Výběrovým řízením České obchodní inspekce se začal zabývat antimonopolní úřad
Česká obchodní inspekce (ČOI) měří zvláštními a pokaždé jinými metry. Její vedení zruší výběrové řízení, protože se do něj přihlásil jen jeden účastník. A pak vyhlásí druhé, kterého se opět účastní jen jeden uchazeč – jiný, a tento proces chce ČOI naopak dotáhnout do konce. O čem je řeč? O zakázce na zkoumání kvality pohonných hmot. Tato problematika je přitom velice citlivá. Obchodní inspekce už léta nezveřejňuje konkrétní čerpací stanice, které benzin a naftu pančují. Pravidelně uvádí pouze procenta, kolik vzorků z odebraných pohonných hmot nevyhovělo. A automobilisté si na výstupy z těchto kontrol – celkem logicky – stěžují.
Jeden a druhý tendr
Nynější výběrové řízení na „provádění laboratorních zkoušek a rozborů vzorků pohonných hmot“ bylo vypsáno koncem letošního května. Předcházelo mu ještě jedno z počátku roku, které ČOI zrušila s odůvodněním, že se do tendru přihlásil jediný uchazeč. „Navíc nebyla notifikována příslušná vyhláška o palivech,“ vysvětlovala další důvod anulace tendru ředitelka inspekce Jana Příhodová. Zákon o veřejných zakázkách však nepředepisuje, že by měla být soutěž zrušena, pokud se přihlásí pouze jeden zájemce.
Veřejnou soutěž inspekce vypsala proto, že smlouva se společností Ústav paliv a maziv, uzavřená v roce 2001, se léta prodlužovala jen formou dodatků. Ústav paliv a maziv – dříve státní společnost, která dnes patří celosvětové inspekční, testovací a certifikační firmě SGS ze Švýcarska, byl podle zjištění týdeníku EURO jediným účastníkem prvního výběrového řízení.
Příhodová má s Ústavem paliv a maziv ještě jeden problém. „Nejsem příznivcem toho, když někdo pracuje pro jednu i druhou stranu,“ říká Příhodová. Naráží tím na fakt, že firma poskytuje čerpacím stanicím takzvanou pečeť kvality. Tedy jakousi ochrannou známku, která informuje zákazníky čerpací stanice o tom, že u ní natankuje pohonné hmoty, jejichž kvalita se pravidelně kontroluje.
ČOI tedy v květnu vypsala druhé výběrové řízení. Deklarovaným cílem inspektorů je účast více zájemců, a to i z jiných zemí Evropy. Hlavním argumentem je pak snížení ceny za analýzy pohonných hmot. „V současnosti platíme za rozbory zhruba 21 milionů korun ročně,“ řekla před časem Příhodová deníku Aktuálně.cz. Vítězná firma by měla s ČOI uzavřít smlouvu na čtyři roky s předpokládanou cenou 68,58 milionu korun bez DPH.
ÚOHS na scéně
Jenže do druhého výběrového řízení se přihlásila opět jen jedna společnost, podle zjištění týdeníku EURO šlo o Institut pro testování a certifikaci – ITC Zlín. Ústav paliv a maziv, respektive švýcarská SGS, se podle informací týdeníku EURO soutěže neúčastnil, protože považuje zadávací podmínky za diskriminační. Firma proto podala k ČOI námitky.
Těm inspekce nevyhověla, a Ústav paliv a maziv se proto obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Ve věci probíhá správní řízení, které je na samém začátku. V době probíhajícího řízení neposkytujeme žádné informace,“ odpověděl na otázky ohledně zmiňovaného tendru mluvčí antimonopolního úřadu Kristián Chalupa.
Týdeník EURO proto požádal obchodní inspekci, aby předložila zadávací podmínky k výběrovému řízení k širšímu prozkoumání. To ale ČOI odmítla. „Nebyl by problém vše poskytnout u ukončené soutěže. Ale nejsem odborník přes veřejné zakázky, neznám podrobně tento zákon, a proto nevím, co je možné v dané fázi poskytnout za informace,“ napsala v e-mailu Jana Příhodová a odkázala na advokátní kancelář KMVS, která výběrové řízení na přezkum paliv organizuje.
