Příměří mezi právníky a ekonomy je nejspíše jen dočasné
Zákon o konkurzu a vyrovnání má už za sebou jedenadvacet novelizací a zdaleka není všem dnům konec. Dvaadvacátá novela je před schválením a vláda se opět pokouší připravit zcela nový zákon, který by byl už konečně použitelný. Zda to tentokrát vyjde, je však ve hvězdách, přestože odbornou veřejností široce přijímaný věcný záměr nové úpravy úpadkového práva byl zpracován už v roce 2001. Současní reformátoři místopředsedy vlády Martina Jahna totiž opět narazili na tuhý odpor právnické lobby kolem ministerstva spravedlnosti. Tam novou - a opět nepřijatelnou - verzi připravil tým profesora Zoulíka. Ten stál u zrodu současného zákona a většiny jeho novelizací. Nyní je s dalšími právníky v opozici proti ekonomům z týmu Martina Jahna. Minulý týden však v pracovní skupině došlo ke shodě. Přiraví se nové znění, do něhož ekonomové dají obchodní zadání tak, aby konkurzy efektivně fungovaly, a legislativci z ministerstva spravedlnosti to obléknou do správného procesního kabátu.
Bankovní lobby v akci.
Pracovní skupina by si však měla pospíšit. Ve sněmovně je těsně před schválením takzvaná bankovní novela zákona o konkurzu a vyrovnání, která na jedné straně léčí některé bolesti současné úpravy, ale také může způsobit nové komplikace. Novelu iniciovala bankovní asociace a předložila ji skupina poslanců ze všech politických stran působících v Poslanecké sněmovně s výjimkou komunistů. Pod návrhem jsou podepsáni například Eva Dundáčková a Jiří Pospíšil z ODS, předseda lidovců Miroslav Kalousek, poradce premiéra Grosse a poslanec ČSSD Jan Mládek či unionista Tomáš Vrbík. Cílem novely je posílit práva věřitelů a urychlit konkurzní řízení. Pozice věřitelů, a to zejména zajištěných věřitelů, se touto novelou nepochybně významně zlepší a vzhledem k participaci bankéřů na přípravě návrhu je to zlepšení možná až nadměrné v poměru k pozici nezajištěných věřitelů. Především poprvé v pestré historii bankrotové legislativy v České republice dostanou věřitelé právo vybrat si sami konkurzního správce. Na základě nové úpravy paragrafu 8 „soud zpravidla ustanoví správcem osobu navrženou navrhovatelem, který patří mezi věřitele s nejvyššími pohledávkami, případně s nárokem na oddělení plnění“. Tento správce dokonce nemusí být zapsán v seznamu správců vedeném soudem, ale musí pouze splňovat podmínky pro zapsání do seznamu a se svým ustanovením za konkurzního správce souhlasit. To umožní bankám ustavit správcem třeba svého zaměstnance. Jenže ten nebude mít svůj post zdaleka jistý. Schůze konkurzních věřitelů může kdykoli rozhodnout o jeho odvolání, a to fakticky z jakéhokoli důvodu, nebo i bezdůvodně. Například konkurzní správce Roman Rais upozorňuje, že vzhledem k termínům pro svolání schůze věřitelů je docela možné, že se správci budou měnit po pětatřiceti dnech, což jistě neprospěje rychlému průběhu konkurzního řízení. Přestože se dramaticky posiluje pozice věřitele vůči správci, má novela ještě zvýšit správcovu odpovědnost za majetek. Například má být ustanoveno, že smlouvy, z nichž nevyplývá odpovídající protiplnění, jsou neplatné. Rais se pozastavuje nad tím, že není jasné, co je to odpovídající plnění a jaké budou dopady takového ustanovení na provoz podniku. Pokud se například některý věřitel rozhodne, že smlouva, kterou správce uzavřel třeba na dodávku energie do zkrachovalého podniku, je nevýhodná, bude zrušena. Dodavatel energie bude muset vrátit peníze, ale dodanou elektřinu již vrátit nelze. To povede k tomu, že distributoři elektřiny a plynu či podobní dodavatelé budou uzavírat smlouvy s konkurzními správci jen velmi neochotně.
Sto procent zástavy.
