Bouřlivý večírek na rozloučenou s politikou začal Miloš Zeman na sjezdu sociální demokracie. Ačkoli tento editorial je psán v okamžiku, kdy teprve začíná jednání delegátů tohoto sjezdu, už nyní je jasné, že nastává neklidné období soužití nového předsedy strany a starého premiéra. Ti dva mají totiž každý svůj zájem. Vladimír Špidla chce připravit stranu na volby v příštím roce tak, aby se neopakoval výprask z loňských senátek, zatímco Miloš Zeman hodlá za každou cenu udržet při životě již příliš nedýchající opoziční smlouvu. Rozpor ve vztazích těchto dvou mužů je zatím sice jen latentní, ale každým dnem bude nabývat otevřenou formu. Stačí připomenout nedávnou situaci, kdy po projednávání plnění opoziční smlouvy si dvojčata Miloš a Václav jeden den pochvalovali, jak budoucí šéf ČSSD Špidla na jednáních přislíbil věrnost jejich smluvně opozičnímu dítku až do voleb. Ten to však hned druhý den po–opravil s tím, že nehodlá smlouvu vypovědět hned po sjezdu. Neodbytně se tedy vkrádá otázka, kdy tedy? A navíc, když na to přijde, bude toho vůbec schopen? Vždyť plnění dohody závisí z rozhodující míry na krocích vlády a tam je jeho šéfem nadále Miloš Zeman.
Jeden velmi zásadní střet je přede dveřmi. Vláda má na základě již zmíněné dohody Miloše Zemana s Václavem Klausem už za pár týdnů předložit svou představu o zásadní reformě veřejných financí a doložit, že je ochotna snižovat rozpočtový schodek. Bude Špidla ochoten spolupodílet se na politickém harakiri v podobě rozpočtových škrtů v předvolebním roce? Nebo raději podpoří Grégrův velký třesk, který má ještě před volbami sypat miliardy do regionů. Podobné je to i s penzijní reformou, u níž nový šéf sociálních demokratů není ochoten ani na okamžik couvnout ze svých představ velmi silného přerozdělování ve vylepšeném současném systému bez principiálních změn. Jak budou voliči ochotni věřit Špidlovu zřetelně levicovému programu sociální politiky, když se premiér sociálnědemokratické vlády bude nadále přátelsky plácat po ramenou s předsedou ODS, který bude čím dál hlasitěji mluvit o nezodpovědném zadlužování budoucích generací sociálnědemokratickými politiky? Mimochodem z podstatné části právem.
Model, kdy předseda vládnoucí strany není předsedou vlády, není neobvyklý. Funguje v Maďarsku i v Polsku. Tam však nejde o menšinové vlády držené u moci podivnou dohodou o rozdělení moci a vlivu. Dokonce se zdá, že právě tato dohoda je hlavním důvodem, proč se Zeman tak urputně drží své vládní košile nedbaje na stranický kabát. Vzhledem k jeho politice, bezesporu pro tuto zemi úspěšnější, než byla politika ODS a Václava Klause, vznikla nová silná zájmová uskupení. Lidé, jimž jako buldozer razil cestu, usedli v dozorčích radách a představenstvech významných společností, získali vliv na privatizaci a udělování velkých zakázek. Dostali ekonomickou moc. Tu si potřebují ještě udržet. Jsou před nimi významné privatizační projekty, některé ohrožují kroky Konsolidační banky ke zpeněžení nedobytných aktiv. Také je potřeba dotáhnout do konce významné zakázky, například financování ostravské dálnice soukromou firmou. Na řadě je i deblokace ruského dluhu s obrovským disážiem. Všude lze asistovat a participovat na ziscích. Proto musí Zeman dál držet svůj hlavní vchod do Strakovky. O budoucnost sociální demokracie jde až v poslední řadě. Bude Vladimír Špidla ochoten tomu asistovat? Možná by měl právě on říci, že nechce sedět na dvou židlích, a odejít z kabinetu. Ať už se rozhodne jakkoli, je jisté, že už dnes napjaté vztahy ve vládě i v sociální demokracii se budou v dalších měsících dále vyhrocovat a to kvalitě vládnutí v této zemi rozhodně nepřidá.
