Bohuslav Sobotka vede ČSSD vstříc ztracenému levicovému voliči, ačkoli ještě nedávno hledal cestu mezi kavárenské liberály
„U Bratislavy je továreň Volkswagen a robotník tu má plat tisíc eur, 200 kilometrov na západ za tú istú robotu dostává tri tisíce eur. Neriešme už práva homosexuálov,“ těmito slovy naznačil svou vizi budoucnosti levicové politiky slovenský premiér Robert Fico, když před týdnem řečnil na pražském sjezdu evropských socialistů.
Delegáti v sále, mezi nimi často němečtí nebo třeba španělští levicoví politici, po sobě nevěřícně pokukovali, jako by nechtěli věřit vlastním uším. Nějaký populista z Východu, který se k sociálnědemokratickým myšlenkám připojil relativně nedávno (jeho strana Smer doplnila svůj název o přídomek „sociálnědemokratická“ až v roce 2005), bude kázat o tom, jaká témata jsou skutečně levicová. Jaká drzost! Ficův projev nakonec vygradoval hlasitými výkřiky několika socialistických delegátů, kteří před slovenským premiérem roztáhli velkou duhovou vlajku a zaplnili část sálu barevnými deštníky - symboly práv sexuálních menšin.
Vedle Fica sedící český premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka však během projevu slovenského premiéra na rozdíl od ostatních souhlasně pokyvoval hlavou. Tato rétorika plná slibů o vyšších mzdách zaměstnanců a lepší životní úrovni pro důchodce, matky samoživitelky či rodiny s dětmi je totiž Sobotkovým chystaným trumfem v nadcházející kampani k parlamentním volbám. A také sázkou na jistotu před důležitým jarním sjezdem ČSSD.
Pryč z bubliny
Sobotkův tah doleva není určen jen ztracenému levicovému voliči, ale směřuje především dovnitř strany. Premiér si chce dosud rozdělenou partaj více naklonit a sjednotit ji před klíčovým volebním kláním příští rok v říjnu. Kvůli tomu však obětuje hodně ze své osobní ideologie.
Posledních 15 let prosazoval modernizaci sociální demokracie podle západoevropského stylu včetně posunu do politického středu a zacílení na nová témata. Například ochranu životního prostředí, feminismus nebo práva homosexuálů.
„Vše se otočilo v kampani ke krajským volbám. Když jsme vyjeli do krajů, zjistili jsme, v jaké bublině vPraze žijeme. Lidé chtějí úplně něco jiného než gender nebo práva homosexuálů. Cítí nebezpečí, nechtějí uprchlíky, stěžují si na nízké platy,“ řekl týdeníku Euro jeden z pracovníků poslaneckého klubu ČSSD, který se zúčastnil po boku špiček strany podzimní kampaně.
Zisk necelých 15 procent hlasů v krajských volbách byl pro Sobotku a jeho nejbližší okolí jen dalším potvrzením toho, že je třeba změnit kurz. Mezi Sobotkovy nejbližší rádce dnes přitom patří hlavně lidé z hlavního města, od kterých by člověk „návrat ke konzervativním levicovým kořenům“ nečekal.
Pravděpodobným manažerem volební kampaně do Poslanecké sněmovny se stane stávající státní tajemník pro evropské záležitosti a digitální agendu Tomáš Prouza, bytem z pražských Vinohrad.
Významnou roli bude v Sobotkově nejužším volebním týmu hrát také premiérův dlouhodobý politický spojenec a bývalý pražský magistrátní politik Karel Březina. Mezi několik málo lidí, kteří mají dnes na Sobotku vliv, patří i známý pražský advokát a člen ČSSD Radek Pokorný.
„Ačkoli já sám si myslím něco jiného a například osud syrských uprchlíků mě upřímně trápí, je třeba si uvědomit, že levicoví voliči dnes chtějí úplně něco jiného,“ řekl týdeníku Euro jeden z nejbližších Sobotkových lidí.
Sobotka se na svou novou politickou doktrínu snažil poprvé upozornit na konci listopadu, kdy využil skandál s třísetkorunovou poukázkou na nákup pro zaměstnance supermarketů Albert namísto výraznějšího růstu velice nízkých mezd.
Sobotka se kvůli tomu sešel dokonce s nizozemským velvyslancem, aby prokázal snahu zatlačit na mateřský nizozemský koncern Ahold. To se nakonec povedlo. Mzdy v Albertech porostou sedmi- až osmiprocentním tempem. Ze strany Sobotky se však jedná o bezprecedentní vstup vládního činitele do zaměstnanecké politiky soukromého podnikatele, navíc se zahraničním vlastníkem.
