S dostupnějšími a výkonnějšími nástroji informatiky a rozšířením internetu se postupně vytvořila globální informační infrastruktura (GII), tedy internetem propojené výkonné IS/ICT ( informační systémy / informační a komunikační technologie). Obchodní aktivity s podporou aplikací informatiky využívající GII se označují jako elektronické podnikání (e-podnikání). Ve svém důsledku otevírá nové možnosti, jak ekonomicky efektivněji realizovat vlastní produkty a služby na trhu. E-podnikání však nelze chápat pouze jako „přítomnost na webu“. Vede k transformaci podnikových procesů, vyvolané právě jedinečnou kombinací vlastností internetu, a to:
x volného přístupu k informacím,
x univerzální a globální dostupnosti,
x schopnosti poskytnout informace a služby na míru každému jednotlivému uživateli, a tedy každému jednotlivému zákazníkovi.
Tři etapy.
Způsob, jak se aplikace IS/ICT podporující e-podnikání v podnicích uplatňují, má své typické fáze. Z výsledků průzkumu McKenna Group (1999, 2000) vyplývá, že podniky transformují své aktivity do elektronického podnikání ve třech fázích. V první fázi využívají informatiku k publikování na webu. Ve druhé pokračují tím, že zákazníkům umožní přístup ke klíčovým aplikacím (ceníky, vzorové nabídky …). Jde však již o aplikace, které pracují s podnikovým informačním systémem a otevírají přístup k jeho datům veřejnosti. Je tedy třeba překonat takzvanou bezpečnostní bariéru mezi první a druhou fází e-podnikání a investovat do zabezpečení vlastní sítě (firewall, antivirové programy…). Průzkumy uvádějí, že řada firem zastaví své aktivity právě před druhou fází nebo těsně za ní a nepokračuje dál.
Ve třetí fázi aplikace informatiky vytvářejí předpoklady pro horizontální integraci všech obchodních a podnikatelských aktivit podniku včetně propojení s dosud geograficky nedostupnými trhy. Průzkum McKenna Group uvádí, že se však začínají investice vložené do e-podnikání vracet teprve ve třetí fázi, tedy po přestavění podnikových procesů.
Veřejný sektor.
I přes mnohé výhrady k přirovnávání občana k zákazníkovi je možné mezi nimi najít vzájemnou analogii. Každý z nás vystupuje ve dvojí roli, a to jako zákazník v soukromém sektoru, a zároveň jako občan ve veřejném sektoru. Není tedy důvod, proč nevyužít potenciálu IS/ICT a nových přístupů k řízení podniků i v mnohých oblastech veřejného sektoru. V zásadě lze základní elektronické veřejné služby rozdělit do následujících pěti skupin:
x služby související se zdravím - jako je zdravotní pojištění, inteligentní systémy pro zdravotnický personál, objednávání na zdravotní prohlídky,
x služby pro občany se speciálními potřebami – například pro nevidomé čtenáře,
x služby spojené s životním prostředím – řídící systémy pro případ přírodních katastrof, systémy monitorující kvalitu vzduchu …,
x systémy pro dopravní infrastrukturu a turistiku,
x systémy pro administrativu státní správy neboli takzvaný e-government.
Státní správa.
E-government využívá IS/ICT ke zefektivnění procesů ve státní správě. Netýká se primárně pouze reformy pracovních procesů v rámci jednotlivých vládních článků, ale týká se též zlepšování služeb pro občany, podniky, profesionální asociace… Používání www portálů patří mezi populární způsoby doručení služeb „spotřebitelům“. To znamená, že občan či podnik mají možnost prostřednictvím informačního kiosku, portálu na internetu či dalších technologií vyřídit maximum věcí přímo z jednoho místa, aniž by museli obíhat několik úřadů. Potom už je interní záležitostí státní správy, aby potřebné informace navzájem mezi jednotlivými orgány sdílela.
Pro potřeby přesnějšího sledování této oblasti vypracovala Evropská komise seznam dvaceti základních veřejných služeb. Z nich je dvanáct služeb určeno pro občany a osm pro podniky (viz tabulka). Samozřejmě nejde o zcela vyčerpávající seznam, a naopak některé služby nejsou všude adekvátní. Například Norsko, Island, Švédsko a Velká Británie nepožadují po podnicích statistické výkazy, v Řecku, Irsku, Portugalsku a Velké Británii občané nemusejí oficiálně oznamovat změnu bydliště…
Daně a práce.
