Dva roky a půl dne

Správce rozvázal akcionářům ruce k soudním sporům

V pondělí po volbách, tedy 17. června hned po půlnoci musí skončit nucená správa v Investiční a Poštovní bance, dnes IP bance. Nucený správce Petr Staněk do ní vkročil spolu s ozbrojenými příslušníky policie dvě minuty před polednem 16. června 2000. Zákon říká, že nucená správa nesmí trvat déle než dva roky, ale podle právníků ČNB musí skončit až půlnocí dne, na nějž připadá druhé výročí. Jak je vidět možností k rozepřím je mnoho a je docela možné, že Česká národní banka, aby se jim vyhnula, skončí nucenou správu raději třeba o den dříve.
I tak je totiž množství sporů, které lze očekávat značné.

Ocenění rozhodlo

V těchto dnech přitom probíhá přímo dělostřelecká příprava na novou válku. Odstartovalo ji ocenění majetku IPB provedené třetím poradcem, kterým byl JP Morgan. Jeho definitivní názor zní, že cena majetku převedeného z IPB na ČSOB se pohybuje v záporném intervalu od 65,4 do 70,2 miliardy, a tudíž nucený správce dostane zaplacenu jednu jedinou korunu. JP Morgan působil jako třetí znalec, který rozhodoval o výsledku, protože předcházející znalci se ve svých odhadech rozešli o dvě stě miliard korun (EURO 22/2002).
Závěr ocenění fakticky znamená, že IP banka nemůže nadále vyvíjet bankovní činnost, pokud by její akcionáři nedoplnili kapitál na nejméně půl miliardy korun. V současnosti podle dostupných zdrojů činí majetek IP banky pouhých sto milionů korun. Přitom pravděpodobnost, že by ČNB připustila obnovení bankovní činnosti je malá. ČNB má například možnost suspendovat hlasovací práva akcionářů podle zákona o bankách. Akcionáři přitom podle všeho ani o bankovní licenci nestojí. Lze to usuzovat z toho, že nucený správce se sice ještě dodatečným dotazem na JP Morgan ujistil, že jde opravdu o ocenění majetku, o němž on sám dlouho tvrdil, že má kladnou hodnotu, a pak na žádost akcionářů s většinovým podílem požádal ČNB o předběžný souhlas s ukončením bankovní činnosti. Informace týdeníku EURO potvrzují, že hlavním žadatelem byla Nomura. Někteří akcionáři patrně mají s IP bankou zcela jiné záměry, než je půjčování peněz.

Únik z kurately

ČSOB přípravu na vrácení licence považuje za nepřátelský krok ze Staňkovy strany a není se čemu divit. Schválí-li akcionáři vrácení bankovní licence, vymaní se zcela z vlivu centrální banky a budou moci bez problémů podnikat právní kroky proti ČSOB.
Pokud by totiž o odebrání licence rozhodla z vlastní vůle ČNB, ustanovila by také svého likvidátora. Ten by potom nemusel zcela respektovat přání akcionářů. Taková situace reálně existuje v případě zkrachovalé Agrobanky. Její akcionáři zatím v soudních sporech o náhradu škody za zavedení nucené správy a prodej majetku narážejí na problém takzvané aktivní legitimace. Nejsou totiž žádnou ze stran, tou je Agrobanka v likvidaci, a soudy tudíž odmítají jejich žaloby posuzovat. V případě IPB se podle všeho bude situace vyvíjet jinak.
Akcionáři mohou poslat IP banku do likvidace a stanovit vlastního likvidátora. Ten může podávat žaloby a domáhat se náhrady škody, či dokonce zrušení uzavřených transakcí. Nicméně ještě nemají vyhráno. Musejí svolat valnou hromadu a na základě předběžného souhlasu ČNB licenci skutečně vrátit. To si vyžaduje čas a ČNB má možnost postupovat rychleji a IP banku poslat do likvidace svým vlastním rozhodnutím.
Staněk v tomto případě zřejmě postupuje proti zájmům svého zaměstnavatele, kterým je ČNB, nicméně na druhou stranu se musí chránit před případnými žalobami akcionářů, kteří by ho v případě zdržování podání žádosti mohli žalovat.