Premiér ale cítí, že právě tyto okolnosti mu mohou přinést cenné politické body u tradičních příznivců levice, kteří měli v posledních měsících tendenci utíkat k Babišovu hnutí ANO. Sobotka po dlouhé době místo Babiše dokázal nastolit agendu témat v blížící se kampani.
Ucpat díru
„Trápí mě velké mzdové nerovnosti v Evropě. Mzdy na české a německé straně hranice se výrazně liší i12 let po našem vstupu do Evropské unie. Potřebujeme takovou hospodářskou politiku, která tyto rozdíly sníží“ řekl Sobotka na kongresu evropských socialistů. Je si dobře vědom toho, že pokud se za práva levicových voličů nepostaví on, udělají to populisté typu Babiše či Okamury.
„Je třeba odpovídat na skutečné obavy lidí. Dívat se na to, v čem je pro ně budoucnost nejistá. Sociální demokraté se musejí vrátit k reálné sociální politice, podívat se na to, jak jsou na tom osamělí důchodci, jak jsou na tom matky samoživitelky, rodiny svíce dětmi. Podívat se na lidi, kteří se cítí nějakým způsobem ohrožení globalizací,“ snaží se premiér ucpat díru, kterou mu celé poslední tři roky utíkaly statisíce voličů.
Modernizace levicové politiky podle západoevropského vzoru se dnes zdá mrtvá.
Ostatně sami západní socialisté mají velké problémy s mizejícími příznivci, kteří nejčastěji hledají smysl v receptech protievropských či xenofobních stran. Patrné je to například ve Velké Británii na úpadku Labour Party a posílení nacionalistické UKIP či ve Francii na stagnaci socialistů a růstu Národní fronty Marine Le Penové.
Dynamicky se měnící mezinárodní situace a nejisté hospodářské vyhlídky přispívají ktomu, že demokratická levice v Evropě (včetně ČSSD) bude prosazovat stále více klasické levicové koncepty na úkor environmentálních témat či práv minorit.
Nemluvě o tom, že voličů, pro něž jsou menšinová práva stěžejní, je jaksi z principu menšina.
Slabí sokové
Situace uvnitř české sociální demokracie navzdory Sobotkovu příklonu doleva rozhodně není klidná. Hlasití premiérovi kritici Jeroným Tejc a Jiří Zimola však nemají napříč regiony nijak zvlášť velkou podporu. Krajské konference, které v těchto týdnech začínají nominovat před jarním sjezdem své kandidáty do vedení strany, se zatím semkly okolo podpory Bohuslavu Sobotkovi. Pouze kritik Tejc již získal nominaci na prvního místopředsedu strany od brněnské a ostravské ČSSD.
Jak zjistil týdeník Euro, do vedení by nakonec mohl kandidovat také ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Zatím není zřejmé, na jakou konkrétní pozici. Ale není vyloučeno, že by mohl usilovat dokonce i o post prvního místopředsedy, a to přímo se Sobotkovou podporou. Vztahy Sobotky a dosavadního prvního místopředsedy a ministra vnitra Milana Chovance jsou totiž podle informací týdeníku Euro chladnější než dříve.
V příštích týdnech se také vyjasní, zda a jakým způsobem do jarního sjezdu zasáhne bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek. O jeho návrat do strany stojí zhruba desítka regionálních buněk od Prahy, středních Čech přes Liberecko, severní Moravu až po Zlínsko. Právě v těchto krajích je před parlamentními volbami velká nouze o výrazné sociálnědemokratické kandidáty, kteří by snadno přitáhli ztracené levicové hlasy. Paroubek spolupráci zvažuje, za ČSSD by mohl znovu kandidovat.
„Pokud sociální demokracie nebude schopná rozehrát konflikt s Andrejem Babišem do té polohy pravice versus levice, tak se obávám, že řada levicových voličů zůstane právě u Babiše,“ varoval Paroubek v rozhovoru pro Euro TV. Pokud se volič podívá na Paroubkovy webové stránky, zjistí, že expremiér už má i předvolební heslo: Mé odhodlání, vaše budoucnost. Před několika dny představil také svůj program, který má 13 bodů. Kromě zaměření na obnovitelné zdroje či ochranu spotřebitele Paroubek prosazuje posílení koruny nebo vznik druhé sazby daně pro právnické osoby „oligopolního charakteru“.
Vedení strany se Paroubkovu návratu nebrání, tiše s ním souhlasí. Fakticky mu ani zabránit nemůže.
Sociální demokraté se musejí vrátit k reálné sociální politice, podívat se na to, jak jsou na tom osamělí důchodci, jak jsou na tom matky samoživitelky, rodiny s více dětmi.
O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz
