Hlavním tématem ve vztahu státu a církví je majetkové vyrovnání. O nutnosti vrátit církvím majetek, o nějž přišly během komunistické éry, se mluví nepřetržitě už od převratu v roce 1989. Ani přes několik pokusů se nepodařilo nalézt uspokojivé řešení.
Autor: Zuzana Šmajlerová
Jak vlastně o „okradení“ církví komunisty došlo? Oproti obecně zažité představě majetek nebyl znárodněn, ale „vykoupen“ podle tehdy platných zákonů. Jednalo se však o typický výkup podle komunistických představ – tedy bez zaplacení. „Stát majetek vykoupil a v rozhodnutí o výkupu je věta, že ,o náhradě za vykoupený majetek bude rozhodnuto později‘. K tomu však nikdy nedošlo,“ upozorňuje ekonom pražského arcibiskupství Karel Štícha.
Během let vznikaly komise, které se snažily vyčíslit hodnotu „vykoupeného“ majetku, vedly se spory, zda vracet nemovitosti, či peníze. Řešení problému neusnadnily ani neshody mezi jednotlivými církvemi. Součástí vyrovnání totiž nebyla pouze největší římskokatolická církev, ale i dalších 16 církví. Dohody komplikovala i skutečnost, že se takzvané církevní restituce od počátku nesetkaly ani s podporou veřejnosti – česká veskrze ateistická společnost jim nebyla nakloněna. Ještě v letošním roce se proti restitucím ve výzkumu společnosti Sanep vyslovilo 55 procent lidí.
Odpor proti majetkovému vyrovnání je nicméně v mnoha ohledech kontraproduktivní. Skutečnost, že církve neobdržely žádnou náhradu za ztracený majetek, totiž neznamená, že by státní rozpočet nic nestály. Naopak. Církve jsou totiž v současné situaci ekonomicky nesamostatné, a na jejich financování se proto podílí i stát. Ten prostřednictvím ministerstva kultury každý rok vyplácí církvím peníze na platy duchovních, na provozní náklady i na opravy církevního majetku. Například loni tak církve ze státního rozpočtu obdržely podle údajů ministerstva zhruba 1,4 miliardy korun.
Přitom pokud by se majetkové vyrovnání podařilo úspěšně vyřešit, církve by dosáhly daleko větší míry ekonomické soběstačnosti. „Bylo by možné opustit model dle zákona o hospodářském zabezpečení církví, který platí od roku 1949. Je oboustranný zájem ze strany církví i státu tento socialistický výdobytek opustit,“ zdůrazňuje Karel Štícha. Řešení restitucí by tak například mohlo změnit model, kdy stát kompletně hradí platy duchovních.
Štícha také vyvrací časté obavy veřejnosti, že by se církve o majetek neuměly postarat. Mají totiž podle něj s hospodařením mnohasetleté zkušenosti. „Církev vždycky byla ten vlastník, který fungoval s dlouhodobou perspektivou, a nebezpečí vytunelování vráceného majetku je v případě církví minimální,“ tvrdí Štícha s odkazem na výsledky hospodaření například u významných šlechtických rodů i na hospodaření církví v zahraničí.
Nevyřešené restituce blokují rozvoj
Ještě mnohem větší komplikací je ale zablokování majetku, jež si církve nárokují. Od roku 1991 podle zákona o půdě nemohou obce s dotyčnými pozemky či nemovitostmi nijak nakládat, a to až do definitivního vyřešení restitucí. Toto ustanovení se pokoušela letos zrušit u Ústavního soudu skupina senátorů, nebyla však úspěšná a soud blokaci potvrdil. Podle soudkyně Ivany Janů by totiž zrušení daného paragrafu umožnilo převod historického majetku církví na třetí osoby a majetkové narovnání by tím bylo „ohroženo, ne-li znemožněno“.