Prosba o předložení dokumentace narazila i v tomto případě na zamítavé stanovisko. „Zadávací dokumentace byla dostupná komukoli ve lhůtě pro podání nabídek v rámci výběrového řízení. Lhůta skončila 26. července. Nyní je zadávací dokumentace předmětem přezkumného řízení, které vede Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na základě podnětu společnosti SGS, která nabídku ve výběrovém řízení nepodala a začala zpochybňovat soulad zadávací dokumentace se zákonem až po ukončení lhůty pro podání nabídek. Má ji k dispozici úřad a do ukončení správního řízení nepovažujeme za vhodné ji předávat médiím,“ vzkázal právník Pavel Musil.
Obezličky
V internetovém informačním systému o veřejných zakázkách lze najít jen kusé informace ze zadávacího protokolu obchodní inspekce. Ale stojí tam například, že místem plnění zakázky je Česká republika. Tento fakt se poněkud rozchází s původní argumentací inspekce, která tvrdila, že chce do analýzy vzorků vpustit kvůli sražení cen i zahraniční společnosti. „Výběrového řízení se mohl účastnit každý. Zakázka byla zveřejněna na všech věstnících dle zákona, a tedy i na věstníku Evropské unie,“ reaguje mluvčí ČOI Tomáš Vozáb.
S ohledem na výši zakázky však lze stěží předpokládat, že by nějaký zahraniční uchazeč přesouval drahý provoz svých laboratoří do České republiky nebo zde zřizoval nové. Například jen testovací motor na oktanové číslo paliv, takzvaná waukesha, stojí okolo šesti milionů korun.
Právník najatý ČOI Pavel Musil podotýká, že jedna zahraniční společnost zájem projevila. Šlo o německou firmu Hamilton Robotics. Ta ale po obdržení vyžádané zadávací dokumentace uvedla, že předmět zakázky není přesně jejím oborem činnosti a že se proto o ni ucházet nebude.
Týdeník EURO získal z okruhu lidí blízkých antimonopolnímu úřadu další informace o zadávací dokumentaci, kterou obchodní inspekce, respektive její právníci, odmítají poskytnout. Zarážející je například klauzule o možné úpravě ceny, jež byla v tendru jasně daná. Její výše se totiž dá šmahem změnit po vzájemné písemné dohodě mezi ČOI a vítězem výběrového řízení. „Zadávací podmínky obsahují standardní podmínky možnosti změny práv a povinností, samozřejmě jakékoli změny ceny mohou být realizovány pouze za předpokladu splnění podmínek zákona o veřejných zakázkách,“ odpověděl na otázku týkající se změny ceny Musil.
Nejasnost vyvolává i další podmínka, která se týká odborné akreditace a certifikace uchazeče o zakázku. Potřebné akreditace se vážou ke zmiňované vyhlášce o palivech. Jenže ČOI v zadávací dokumentaci připouští, že uchazeč nemusí mít akreditaci zkušební laboratoře, stačí o ni pouze požádat a žádost inspekci doložit.
Navíc, na hodnocení výsledků analýz CNG, stanovení odparku LPG nebo zjištění obsahu manganu v benzinu, jež vyhláška do budoucna stanoví, nemá v České republice komplexní akreditace nikdo.
Tendr na míru?
Všechna tato fakta nahrávají spekulacím, zda není výběrové řízení šito někomu na míru. Už jen skutečnost, že ČOI i její právníci tají zadávací dokumentaci u takto rozsahem malé zakázky, tyto úvahy podporuje. „Zakázka byla a je stále uveřejněna v příslušných věstnících včetně věstníku Evropské unie, kde je jak specifikace, tak předpokládaná cena za čtyři roky. Kritériem hodnocení byla nejnižší nabídková cena. Nemám zájem ohrozit tuto zakázku a věřím, že ani vy nemáte zájem vyvolat dojem možné manipulace se zakázkou před ukončením soutěže. Jedná se o otevřené řízení a každý se mohl do této soutěže přihlásit,“ zareagovala na opakovaný pokus o získání zadávacích podmínek tendru ředitelka ČOI Jana Příhodová. „K zakázce jako takové se již nebudeme vyjadřovat, neboť jak jsme uvedli, není ukončena,“ přispěchal Příhodové na pomoc její mluvčí Vozáb.