Úlohu zmapovat stav rozvoje elektronických veřejných služeb v Evropě si předsevzala konference eGovernment – From Policy to Practice v Bruselu. Demonstrovala současný stav elektronických veřejných služeb a zároveň míru plnění závazků přijatých v akčním plánu iniciativy eEurope, respektive eEurope+ pro kandidátské země. Potvrdilo se, že rozvoj elektronických služeb jde ve všech evropských zemích stejným směrem, ale v jednotlivých státech se liší stupněm vyspělosti. Mezi nejpočetnější současné systémy v Evropě patří aplikace související s podáváním daňových přiznání a platbou daní a aplikace na podporu vyhledávání zaměstnání.
Jednotlivé země v podstatě zvolily jeden ze dvou přístupů. Buď se zaměřily na co nejrychlejší spuštění funkční aplikace, přestože uživatelů je v zemi zatím poměrně málo (Španělsko, Portugalsko), a příslušnou funkcionalitu rozšiřují „za pochodu“, nebo postupují rozvážněji, připravují sofistikovaný systém a k jeho spuštění přistoupí, až vše řádně připraví a v zemi bude dost potenciálních uživatelů.
Centrum a regiony.
Další zřetelný rozdíl, který se mezi jednotlivými zeměmi ukázal, je odlišná proporce zodpovědných vládních úrovní, a tím i okruh cílové skupiny uživatelů dané služby. Výsledky analýzy ukazují na významnou roli lokálních autorit v Itálii a Rumunsku, v Německu převažují regionální (zemské) projekty a v Rakousku či Islandu celonárodní projekty. Z lokální či regionální úrovně pocházelo 63 procent všech aplikací, což ukazuje další trend související se snahou přiblížit státní správu co nejvíce občanům. Nezastupitelnou roli v tom musejí sehrát místní a regionální zastupitelství a bude třeba najít rovnováhu mezi co nejbližším kontaktem s občany a na druhé straně jednotnou (centrální) koordinací poskytovaných služeb v rámci veřejného sektoru.
Samostatnou skupinu aplikací pro e-government tvoří systémy podporující rozvoj demokracie ve společnosti. Patří mezi ně volby prostřednictvím internetu (i-voting), či komunikačních technologií z volebního místa (e-voting) nebo aplikace podporující výměnu názorů mezi občany a zvolenými zástupci (e-pooling). S klesajícím zájmem občanů o veřejné dění tyto projekty získávají na důležitosti – jde o způsob, jak voliče
zainteresovat a zapojit do rozhodování.
Regulace.
Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od podnikových informačních systémů jsou aplikace „elektronické vlády“ z velké části vymezeny legislativním rámcem, což v některých případech znesnadňuje jejich implementaci. V rozvoji e-governmentu jsou v Evropě v současné době nejdál Dánsko, Velká Británie a Finsko, celosvětově pak vedou Kanada, Singapur a Spojené státy americké.
V České republice, kromě aktivit na přípravě centrálního vládního portálu a systému na obsluhu veřejných zakázek, probíhá pilotní projekt podávání daňového přiznání k dani silniční a k dani z nemovitosti v elektronické podobě a pilotní projekt využití čipových karet v oblasti státní sociální podpory. Souběžně s tím pokračuje výstavba potřebné infrastruktury mezi jednotlivými složkami státní správy nezbytné pro budoucí integraci procesů napříč jednotlivými útvary a také digitalizace a zpřístupňování registrů spravovaných státní správou (registr ekonomických subjektů …).
24/7.
Ve veřejném sektoru platí, že vlády jsou největším poskytovatelem služeb na světě a mají tudíž nejvíce zákazníků, kteří si za požadované služby prostřednictvím daní platí. Je tedy analogicky zodpovědností politické reprezentace dohlížet na to, aby procesy ve veřejném sektoru byly dobře nastaveny, aby byla vybrána a využívána odpovídající technologie a aby byla péče o vztah s občanem součástí kultury příslušné instituce. Protože příjem do státního rozpočtu příliš nenarůstá a počáteční investice do e-governmetu nejsou úplně zanedbatelné, jednotlivé vlády musejí hledat rovnováhu mezi závazkem naplnění státních informačních politik a snížením úrovně služeb či zvýšením daní.
Občané a podnikatelské subjekty si zvykají na dostupnost služeb 24/7 (24 hodin denně a 7 dnů v týdnu) a totéž vyžadují i od veřejných služeb. Je namístě i do veřejného sektoru v opodstatněné míře zavádět principy používané v sektoru soukromém. Výzvou bude proniknutí principů řízení péče o zákazníky i do oblasti státní administrativy. Dále lze zřejmě očekávat, že vlády budou předávat stále větší množství služeb soukromým subjektům a mezinárodní firmy převezmou část tohoto trhu. Snadnější a rychlejší jednání se státní správou a její větší průhlednost (například při vypisování veřejných zakázek) budou do značné míry záviset na nalezení nových modelů vztahů mezi státní správou, občany a podnikatelskými subjekty a na nalezení nových modelů financování elektronických veřejných služeb.
