Spoluúčast pacientů v Česku je jednou z nejnižších v Evropské unii
Týdeník EURO v minulých týdnech prezentoval několik názorů na lékovou politiku se zvláštním zřetelem na stanovování cen a úhrad léčivých přípravků. Článek Státního ústavu pro kontrolu léčiv chce přispět k názorové bohatosti. Za nezbytné považujeme především doplnění zásadních údajů a vyjádření se k některým nepřesnostem. Pro přehlednost jsou témata rozdělena do tří základních okruhů.
Spoluúčast pacientů
Veřejnosti je dlouhodobě předkládán názor, že za své léky doplácejí více, než je průměr v Evropské unii. Jaká je skutečnost? Z údajů poskytovaných ústavu pro kontrolu léčiv lékárnami vyplývá, že spoluúčast českých pacientů v oblasti doplatků za léky na recept činí 17 procent hodnoty hrazených léčiv. V roce 2009 doplatky za léky na předpis nepřesáhly sedm miliard korun. Ústav zdravotnických informací a statistiky uvádí pro rok 2009 kumulované výdaje pacientů za volně prodejné léky a doplatky za léky na recept a poplatky ve výši 15,38 miliardy korun. Oproti roku 2008 se jedná o nárůst o necelá dvě procenta (což je mimochodem zhruba míra inflace). Prostým srovnáním údajů se zdroji OECD vychází, že spoluúčast pacientů je jednou z nejnižších v Evropské unii a růst výdajů pacientů je velmi mírný. Hovořit o „mírně nadprůměrném doplácení“ je tedy poměrně odvážné tvrzení. Také v oblasti vysoce nákladných terapií, tedy léčivých přípravků vydávaných na žádanky, činí nárůst nákladů mezi roky 2008 a 2009 jen 711 milionů korun. A to navzdory prokazatelnému nárůstu počtu žádanek o téměř čtyři tisíce za zmíněné období. Oproti tomu nárůst v nákladech na léky na recept je dán pouhým vyšším objemem předepisovaných receptů.
Úspory plynoucí z revizí úhrad
Celkové roční náklady zdravotních pojišťoven na léky činí necelých 50 miliard korun. Státní ústav pro kontrolu léčiv do této chvíle zrevidoval úhrady u léčivých přípravků představujících více než 70 procent celkového objemu finančních prostředků vynakládaných z veřejného zdravotního pojištění na léky, a to i přes to, že současná platná legislativa neposkytuje dostatečnou podporu v revizní činnosti. Ústav na tuto situaci opakovaně upozorňuje a navrhuje opatření, která by měla vést k vyšší efektivitě a rychlosti revizí. Úspora zdravotních pojišťoven na nákladech na léčivé přípravky představuje 4,4 miliardy korun ročně.
Ochrana pacientů
Připravovanou novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění nelze chápat jako jakýsi „nástroj úspor“ pro zdravotní pojišťovny. Státní ústav pro kontrolu léčiv stanovuje nejen výši úhrady ze zdravotního pojištění, ale také maximální ceny léčivých přípravků. Zjednodušeně lze říci, že ústav chrání pacienty dvojím způsobem. Pojištěnci mají jistotu, že za stejné léčivé přípravky budou pojišťovny hradit částky odpovídající nejnižším úhradám v rámci Evropské unie a zároveň doplatky pacientů budou i nadále patřit mezi nejnižší v Evropské unii. Ústav nestanovuje ceny samovolně, ale na základě platné legislativy. Nelze proto přijmout argument, že firmy si nebudou kazit cenu kvůli malému trhu. Toto tvrzení bohužel poukazuje na mírné nepochopení systému cenotvorby léků.
