Cílem bratrů Kaczyńských je vznik Čtvrté republiky
Politologové mají žně. Dnešní situace v Polsku nabízí výjimečný studijní materiál. Po parlamentních volbách sestavují vládní koalici dvě vítězné strany - Právo a spravedlnost (PiS) a Občanská platforma (PO). Obě tyto strany však zároveň pokračují ve vzájemném předvolebním boji a to místy velmi ostrém. Poláci také nyní vybírají svého prezidenta. První kolo hlasování se uskuteční 9. října, druhé o čtrnáct dní později.
Nejvíce hlasů v boji o parlamentní křesla získala PiS pod vedením Jaroslawa Kaczyńského. Jeho o třičtvrtě hodiny mladší bratr Lech patří mezi dva favority prezidentských voleb. Hlavním rivalem je šéf Občanské platformy Donald Tusk. V prezidentských volbách jde navíc o mnohem víc, než by se mohlo zdát. Není to pouhý bratrovražedný boj dvou pravicových stran s podobnými cíly, ale poměrně odlišnými programy. Má se totiž rozhodovat o tom, jak bude vypadat společensko-politický režim Polska v příštích letech, ne-li desetiletích.
Takovou představu má alespoň Jaroslaw Kaczyński, kterého jeho bratr Lech označuje za skutečného ideového vůdce, zatímco kandidát PiS na prezidenta je spíše realizátorem vizí. Jaroslaw prohlašuje, že chce v Polsku zahájit éru čtvrté republiky. Z logiky jeho slov vyplývá, že ta se má zásadně lišit od třetí republiky - období posledních patnácti let po pádu komunistického režimu. Čtvrtá republika by neměla být „liberální“. Jejími hodnotami údajně budou společenská pospolitost, úcta k národním hodnotám, sociální spravedlnost. Období korupce a značné kriminality má skončit. Důraz je kladen na slova jako „právo“ či „pořádek“. Dvojčata se hlásí ke křesťanským tradicím, v mnohém navazují na odkaz národně-konzervativní části polské Solidarity. Jedním z cílů PiS je posílit postavení prezidenta. Aby bylo možné položit základy čtvrté republiky, musí v nadcházejících volbách zvítězit Lech Kaczyński.
Čestní, ale tvrdohlaví
.
Bratři Kaczyńští získávají velkou popularitu zvláště svým tažením proti korupci. Mnoho Poláků se však také obává toho, že jejich plány jsou nereálné. Skeptici varují, že pokud se Lech Kaczyński stane prezidentem, mohou se projevit jeho mírně diktátorské sklony. Dvojčata jsou údajně velmi čestná, ale také hodně tvrdohlavá. Pro ty, kteří dnes začínají mít strach, se stává nadějí liberál Donald Tusk. Průzkumy potvrzují, že má šanci Lecha Kaczyńského porazit. Tusk se na rozdíl od dvojčat více věnuje ekonomickým souvislostem. V jeho pojetí se politický souboj vede mezi liberalismem a socialismem, volným trhem a neefektivním sociálním státem. Občanská platforma v kampani před parlamentními volbami prosazovala rovnou daň. Tu právě bratři Kaczyńští napadli jako „antisociální“. Zřejmě díky tomu nakonec PiS těsně zvítězila i právě nad PO.
Nikdo však nemůže úplně přesně vědět, jaký bude vliv parlamentních voleb na prezidentské. Jaroslaw Kaczyński se zalekl, že by se Polákům vůbec nemusela zamlouvat představa dvou téměř identických tváří na premiérském a prezidentském postu. Proto se vzdal křesla premiéra ve prospěch dalšího politika PiS - Kazimierze Marcinkiewicze. Jaroslaw to vysvětlil v polské televizi dost jasně: Premiéři se střídají poměrně často, prezident zůstává řadu let. Lech Walesa i jeho nástupce Aleksander Kwasniewski možná neměli vždy takové pravomoci, jaké by si představovali, ale jejich vliv na politické poměry v Polsku byl enormní.
Dvojí sázka ODS.
Může rezignace Jaroslawa Kaczyńského na premiérský post pomoci jeho dvojčeti? Ani to není jasné. Některé průzkumy naznačují, že ano. Zahraniční tajemník české Občanské demokratické strany Petr Víšek, který sledoval parlamentní volby přímo v Polsku, se domnívá, že nikoliv. Skutečně příznivý efekt pro Lecha Kaczyńského by nastal pouze v případě, že by PiS přenechala premiérské křeslo svým koaličním partnerům z PO. To však Jaroslaw Kaczyński hned v první povolební diskusi odmítl, i když případný kandidát PO na místo šéfa vlády Jan Rokita patří k těm, kteří mají ke dvojčatům názorově relativně blízko. Na rozdíl od šéfa Občanské platformy Donalda Tuska.