Blokace církevního majetku způsobuje velké problémy některým obcím. Na blokovaných pozemcích totiž nesmějí stavět, a v některých městech se tím komplikuje rozvoj nebo stavba nových domů a bytů. Často přitom nemusí jít ani o celé velké pozemky. Stačí, když si v místě plánované výstavby nárokuje církev jen „pár metrů čtverečních“. Nevyřešená církevní restituce v minulosti znemožnila například rozvoj Frýdku-Místku. Město mělo vybranou lokalitu pro výstavbu rodinných domků. Podle primátorky Evy Richtrové se však na malou část pozemků uprostřed lokality vztahovala církevní restituce. Město tak nakonec od výstavby domků ustoupilo. Obce nesmějí dle vlastního uvážení ani využívat budovy. To je třeba příklad obce Veltrusy, které chtělo přeměnit bývalý klášter ve svém katastru na domov důchodců. Kvůli blokaci ale neuspělo, a tak je budova z velké části nevyužitá. Podobných příkladů jsou po celé republice desítky.
Nejen obce však trápí nevyřešené restituce. S problémy se kvůli nim potýká například i státní podnik Lesy České republiky. Kvůli odkladům restitucí mají Lesy ČR blokováno 185 tisíc hektarů lesů, což představuje celých 14 procent celkové rozlohy jeho pozemků. Vedle lesů se blokace týká také asi 700 stavebních objektů.
I samy církve mají často kvůli nedostatku peněz problémy udržovat současný majetek. Například plzeňské biskupství za posledních pět let převedlo většinou na obce bezúplatně 70 kostelů a kaplí. Nemělo totiž na jejich opravy.
Nadějnou dohodu shodil Tlustý
Nejblíže dohodě o majetkovém vyrovnání s církvemi byla vláda Mirka Topolánka před třemi lety. Po složitých jednáních se 17 dotčenými církvemi se podařilo dojít ke shodě, přijatelné pro stát i církve. Podle dohody měl stát vrátit církvím přibližně třetinu majetku „vykoupeného“ komunisty, za zbytek by pak církve inkasovaly peníze. Celkem mělo jít o 83 miliard korun vyplácených po dobu 60 let. V návaznosti na restit
uce by pak stát po dvacetiletém přechodném období přestal církve financovat ze státního rozpočtu.
Dohoda však narazila jak u veřejnosti, tak u politiků. Proti byla jednotně celá levice, tedy KSČM a ČSSD. Největší měrou ale ke krachu dohody přispěl koaliční poslanec Vlastimil Tlustý. Ten totiž hlasoval proti vlastní koalici i přijetí zákona, a ten tak spadl pod stůl. Argumentoval například tím, že dohoda při oceňování církevního majetku operuje s tržními cenami, což podle Tlustého „neodpovídá restitučním principům ani zákonům o oceňování“.
Poté, co zákon neprošel Sněmovnou, debata o církevních restitucích „usnula“. Naději na řešení přinesly letošní volby. Všechny strany vládní koalice – ODS, TOP 09 i Věci veřejné – se totiž za nutnost vypořádání majetkových nároků církví postavily. Za jednu z priorit označila majetkové vyrovnání s církvemi pak i vláda, respektive ministr kultury Jiří Besser. Prozatím ale není jasné, jak by měla dohoda vypadat. Z dosavadních vyjádření Jiřího Bessera vyplývá, že návrh zákona z roku 2007 dozná změn. Besser se nechal slyšet, že částka, kterou ministerstvo nabídne církvím, bude nižší než „Topolánkových“ 83 miliard. Prozatím ale jednání ministerstva s církvemi ještě ani nezačala.
