Dvanáct proti podsvětí

Slováci uplatnili při stíhání korupce speciální metody

Pezinok je dvacetitisícové vinařské město ležící třicet kilometrů od Bratislavy na úpatí Malých Karpat. Naozaj pekné místo k životu nebo k rekreaci. Na jeho okraji je na první pohled normální ošuntělý kasárenský komplex, v němž byla kdysi umístěna jednotka protivzdušné ochrany slovenské metropole. Bystrý pozorovatel ale zahlédne přes ohradu novostavbu. V ní sídlí dvě klíčové instituce, které se na Slovensku starají o boj proti korupci a organizovaný zločin: Speciální soud a Speciální prokuratura.

Extra ochrana.

Byly zřízeny speciálním zákonem v roce 2004. Zatímco speciální prokuratura kontinuálně navázala na činnost úřadu speciálního prokurátora na generální prokuratuře, speciální soud vznikl na zelené louce a klasický soudní výkon zahájil loni 1. července po nastěhování do rekonstruované budovy. Ta byla nákladem 185 milionů slovenských korun upravena pro potřeby obou speciálních institucí. Předseda Speciálního soudu Igor Králik tvrdí, že podle odborníků na ochranu ústavních činitelů je to jeden ze čtyř nejlépe zabezpečených objektů v zemi. Jaké jsou ty další tři, ale prý neví ani on. Speciálně chránění jsou i speciální soudci a prokurátoři. Každý má například osobního strážce, který je zároveň řidičem služebního auta.

Extra klienti.

O vznik speciálního soudu a prokuratury se nejvíce zasloužil dnes už bývalý ministr spravedlnosti Daniel Lipšic, jehož strana Křesťanskodemokratické hnutí odešla letos v únoru z vlády kvůli neschválení smlouvy s Vatikánem. Personálně patří do působnosti Speciálního soudu a prokuratury poslanci, členové vlády, státní tajemníci, předsedové ústředních orgánů státní správy, soudci, prokurátoři, ombudsman, šéfové zpravodajských služeb a členové bankovní rady centrální banky, pokud jsou podezřelí ze spáchání trestného činu v souvislosti s jejich služebním postavením. Speciálním soudcům a prokurátorům se ale mohou dostat do drápů i obyčejní smrtelníci, dopustí-li se trestných činů přijímání úplatku a podplácení, majetkových trestných činů velkého rozsahu, poškozování finančních zájmů Evropských společenství nebo působí v rámci zločinecké či teroristické skupiny.

Extra důvod.

Vzorem pro vznik slovenského Speciálního soudu nebyla podle Igora Králika Itálie, jak by se dalo předpokládat, ale španělská Audiencia nacionale v Madridu, která vznikla proto, aby odbourala regionální vazby baskických soudců s teroristickou organizací ETA. Odstranění vazeb některých regionálních soudců a prokurátorů na podsvětí bylo hlavním důvodem zřízení speciálních orgánů justice i na Slovensku. Hlavní rozdíl oproti Česku spočívá v tom, že na Slovensku se o těchto problémech otevřeně mluví a jsou snahy je řešit. U nás se spokojujeme s pochybným přesvědčením, že situace není tak vážná jako u sousedů.
Na druhé straně nelze říct, že by dnes bylo vytváření speciálních soudů obecně uznaným způsobem boje s korupcí a mafiánskými praktikami. Možná někdy bude. Igor Králik říká, že se o tom v evropských institucích diskutuje. Zatím jsou ale Španělsko a Slovensko jediné země v EU, kde taková instituce existuje. V Česku má její vytvoření ve volebním programu ODS.

Extra kauzy.

