V KDU-ČSL nejde ani tolik o Vlastimila Ježka jako o spor dvou křídel strany
Pověst KDU-ČSL v uplynulých dvou letech utrpěla a ani optimisté v jejích řadách nepředpokládají, že se v nadcházejících volbách podaří lidovcům obhájit mandáty čtyř senátorů, jimž vyprší funkční období. Proto by bylo normální, kdyby KDU-ČSL ze všech sil pomohla odvážlivcům, kteří jsou hotovi vrhnout se ve svých vybledlých dresech do volební bitvy. Místo toho lidovecký ministr kultury a senátor Václav Jehlička pět týdnů před volbami odvolal z funkce ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka, kandidujícího za KDU-ČSL do Senátu v Praze 9. O senátorský mandát po Josefu Pavlatovi z ODS tu bude soutěžit jeho stranický kolega, poslanec Tomáš Kladívko, a dalších devět kandidátů včetně Ježka, populárního přetahováním o Kaplického blob. Předpokládá se, že ve druhém kole voleb by se mohlo rozhodovat právě mezi Kladívkem a Ježkem. Proto se objevily spekulace, že někdo v Jehličkově okolí mohl postrčit ministra k tomu, aby Ježka z čela Národní knihovny urychleně odvolal, podrazil mu tím nohy a Kladívkovi usnadnil cestu k mandátu. Protože je však dost pravděpodobné, že odvolání naopak „nasype“ Ježkovi i hlasy voličů, jež by jinak nezískal, „hybatelem“ musel být někdo jiný než ODS. Kdopak?
Téměř jistě sama strana lidová. Ježka, ač nestraníka, vybrala za kandidáta pražská organizace KDU-ČSL náležející k oporám Jiřího Čunka. Celostátní výbor strany 3. června všechny kandidáty do Senátu i krajských zastupitelstev en bloc schválil – z 23 přítomných bylo 22 pro a jeden se zdržel. Dle účastníků zasedání jím byl právě ministr Jehlička. Výbor upozornil, že s Ježkovou kandidaturou mohou být problémy, ale striktně ji neodmítl. Čunkova část KDU-ČSL mu to vytýká. Buď prý měl říci celostátnímu výboru vše, pokud něco věděl, anebo nyní neměl Ježka odvolávat, poněvadž vše důležité kolem blobu zná přece už víc než rok a mezi červnem a zářím se nemohl dozvědět nic zásadně nového. A je-li tomu tak, že Ježek nebyl vhodným ředitelem Národní knihovny od počátku a ministr Jehlička to nerozpoznal, pak není mužem na svém místě „a místo jednoho odvolání by mohla být dvě“, dodávají Čunkovi spojenci. Případnou výměnu ministra Jehličky by však musel projednat i celostátní výbor strany, v němž mají stále většinu Kalouskovi lidé, tedy Čunkovi oponenti.
A jsme u jádra věci: nejde ani tolik o Ježka jako o spor dvou křídel v KDU-ČSL. „Vím, že lidé, kteří si myslí, že se jejich šance zvýší špatným volebním výsledkem, ve straně existují, ale jsou v drtivé menšině,“ řekl nedávno Jiří Čunek. Dle něho jsou v ní nadále také ti, kteří mluvili o integraci s ODS, ale Čunek dělá „vše pro to, aby k tomu nemohlo dojít“. O variantě bloku ODS–KDU–ČSL po příkladu německé CDU/CSU hovořil před dvěma roky na předsednictvu strany Miroslav Kalousek a byl rázně odmítnut. Čunkovým slovům je tedy třeba rozumět tak, že Kalouskovo křídlo si přeje špatný volební výsledek strany v podzimních volbách, aby na příštím sjezdu mohlo Čunka a jeho lidi ve vedení strany vystřídat a opět ji těsně přimknout k ODS, čili dle „pravověrných“ lidovců ji zahubit. To je však od Čunka velmi odvážné tvrzení, a dosadíme-li si Kalouskovo jméno, dokonce obvinění, jež by měl veřejně doložit pádnými argumenty.
Na druhé straně nelze brát doslova Kalouskovo ujišťování, že nemá zájem vrátit se do čela KDU-ČSL. Pokud to se stranou půjde od desíti ke třem a zvolá „Mirku, pomoz!“, těžko její prosby oslyší. Sice si lze představit, že by místo sebe postrčil do vedení KDU-ČSL někoho jiného, na něhož by měl vliv, ale vhodných „kádrů“ se v KDU-ČSL nedostává. Ostatně až do sjezdu příští rok na jaře je to čirá spekulace. Mimochodem, rovněž čunkovci si mohou najít náhradníka například v Cyrilu Svobodovi – také má zkušenosti z minula a také by stranu zreformoval, i když úplně jinak než Kalousek. Ten jako ministr financí nyní má a ještě bude mít plno starostí se státním rozpočtem na příští rok. Naopak si je v dohledné době nemusí dělat s majetkovým narovnáním mezi státem a církvemi. I on přitom před časem veřejně chválil ministra kultury Václava Jehličku za to, že se mu se zástupci sedmnácti církví podařilo dospět k historické dohodě. Patřičný zákon se však nepodaří schválit. Jehlička mu prý předem nevyjednal ve sněmovně potřebnou podporu, jak se na tom shoduje Čunkovo i Kalouskovo křídlo v KDU-ČSL. To druhé jako senátor Jehlička hlasovalo pro znovuzvolení Václava Klause prezidentem a stálo za ministrem kultury, když se kvůli blobu, Václavem Klausem zatraceným, chystal odvolat ředitele Národní knihovny Ježka. V prostředí křesťanské strany by však Kalouskovo křídlo těžko udrželo Jehličku v ministerském křesle, kdyby ho chtěl Jiří Čunek vyměnit proto, že ač ujišťoval o opaku, majetkové narovnání mezi státem a církvemi nedotáhl ke kýženému cíli.