Kdo se vrátí

Docela zásadní otázkou v tomto okamžiku je, kdo je vlastně dnes akcionářem IP banky. Každopádně podíl v rozsahu 46 procent musí stále ještě držet fond Pembridge ze skupiny Nomury. Převod je zablokován policejním opatřením a navíc vyžaduje souhlas ČNB. Pembridge měl akciemi vyplatit fondům Torkmain a Levitan 93 směnek z kauzy české pivo v hodnotě devíti miliard korun. Obě strany spolu vedly arbitráž v Londýně, protože Torkmain a Levitan, poté co se dostal pod kontrolu ředitelů z ČSOB, odmítl transakci realizovat. Pembridge arbitráž vyhrál a smí zaplatit akciemi, nebo částkou, kterou při prodeji akcií utrží.
Dalším akcionářem je bezesporu ČSOB. Ta se jen obtížně dopočítávala svého podílu, v prvním prohlášení uvádí devatenáct procent, na upřesňující dotaz týdeníku EURO mluvčí banky Milan Tománek nakonec napočítal 34,28 procenta. Nejvíce drží bankovní holding kontrolovaný ČSOB prostřednictvím kajmanských struktur - 15,1 procenta. Fondy spravované investiční společností PIAS mají ve svých portfoliích 9,19 procenta akcií IPB, další akcie drží přímo ČSOB a firmy pod kontrolou banky. Právě přes dcery a spřízněné osoby přitom IPB vlastně před uvalením nucené správy kontrolovala sama sebe a od tohoto stavu se odvíjela moc tehdejšího vedení banky. Dalších 8,33 procenta drží Česká pojišťovna, která na ztrátu ze znehodnocení akcií vytvářela dodatečné rezervy v rozsahu jedné miliardy již v roce 2000. Tři procenta drží slovenské fondy FINTOP a DKF. Celkem institucionální investoři drží téměř 91 procent akcií.
V čele banky stojí momentálně tříčlenné představenstvo obsazené lidmi z České finanční. Ty dosadil do funkcí nucený správce poté, co původní členové představenstva rezignovali, když Staněk snížil odměny statutárním orgánům na minimum. Zato dozorčí rada je téměř v původním složení, včetně zástupců Nomury Randalla Dillarda a Eduarda Onderky. Stanovy určují, že dozorčí rada má právo jmenovat představenstvo, a tak lze očekávat, že k výměně dojde velmi rychle.

Platit, prosím

Po skončení nucené správy začne nepochybně i diskuse o úhradě nákladů nuceného správce. Ten je odmítá zveřejnit, ale nepochybně přesáhnou hodnotu majetku IP banky, který momentálně dosahuje sto milionů korun. Jde především o náklady na právní poradce, ale také na daň z nemovitostí, které nucený správce prodával ČSOB. Některé zdroje uvádějí, že jde o částku kolem šesti set milionů korun. Podle zákona o bankách platí náklady správce jím spravovaná banka. Pokud nic nemá, měla by patrně nastoupit ČNB. Jenže smluvní dokumenty řeší situaci odlišně. Náklady nuceného správce průběžně proplácí ČSOB a ta by je podle smluvních dokumentů měla dostat uhrazeny od ministerstva financí. Dobře informované zdroje uvádějí, že bývalý ministr Mertlík chtěl převzetím závazku kompenzovat ČNB dluh státu, který vznikl při vydání zlata Slovensku. Pasáž smlouvy, která toto ustanovení obsahovala ale zrušil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a tak o celé záležitosti není zdaleka jasno. ČSOB, která je v jednáních se státem podle přímých účastníků neústupná, bude nepochybně zaplacení vyžadovat.
Končící nucená správa v IP bance je patrně poslední nucenou správou v České republice. Podle nového zákona o bankách totiž podobné opatření připadá v úvahu pouze u bank, jejichž pád ba mohl ohrozit bankovní systém v zemi. Všech pět největších českých bank je přitom nyní součástí významných mezinárodních bankovních skupin.