Stát dotuje sedmnáct církví
V současnosti v České republice působí podle ředitelky odboru církví ministerstva kultury Pavly Bendové celkem 32 registrovaných církví. Z nich poslední, Církev Slovo života, byla registrována letos 6. srpna. Ne všechny z nich ale mají nárok na dotace od ministerstva kultury. To tak v současnosti financuje pouze 17 církví. Důvodem je zákonná podmínka, která stanovuje dobu, po niž musí církev nepřetržitě fungovat – minimálně deset let. Teprve potom má nárok na takzvaná zvláštní práva, mezi něž patří i financování platů duchovních či příspěvek na provoz. Až po deseti letech může církev také například zakládat vlastní školy nebo konat obřady, při nichž jsou uzavírány sňatky.
Jak již bylo řečeno výše, stát, respektive ministerstvo kultury, se na financování církví v současnosti podílí velmi významnou měrou. Ze státního rozpočtu se tak platí mzdy duchovním, náklady na provoz a náklady na opravy církevního majetku. Církve tak celkem dostaly loni od státu dotace ve výši téměř 1,4 miliardy korun. Největší podíl na dotacích měla logicky největší církev – Římskokatolická – 900 milionů, následovaná Církví československou husitskou, jíž stát přispěl 117 miliony korun. Největší část dotací pak připadá na platy duchovních. A kolik si vlastně duchovní vydělají? Podle arcibiskupa Dominika Duky činí průměrný tabulkový plat necelých 17 tisíc korun.
Zatímco počet církví v Česku je jasný, daleko komplikovanější je to s určením počtu věřících. Česko je známo jako výrazně ateistická země, aktuální statistiky ale prakticky neexistují. Jediná relevantní data poskytuje sčítání lidu, a to proběhlo naposledy v roce 2001; další se chystá na příští rok. V roce 2001 se nicméně k příslušnosti k některé z církví přihlásilo 3,2 milionu lidí. Toto číslo ale nemá příliš velkou vypovídací hodnotu, protože ho není možné nijak ověřit – je pouze na lidech, co v dotaznících při sčítání lidu uvedou.
Církve mají i vlastní statistiky. Podle Karla Štíchy z pražského arcibiskupství Římskokatolická církev počítá své „ovečky“ čas od času pomocí nejvíce vypovídajícího průzkumu – účasti na mších. Počet katolíků z těchto měření se podle Štíchy v posledních letech nijak výrazně nemění a pohybuje se kolem půl milionu lidí.
Chcete založit církev? Stačí vám podpisy**
Jak těžké je vlastně v Česku založit církev a jak se ministerstvo kultury brání posvěcení různých sekt? Základní podmínky nejsou nijak výrazně tvrdé. Stačí stanovit tříčlenný přípravný výbor a sehnat podpisy 300 lidí. Do žádosti pak zájemce o registraci církve musí uvést také základní charakteristiku církve a náboženské společnosti, jejího učení a poslání. Samozřejmostí je dodržování platných českých zákonů a činnost, která neohrožuje práva, svobody a rovnoprávnost lidí.
Každý návrh posuzuje ministerstvo, které má zároveň zabránit tomu, aby jako oficiální církev působila například sekta. „Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které správní orgán nemá a ani je nelze opatřit od jiného správního orgánu, ustanoví ministerstvo znalce z oboru sekt a nových náboženských hnutí a uloží mu vypracování písemného posudku,“ vysvětluje úředním jazykem ředitelka odboru církví Pavla Bendová. Přeloženo do češtiny – pokud si úředníci na ministerstvu nejsou jistí, nechají návrh registrace posoudit expertem na sekty.
Doposud bylo ministerstvem odmítnuto celkem pět takových návrhů. Podle Bendové neuspěly Ekumenická církev svatého Jana Jeru-zalémského, ř&aacut
e;du rytířů Rhodosu a Malty, Ukrajinská řeckokatolická církev, Židovské Centrum CHai, Arménská apoštolská pravoslavná církev a Církev Nový Život. Posledně jmenované se nakonec ale registraci získat podařilo. Ministerstvo má možnost registraci církve i zrušit, a to pokud porušuje některé ze zákonem stanovených podmínek. Prozatím však k žádnému řízení o zrušení církve v Česku nedošlo.
