Bez podpisového práva
Poté, co Müller spolu s Pospíšilovou neposlušného kolegu veřejně vyzval k zastavení práce v prezidiu, jej 25. ledna zbavil podpisového práva. Poté písemně zrušil všechny naplánované vzájemné schůzky. V té době také požádal EBRD, aby nadále nepracovala s Ježkem jako kontaktní osobou pro právní pomoc Komisi pro cenné papíry. „Müller se s Ježkem úplně přestal bavit. Každé ráno se zde konají porady ředitelů. Když na jednu z nich Ježek krátce po vypuknutí skandálu přišel, Müller ji okamžitě prostě zrušil, tvrdí jeden z vysoce postavených funkcionářů komise.
Na dozoru se tak od počátku letošního roku utvořily dva tábory. Na Jakubovu stranu byl vykázán i podle vlastních slov zbytečně dlouho loajální Ježek. Vzhledem k tomu, že Jakub, kterému měl původně v dubnu skončit mandát, na komisi zůstane, je to už dost silná opozice. V této situaci se jazýčkem na váhách stává nová komisařka Irena Pelikánová. Ta se podle informací zevnitř komise přidává spíše na stranu odříznutých. „Je vynikající, tvrdí o ní Ježek, což o mnohém vypovídá.
Na Hradě i ve Strakovce
Skandál v Komisi pro cenné papíry jak známo dorazil i na Hrad. Müllera si pozval na kobereček sám prezident Václav Havel. Podle oficiálních informací jej požádal, aby jednal o způsobu, jak činnost prezidia co nejdříve obnovit. Zdroje týdeníku EURO zevnitř prezidentského sídla však uvádějí, že Havel se ve skutečnosti snažil přemluvit Müllera k abdikaci. Pokud by jej chtěl odvolat sám, potřeboval by na to doporučení vlády. Ta se zatím problémem komise nezabývala, což ovšem neznamená, že by se mezi jejími členy a v okolí o tomto orgánu nehovořilo. Předminulý pátek bylo na plese Burzy cenných papírů podle několika svědků slyšet hodně nepěkného na adresu předsedy prezidia z úst ministra financí Iva Svobody a Mertlíkova prestižního náměstka Jana Mládka. Varianta jeho odvolání prý ani jednomu z nich není zcela cizí.
Kauza Čokoládovny, která propasti na komisi učinila zjevnými, je stará několik let. Nové bylo pouze tvrzení ministra Bašty, že kvůli ní podala jeho komise na Ježka trestní oznámení. Ježek však tvrdí, že podle vyšetřovatelů nikdo žádné oznámení nepodal, a proto podává na Baštu žalobu. Samotnou kauzou Čokoládovny se již v roce 1994 zabývala dozorčí rada Fondu národního majetku, v níž zasedal i sociálnědemokratický poslanec František Brožík. Z nyní kritizovaných skutečností dozorčí rada shledala v pořádku prodej akcií všem subjektům a stanovení ceny při prodeji zahraničním investorům. Pochybnost vyjádřila nad cenou pro První investiční. Odvolávala se na vyhlášku ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, podepsanou Ježkem, podle níž se domácím zájemcům mělo prodávat za tržní cenu nebo cenu nominální, zvýšenou o poměrnou část fondů akciové společnosti. Toto zvýšení, které by akcie zdražilo o deset procent, dozorčí radě chybělo. Ježek se hájí tím, že privatizační projekt, schválený vládou, byl předložen před účinností této vyhlášky. V takovém případě totiž podle této vyhlášky ministerstvo požádat jeho předkladatele o úpravu v souladu s novou právní úpravou mohlo, ovšem nemuselo.
