Plzeňský podnik skončil v úpadku. Odboráři hovoří o vyvádění peněz z firmy
Muž z ochranky s komunikačním zařízením za uchem nás několikrát přejede zkoumavým pohledem. „Můžete jít dál,“ řekne nakonec suše a otevře dveře. Vstupujeme do rozlehlé, stroze zařízené kanceláře. „Audience“ u Igora Šamise, ruského majitele společnosti Pilsen Steel, může začít. Týdeník Euro byl vůbec prvním českým médiem, a s ohledem na aktuální vývoj v Pilsen Steel se zdá, že i posledním, kterému Šamis poskytl rozhovor.
Pozor na podtext Poněkud upjatý, ale usměvavý Šamis hned na začátku prohlašuje, jak je rád, že se může sejít s českými novináři. „Ptejte se, na co chcete, pokud budu znát odpověď, velice rád vám ji řeknu,“ slibuje. O několik okamžiků později je ale reportérům týdeníku Euro jasné, že tak ideálně se rozhovor odvíjet nebude. Na dotaz, jak je spokojen se svojí investicí v České republice, reaguje podnikatel slovy: „Má vaše otázka nějaký skrytý podtext?“
Po krátké výměně názorů a zásahu Šamisovy asistentky se situace uklidňuje a majitel společnosti Pilsen Steel začíná představovat svoji teorii dalšího rozvoje plzeňského podniku. Loňské ztrátové hospodaření označil jen za přechodnou těžkost. „Pro letošní rok plánujeme zisk a věříme, že pokryje alespoň částečně ztrátu z předchozích let. Výrazné zlepšení očekáváme na začátku roku 2013. Letošní rok budeme věnovat investicím, abychom pokryli úzká místa, která vznikají v technologických procesech, a docílili požadavků našich zákazníků,“ tvrdil Šamis.
Ruský byznysmen koupil Pilsen Steel (firma vznikla sloučením společností Škoda Kovárny a Škoda Hutě) prostřednictvím své společnosti United Pilsen v srpnu roku 2010.
Její předchozí majitel, ruská společnost OMZ Group, se plzeňský podnik snažil prodat již od roku 2008. Firma původně vyjednávala se šesti zájemci z Ruska, Španělska a Indie. Ještě v době před vypuknutím ekonomické krize za Pilsen Steel údajně požadovala přes pět miliard korun. Cena, za kterou nakonec plzeňskou fabriku koupil Šamis, nebyla zveřejněna, dle informací týdeníku Euro se ale pohybovala výrazně pod touto sumou.
Já na to mám Prostřednictvím své skupiny United Group ruský podnikatel ovládá i další firmy, mimo jiné společnost Bummaš v ruském Iževsku. Igor Šamis, který údajně patří mezi přátele Vladimira Putina, přišel ke svému majetku v devadesátých letech při divoké ruské privatizaci.
V médiích včetně těch ruských jsou z té doby o jeho osobě jen strohé informace. „Devadesátá léta byla zvláštní doba, kdy bylo lepší se v médiích moc neukazovat,“ komentoval zjištění Šamis.
Podobná strategie ovšem platila i o jeho působení v Česku. O to „aktivnější“ byl ale Šamis v zákulisí českého byznysu. Kolegové z byznysu a obchodní partneři jej popisují jako člověka, který rád dával najevo, že na to má. „Kamarád postavil několik luxusních vilek u golfového resortu, který je jen několik minut jízdy autem z Prahy. Šamis si jednu z nich prohlédl a prohlásil, že je pěkná, ale malá. Pokud ale prý dvě vilky propojí podzemním tunelem, vezme si je obě,“ ilustroval chování ruského byznysmena jeden z jeho obchodních partnerů.
Jak týdeníku Euro řekl další z podnikatelových ruských kolegů, Šamis v kuloárech prohlašoval, že si k Pilsen Steel přikoupí v Česku další fabriky. Ostatně sám Šamis to nepřímo potvrdil. „Pokud bude zajímavá příležitost, s radostí ji využiji,“ řekl. Nutno poznamenat, že rozhovor se uskutečnil jen několik týdnů před tím, než soud letos v březnu poslal Pilsen Steel do insolvence. Tedy v době, kdy již Šamis musel dobře vědět, v jaké situaci se jeho firma nachází.
