Nová vláda na svém prvním zasedání odvolala nezávislého regulátora, který má dohlížet na dodržování etických principů v oboru energetiky. Antimonopolní úřad, který dohlíží na totéž v ryze konkurenčním prostředí, naopak udělil téměř půlmiliardovou pokutu šestici stavebních spořitelen.
Za to, že po obrovské kampani, v níž nalákaly statisíce nových klientů, bez skrupulí a všechny téměř současně zvedly poplatky za vedení zákaznických účtů. Vlastně stejná kauza, ale diametrálně rozdílný přístup. Antimonopolní úřad vydal své rozhodnutí, protože našel v chování mocných stavebních spořitelen prvky diktátu vůči jejich zákazníkům, drobným klientům. Rozhodnutí vlády je viditelně z jiného soudku. Přestože by také měla v první řadě hájit zájmy občanů, zdá se, že naopak podlehla lobbingu velkých firem. Bez velkého zkoumání kývla na návrh ministra průmyslu, který ve svém důsledku povede k vyššímu zdražení energií pro všechny občany. Vláda při svém rozhodnutí projevila značnou dávku arogance. Ministr Urban svůj návrh zdůvodnil nedodanou vyhláškou, tedy hrubým porušením povinností. Regulačnímu úřadu bylo málo platné, že vyhlášku nemohl vydat kvůli opožděné novele energetického zákona. A že za přípravu novely zodpovídá právě Urbanovo ministerstvo průmyslu. Sporná vyhláška byla záminkou. Regulační úřad totiž několik dní před odvoláním předsedy seznámil velké firmy, účastníky trhu s elektřinou a plynem se svou představou o jejich budoucím zisku. Z časové posloupnosti vyplývá, že se tím znelíbil právě velkým firmám, na které dohlíží. Jejichž tržby dosahují desítek miliard korun a na rozdíl od stavebních spořitelen mají skutečně dominantní postavení. Elektroenergetiku prakticky ovládá skupina ČEZ, plynárenství Transgas vlastněný německým RWE. Grossův kabinet by mohl své rozhodnutí hájit tím, že mu záleží, aby polostátní gigant ČEZ prosperoval. Elektrárenská firma odvádí velké daně a stát je jejím dvoutřetinovým vlastníkem. Rozdíl mezi arogantním rozhodnutím vlády a rozhodnutím Bednářova antimonopolního úřadu je nasnadě. Zatímco stavební spořitelny teď budou obhajovat svůj postup a možná někoho přesvědčí, že byly v právu, vláda se nikomu zodpovídat nemusí. Firmám, kterým dává jejich ekonomická síla poměrně velkou moc, se nelze divit, že se ji snaží využívat, aby své zisky zvýšily. A zisk není neslušné slovo, ale naopak ekonomický nástroj, který je motorem každého podnikání. Jenže regulační mechanizmy jsou tu právě proto, aby touha po zisku neškodila těm, kteří se nemohou bránit. Tedy klientům spořitelen, kteří nemohou odejít jinam, aniž by za to byli potrestáni dalšími poplatky, nebo odběratelům plynu a elektřiny, kteří si nemohou pro dodávky energií zvolit jinou než existující monopolní síť. Bednářův úřad má v boji proti spořitelnám podporu veřejnosti, regulátor zůstal sám. N ový šéf regulačního úřadu může tvrdit, že také nepůjde velkým firmám na ruku. Zároveň si však bude pamatovat, jak lehce ho lze odvolat. Antimonopolní Bednář je na tom přece jen líp: na jeho odvolání pouhé hlasování ve vládě nestačí.