Postoj české ODS k oběma vítězným stranám v Polsku naznačuje, jaké dilema ve vztahu ke svým polským partnerům mohou řešit evropské pravicové strany. ODS v minulosti zvala na některé mezinárodní akce do Prahy zástupce PiS, později se však nejvítanějším hostem stal Jan Rokita z Občanské platformy. Předseda ODS Mirek Topolánek má podle všeho blíže k PO, stínový ministr zahraničí Jan Zahradil zase k PiS. Petr Víšek k tomu říká, že občanští demokraté mají nadstandardní vztahy s oběma stranami, s Občanskou platformou je spojuje liberální ekonomický program, s PiS se shodují zvláště v zahraniční politice, především odmítání evropského federalismu.
Víšek se domnívá, že výsledek polských parlamentních voleb může být vcelku výhodný pro Občanskou platformu, byť s PiS těsně prohrála. Na PiS bude více ležet břímě vládní odpovědnosti, PO však má získat klíčové posty vicepremiéra, ministra zahraničí a maršálka Sejmu. A zřejmě také prezidenta…
Demokraté, nebo lovci čarodějnic?
Naprosto klíčovou k pochopení dnešní situace v Polsku je otázka, co je vlastně PiS zač. Jenže pozorovatelé se v odpovědích neuvěřitelně rozcházejí. Šéfredaktor týdeníku Wprost Marek Król v televizní diskusi prohlásil, že program PiS nemá nic společného ani s liberalismem, ani s konzervativismem. S čím tedy? Strana Právo a spravedlnost dostává různé nálepky: populisté, nacionalisté, provinční politici, kteří mají oporu spíše na venkově než ve městech, nebo antikomunisté, kteří připravují nový hon na čarodějnice. Komentátor listu Wall Street Journal Matthew Kamiński zase tvrdí, že PiS se v zásadě neliší od tradičních evropských křesťansko-demokratických stran. Optimisté soudí, že vládní koalice PiS-PO vytvoří reformní ekonomický program. A to i díky tomu, že bratři Kaczyńští dopřejí sluchu svým koaličním partnerům.
Pohled na programové odlišnosti a shody obou stran přináší naději i skepsi. PiS i PO navrhují zjednodušit daňový systém a snížit daňové zatížení. Zatímco ale Občanská platforma prosazovala rovnou daň ve výši patnácti procent (včetně daně z přidané hodnoty), PiS chce dvě sazby daně z příjmů firem na úrovni 18 a 28 procent. Obě strany hodlají ušetřit z výdajů na byrokracii, ale k omezování sociálních výdajů se kloní více PO. Rozdíly budou v postojích k privatizaci, kde chce PiS držet státní podíly ve strategických podnicích. To se týká i v Česku dobře známé společnosti PKN Orlen. Občanská platforma by státní podíl v PKN převedla do soukromých rukou, kdežto v PiS jsou proti a navrhují spojení Orlenu s další rafinerskou firmou Lotos. Ekonomičtí experti strany Právo a spravedlnost si jsou ovšem dobře vědomi toho, že je nutné snižovat rozpočtový deficit (byť postupně), likvidovat mimorozpočtové fondy či agentury a asi ani nebudou chtít odrazovat zahraniční investory.
Čas obětí.
A na co sází Občanská platforma? Pokud bychom vycházeli z historie polské Třetí republiky, museli bychom dojít k závěru, že liberální strana příliš velké šance v politice nemá. Po odchodu první vlny politiků v čele s Tadeuszem Mazowieckým se vedl rozhodující boj mezi levicí a národně-konzervativní pravicí. Liberálové, jež reprezentovala především Unie svobody, byli vytlačeni z parlamentních lavic. Otec polských reforem Leszek Balcerowicz dopadl ještě dobře, když se včas uchýlil do polské centrální banky, již nyní vede. Právě on však bude se svými kolegy pod velkým tlakem PiS, aby umožnili umírněnější měnovou politiku a snížení úrokových sazeb.
Sázka na Občanskou platformu však bláznivá není. PO se chlubí liberálním ekonomickým programem, ale pokud jde o společenské hodnoty, má v lecčem blízko křesťansko-konzervativním vizím bratrů Kaczyńských (Rokita ještě více než Tusk). Také se hlásí ke koncepci „právo a pořádek“. PO kromě toho vychází z předpokladu, že část Poláků již přestala věřit nereálným slibům a nyní je realisticky připravena i na oběti, díky nimž se může ekonomická situace země následně zlepšit. Na druhé straně musí Tusk počítat také s tím, že bude s Lechem Kaczyńským soupeřit o hlasy levicových voličů, kteří původně chtěli volit odstoupivšího kandidáta postkomunistů Wlodzimierze Cimoszewicze.