Ani to mu však nebránilo v plánování světlých zítřků, kromě jiného i rozjednaných akvizic v Německu a USA. Vše včetně českých aktiv se mělo stát součástí jím vlastněného celosvětového metalurgicko-hutního impéria s tržní hodnotou mezi třemi až čtyřmi miliardami eur. „Věřím v úspěch, s boží pomocí se mi to určitě podaří,“ tvrdil tehdy Šamis. Teď to spíš vypadá, že se s boží pomocí možná podaří zachránit Pilsen Steel.
Kdyby raději poslali výplatu Blížící se potíže firmy však avizovalo několik indicií už při popsané návštěvě týdeníku Euro v Plzni. Jeden příklad za všechny. Vyrážíme do provozu, vpředu kráčí jeden z členů ochranky, uprostřed reportér a fotograf týdeníku Euro, Šamis a jeho kyprá asistentka.
Skupinku uzavírá další člen ochranky, který cestou z provozní budovy do výrobní haly neustále bedlivě sleduje okolí. Prostřednictvím komunikačního zařízení v pravém uchu sděluje všechna svá zjištění kolegovi vpředu.
Dorážíme do továrny, kde máme po předchozí dohodě udělat se Šamisem několik fotografií. V okamžiku, kdy je požádán, aby se nechal „zvěčnit“ u jednoho z několikatunových výrobků, to ale odmítá s tím, že nechce být svým zaměstnancům k smíchu. Zřejmě není daleko od pravdy. „Ten Rusák se tu natřásá jak páv, kdyby nám radši včas poslal výplatu,“ komentuje focení jeden z přihlížejících dělníků. Další tři souhlasně přikyvují.
Jenže nezůstalo jen u opožděných výplat. O několik týdnů později se problémy Pilsen Steel prohloubily, v dubnu soud firmu poslal do insolvence. Vedení reagovalo prohlášením, že dělá vše pro to, aby situaci stabilizovalo. To se ale nepodařilo, v červnu končí většina zaměstnanců firmy doma na nucené dovolené. Situace se vyhrotila předminulý týden, kdy firmu se zhruba 900 zaměstnanci, která přestala zvládat své až miliardové závazky, poslal soud do úpadku.
Pro Pilsen Steel to ale ještě neznamená definitivní konec. O záchranu firmy projevilo zájem několik investorů. Zatím nejkonkrétnější nabídku předložila investiční skupina KKCG ovládaná Karlem Komárkem mladším. Dle informací z médií je KKCG připravena Pilsen Steel poskytnout do dvou týdnů přes sto milionů korun a dalších 250 milionů korun do konce letošního roku. „Zaslanou nabídku nebudeme zveřejnovat, ale je velmi korektní,“ konstatoval mluvčí KKCG Dan Plovajko. „Obdrželi jsme od KKCG seriózní a konkrétní nabídku provozního úvěru. Začneme o ní okamžitě jednat,“ potvrdil pověřený šéf hutí Pilsen Steel Tomáš Egermajer.
Důvodů, proč Pilsen Steel skončila v úpadku, může být několik. Ten první souvisí s kontrakty, které firma uzavřela v prvním pololetí loňského roku. Nepočítaly totiž s pozdějším růstem cen surovin a energií.
„Museli jsme poté vědomě uzavřít ztrátové smlouvy. Navíc nám makroekonomický vývoj v Evropě v dalším období nedovolil utvářet takový zisk, kterým bychom pokryli ztráty z takto špatně uzavřených smluv,“ vysvětloval Šamis. Dalším důvodem může být kombinace špatných kontraktů s investicemi do modernizace továrny, jejichž výše neodpovídala realitě na trhu. A třetí možnost, kterou za nejreálnější označují především odborářští předáci společnosti, hovoří o tom, že si majitelé z firmy jen „vytáhli“ potřebné zdroje a podnik ponechali dalšímu osudu.
Kolegové z byznysu a obchodní partneři popisují Igora Šamise jako člověka, který rád dával najevo, že na to má
O autorovi| Vadim Fojtík • fojtik@mf.cz