Bankovní novela také napravuje nedobrý stav, který vnesla do zákona poslanecká úprava stará dva roky. Tato novela znevýhodňuje zajištěné věřitele, protože z prodeje zástav mohou získat jen sedmdesát procent a třicet procent připadá nezajištěným věřitelům. To vedlo k tomu. že banky své úvěry dozajišťovaly, aby v případě konkurzu dostaly zpět celou svou pohledávku, a nejen dvě třetiny. To zhoršovalo přístup podniků k úvěrům a podvazovalo podnikání zejména menších a středních firem. Toto ustanovení má být zrušeno a zajištěná pohledávka má být vyplacena až do sta procent. Nově by měl správce mít povinnost tyto peníze vyplatit věřiteli nejpozději do třiceti dnů. To ale může být v kolizi s jinou povinností, kterou je přednostní vyplácení mezd zaměstnancům. A tak správce Rais soudí, že to může vyvolat spory, a bude se čekat, až někde soud rozhodne, kdo má vlastně přednost. To bude samozřejmě působit proti žádoucímu zrychlení konkurzů. Celkově je velmi zřetelné, že novela sleduje především zájmy velkých bank, například nijak neusnadňuje reorganizace předlužených firem a nadále preferuje likvidační konkurzy.
Všechno jinak.
Nový zákon, jehož platnost vicepremiér Jahn optimisticky datoval na počátek roku 2006, by měl být vyrovnanější a významně usnadnit reorganizace firem. Konkurz je stále považován za zvláštní správu zavedenou věřitelem na dlužníka a soud na celý proces dohlíží. Pokud jde o jmenování správce konkurzní podstaty, zatím panuje shoda v tom, že rozhodující slovo patří věřitelům. Navrhovat by ho však neměl ten největší věřitel, ale ten, kdo navrhuje konkurz. A to i v případě, že konkurz navrhuje statutární orgán dlužníka. Správce by potom mohla případně vyměnit první schůze věřitelů. Ale další výměny správce by věřitelé mohli soudu pouze navrhovat.
Věřitelé by měli mít možnost rozhodnout o způsobu řešení úpadku, tedy zda firma má projít reorganizací, či bude konkurzní podstata rozprodána. Atraktivita reorganizace pro věřitele však bude nejspíše nadále malá. Dosavadní praxe, kdy se banky zajišťovaly na vyšším majetku, než by odpovídalo jejich pohledávce, protože měly nárok jen na zmíněných sedmdesát procent výnosu z prodeje zástavy, povede k tomu, že svých sto procent dostanou kdykoli, a nic je nemotivuje k tomu, aby se snažily firmu ozdravit. Vyššího výnosu ze své pohledávky se totiž v takovém případě nedočkají.
Firma má mít nadále možnost požádat soud, aby stanovil ochrannou lhůtu pro hrozící úpadek. Během této lhůty by byla společnost chráněna před vymáháním dluhu. Takovou žádost však dlužník bude muset doložit souhlasem nadpoloviční většiny věřitelů, počítáno dle výše pohledávek.
Sankce za švindl.
Privilegované postavení zajištěných věřitelů má být v podstatě zachováno. Mohou se zcela svobodně rozhodnout, zda budou chtít prodat zástavu a inkasovat pohledávku, nebo se uspokojovat z výsledků konkurzního řízení. Má být stanoveno, že konkurzní správce může za zpeněžení zástavy získat na náklady prodeje maximálně pět procent z utržené částky. Peníze z prodeje zástav nemohou být použity pro žádný jiný účel než na vyplacení věřitele. Prodej zástav má být zakázán pouze v případě, když dojde k reorganizaci či prodeji fungujícího podniku (going koncern). V tom případě vzniká zajištěným věřitelům právo na úroky z jejich pohledávky.
Zvláštním sportem v českých konkurzech je přihlašování neexistujících pohledávek. Fiktivní věřitel pak zasedne ve věřitelském výboru, a přímo tak ovlivňuje prodej aktiv firmy, často pomocí podvodného spolčení se správcem a soudcem. Projednání takzvaných incidenčních žalob, kdy kterýkoli věřitel může zpochybnit kteroukoli pohledávku za dlužníkem v konkurzu, se často táhne roky a mezitím je konkurzní podstata rozkradena. Tomu má zabránit sankce za neoprávněně přihlášenou pohledávku, kterou dotyčný nikdy neměl, nebo nedosahovala alespoň pětasedmdesáti procent její skutečné hodnoty. Takový „věřitel“ by měl zaplatit do konkurzní podstaty částku odpovídající pětinásobku fiktivní pohledávky.
Změní se také patrně praxe, kdy konkurzní správce může na základě vlastní úvahy zahrnout do podstaty jakýkoli majetek, který byl v ohraničené době před prohlášením konkurzu prodán. Zákon by měl najít takovou formulaci, která by chránila transakce provedené v dobré víře a za legitimních podmínek.
Uvidíme
Všechny uvedené změny vycházejí ze záměru týmu vicepremiéra Jahna, nicméně nyní bude velmi důležité, jak se k těmto požadavkům postaví legislativci z ministerstva spravedlnosti. Na tomto úřadě totiž v minulosti ztroskotalo až příliš mnoho legislativních změn, které měly pomoci změně podnikatelského prostředí v Česku. Je otázkou, zda nový ministr Němec dokáže naučit staré psy novým kouskům.