Týdeník EURO oslovil i dvě firmy, které se o analýzu kvality pohonných hmot ucházely nebo ucházejí – Ústav paliv a maziv a zlínský Institut pro testování a certifikaci. Zlínská společnost přes urgenci neodpověděla na dotazy vůbec. Jan Chochol za švýcarského vlastníka Ústavu paliv a maziv v e-mailu napsal, že se před rozhodnutím antimonopolního úřadu nebude k otázkám spojeným s tendrem vyjadřovat.
Pančuje se víc a víc
O tom, že není dobré zanedbávat kontrolu kvality prodávaných pohonných hmot, se už přesvědčili mnozí motoristé. Jsou známy i případy, kdy špatné palivo motor vozidla zničilo. V České republice se nekvalitní pohonné hmoty prodávají stále víc. Jen za červenec odhalily kontroly přes 11 procent závadných vzorků při 149 odběrech. Vzestupný trend ilustrují kontroly inspekce i za první pololetí letošního roku. „Z 916 odebraných vzorků nevyhovělo normám 7,2 procenta. Loni zjistili inspektoři závadné palivo u pěti procent ze všech kontrolovaných pump,“ napsaly před časem Hospodářské noviny.
Vyjma problému s vyšším bodem vzplanutí paliva, který nebývá pro motory tak fatální, přibývají případy přímého pančování. Někteří distributoři, ale i sami čerpadláři, si zvyšují zisk tím, že prodávají pohonné hmoty s vysokým obsahem nezdaněných biopaliv. Odborníci upozorňují na to, že znají firmy, které nakupují velké množství bioethanolu, ale u svých stanic je neprodávají.
Česká obchodní inspekce zvládne za rok uskutečnit přibližně 1800 kontrol, v minulosti jich ale prováděla víc. „Inspekce má povinnost odebrat minimálně takové množství pohonných hmot, jaké jí stanoví příslušná vyhláška,“ podotýká mluvčí ČOI Vozáb. Na víc prý inspektoři nemají peníze. Kontroly jsou spíše namátkové než systematické a pokuty ve srovnání s nelegálními výnosy pumpařů nízké.
Jednu podzemní nádrž benzinu o objemu kolem 20 tisíc litrů dokáže podle internetového magazínu Petrol řada pump vyprodat za pouhé dva dny. Pokud naředí zdaněný benzin třeba třiceti procenty nezdaněného lihu, vydělají pumpaři do vlastní kapsy z jediné nádrže a během dvou dnů kolem pětačtyřiceti tisíc korun.
Prostě nemůžeme
„Podvodníci hřeší na to, že třeba benzin, naředěný nezdaněným lihem nebo lihovým palivem E 85 z nějakých dvaceti nebo třiceti procent, ještě nemusí motor auta hned poškodit. I když normy a bezpečnostní limity uvádějí u řadových vozů jako maximum pět procent,“ varuje expert České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu a ředitel jakosti ve společnosti Benzina Václav Loula.
Vynořuje se tedy opět zásadní otázka, proč Česká obchodní inspekce nezveřejňuje jména konkrétních viníků? „Zákon nám to nedovoluje. A my jeho změnu iniciovat nemůžeme,“ opakuje léta otřepaný argument mluvčí inspektorů Tomáš Vozáb. A vláda zatím podle dostupných zpráv o podobné změně zákona neuvažuje.
Inspekce v minulosti seznam hříšníků prodávajících pančované pohonné hmoty zveřejňovala. „Já naopak nechápu, co vedlo bývalé vedení České obchodní inspekce k tomu, že takový seznam zveřejňovalo. Inspekce před mým nástupem do funkce (od dubna 2007 – pozn. red.) v některých případech podlehla tlaku médií a zveřejnila, kterým firmám udělila sankce. Bohužel, následky v podobě prohraných soudů pro poškození dobrého jména na sebe nenechaly dlouho čekat,“ řekla už před časem šéfka ČOI Jana Příhodová.
