Tomáš Julínek inicioval u soudu žalobu a nakonec byl sám odsouzen
Stala se zajímavá věc. Tomáš Julínek inicioval u soudu žalobu a nakonec byl sám odsouzen. To je z toho, když se člověk dostane do dvojjediné úlohy senátora a ministra zdravotnictví. Jako senátor byl loni ve skupině zákonodárců, kteří si u Ústavního soudu (ÚS) stěžovali na netransparentnost způsobu, jakým se ceny některých léčivých přípravků dotují z prostředků zdravotního pojištění. Než se rok s rokem sešel, stanul v čele ministerstva zdravotnictví a sám to teď „schytal“, když mu ÚS zrušil takzvanou úhradovou vyhlášku a současně zmocňovací ustanovení v zákoně o veřejném zdravotním pojištění.
V Česku se ale nic nejí horké, takže ÚS se slitoval a vyhlášku zrušil až s platností k 31. prosinci, kdy by už stejně neplatila, protože úhrady léků se měnívají dvakrát ročně. Zajímavé je, že kolem toho nevypukla politická šarvátka, neboť máslo na hlavě mají všichni. ODS kvůli tomu, že za jejích ministrů zdravotnictví se úhradový systém vytvářel, a ČSSD za to, že ho její ministři včas nezměnili. Pod kotlem přitopily zahraniční farmaceutické firmy, které popíchly Evropskou komisi (EK) k ostřejšímu postupu vůči „nekompatibilnímu“ Česku. Takže nynější výrok ÚS konvenuje s tím, co už EK řekla loni na podzim: Rychle to udělejte tak, jak říkáme, nebo bude zle.
Příslovečné zlé jazyky tvrdí, že zdejší systém úhrad zahraničním farmaceutickým firmám dosud tolik nevadil. Namíchly se až tehdy, když se stal ministrem David Rath, který s nimi není kamarád. To ale nic nemění na tom, že úhradová džungle zasluhuje jasná pravidla. Hlavně proto, že jde o gigaprachy, a i když to nikdy nebude krasobruslení, přece jenom není dobře držet to ve volném stylu.