Slovenský Speciální soud od počátku své existence podal asi sto padesát žalob, přes šedesát trestních věcí bylo právoplatně skončeno. V den návštěvy redaktorů týdeníku EURO se konalo v Bratislavě závěrečné soudní projednávání kauzy Kyselináři, v níž senát Speciálního soudu odsoudil jednoho z dvojice hlavních obžalovaných na doživotí a druhého na pětadvacet let káznice. Fingovanými odpočty DPH společně s třicítkou spolupachatelů způsobili státu škodu sto dvacet milionů korun. Stopy zametali tím, že nastrčené „bílé koně“ rozpouštěli v kyselině sírové. Důkladnost pachatelů byla taková, že si rozpouštění nejdříve vyzkoušeli na nečisto s vepřem. Když po něm zbyla jen červená páchnoucí tekutina, pustili se do lidí. Prokázány jim byly čtyři vraždy ale existuje podezření, že obětí bylo mnohem víc.
Případ je historicky první trestní věcí na Slovensku, kdy byly žalovány vraždy bez existence obětí a usvědčení proběhlo na základě svědeckých výpovědí a pracně obstaraných kriminalistických stop. Do agendy Speciálního soudu patří kromě běžných korupčních kauz i další mediálně známé případy: tunelování Devínbanky, kde byla těla zlikvidovaných nastrčených osob tajně pohřbívána do hrobů připravených na hřbitově ke smutečním obřadům, nebo takzvané nebankovní subjekty BMG Invest a Horizont Slovakia fungující na bázi pyramidových her.

Extra peníze.

Igor Králik si pochvaluje, že relativně rychlé zvládnutí mnohdy komplikovaných kauz přispělo k převážně pozitivnímu vnímání speciálního soudu a speciální prokuratury ve veřejnosti. Nejsou už dnes také předmětem politických diskusí jako v dobách jejich vzniku. Proti jejich činnosti prý už neprotestuje ani ĽS-HZDS, která bývala největším kritikem. Nejednoznačné je to ovšem se sympatiemi ostatních soudců. Rozhodně nelze říci, že by mezi nimi byli stoprocentně oblíbeni. Hlavním problémovým místem jsou, jak jinak, peníze. Speciální soudce či prokurátor bere sto padesát tisíc měsíčně, zhruba třikrát tolik než jeho běžný kolega.
Přesto se k výběrovým řízením na tato speciální místa davy zájemců nehrnou. Speciální soud měl potíže naplnit svých dvanáct soudcovských míst. Speciální prokuratura měla ještě větší problémy se svými pětadvaceti plánovanými žalobci. Nyní má Speciální soud přiklepnuta další tři místa a příští rok by možná měly přibýt další tři, takže výhledová systemizace je osmnáct soudců. Mezi dnešní dvanáctkou jsou dvě ženy, nejmladšímu speciálnímu soudci je pětatřicet (to je přesně zákonem stanovená minimální věková hranice), nejstaršímu jedenapadesát. Sám Igor Králik je pětačtyřicetiletý, po studiích byl prokurátorem v Banské Bystrici a později soudcem tamního krajského soudu.

Extra dojem.

Původní ideou bylo co nejvíc chránit speciální soudce a prokurátory před pokušeními i nebezpečími běžného světa. V těsném sousedství sídelní budovy je před dokončením čtrnáct řadových domků s deseti stodvacetimetrovými a čtyřmi sedmdesátimetrovými byty. Do nich se nastěhuje část soudců a prokurátorů, ostatní budou dál dojíždět z Bratislavy, protože na další obydlí už nejsou peníze. Prioritou je rekonstrukce další budovy pro kanceláře a především velkou jednací místnost, protože velké kauzy se dnes musí soudit v půjčených sálech.
Speciální soud se šedesátkou a perspektivně s téměř stovkou zaměstnanců má ve správě celý jedenáctihektarový kasárenský areál s více než dvaceti budovami v různém stavu. Většinou pochopitelně zanedbaném. Igor Králik ví, že v dohledné době na nějaké velké zvelebování nebudou prostředky. Tento poněkud fantaskní vzhled areálu ale může být účinně využit při psychologickém zpracování obviněných. Ponurém, opuštěné objekty lemující budovu speciálního soudu, jako by přímo volaly: Konec srandy.