Na počátku transformace se většina odborníků i politiků obávala masivního růstu nezaměstnanosti. Ta se ale řadu let pohybovala pouze kolem tří procent a odlišovala tak český trh práce od ostatních tržních ekonomik. V prvním roce transformac e rostla míra nezaměstnanosti jen pozvolna (razantněji stoupla až v roce 1991). Po poklesu v roce 1992 vedl privatizační proces v roce 1993 opět k jejímu mírnému zvýšení.
Výrazný nesoulad mezi poklesem výroby a vývojem nezaměstnanosti spolu se snižující se produktivitou práce už tehdy signalizovaly přetrvávající přezaměstnanost a pomalé strukturální změny v mikrosféře. Tento fakt však nebyl pokládán za pře svědčivý. Protiargumentem byly zejména masivní přesuny zaměstnanců mezi jednotlivými sektory a odvětvími. Ty byly pokládány za důkaz rozsáhlých strukturálních změn v celém hospodářství. Podíl zaměstnaných v terciárním sektoru se během dese ti let zvýšil o více než dvanáct procentních bodů, což je tempo, které nemá v poválečné Evropě obdoby.
S obnovením ekonomického růstu v roce 1994 vzrostla poptávka po pracovní síle, což dočasně odložilo potřebu restrukturalizace podnikové sféry. Zrychlení ekonomického růstu v roce 1995 bylo hlavní příčinou dalšího snížení míry nezaměstnanosti. V následujícím roce však začal opačný proces: v důsledku ekonomických potíží nezaměstnanost opět mírně obrátila vzhůru a v roce 1997 se už restriktivní opatření v ekonomice výrazně odrazila i na trhu práce. Prohlubující se recese v roce 1998 vývoj nezaměstnanosti dále zhoršovala a tento trend pokračoval i loni, kdy v září míra n ezaměstnanosti překročila devět procent.
Protiklady.
Situace na trhu práce byla výsledkem řady protisměrných trendů. Na jedné straně se snižovala míra ekonomické participace, což způsobovaly především dva faktory: pokles počtu pracujících důchodců a pokles zaměstnanosti žen. Zároveň ale vz rostla zaměstnanost obyvatelstva v produktivním věku, neboť na trh práce začaly vstupovat silné populační ročníky ze sedmdesátých let. Podíl lidí v produktivním věku na celkovém počtu obyvatel se postupně zvyšoval z 58,7 procenta v ro ce 1990 na 61,8 procenta předloni.
Změny odvětvové struktury do značné míry odrážely změny ve struktuře produkce. Nejvíc pracovníků ubylo v průmyslu, zemědělství, myslivosti a lesním hospodářství. Naopak masivně stoupla zaměstnanost odvětví obchodu, pohostinství a stravová ní a oprav motorových vozidel a spotřebního zboží. Přestože probíhající recese zpomalila přesuny zaměstnanosti mezi jednotlivými sektory a odvětvími, struktura zaměstnanosti se postupně přibližuje poměrům ve vyspělých tržních ekonomikách.
Privatizace.
Vývoj zaměstnanosti byl do značné míry ovlivněn rovněž vlastnickými změnami. V roce 1994 podíl zaměstnaných v soukromém sektoru činil již více než padesát procent a rostl až do roku 1998. Soukromé vlastnictví vznikalo různými způsoby (restituce, velká a malá privatizace, transformace zemědělství), které ale neměly na výkonnost hospodářství a zprostředkovaně na zaměstnanost stejný vliv. Zejména kupónová privatizace nepřinesla očekávané prorůstové efekty, naopak malá privatizace překvapivě oživila schopnost lidí navázat na tradice z období před rokem 1948 a podílet se tak na rozvoji soukromého sektoru.
Hlavní komparativní výhodou v tomto směru byla příznivá kvalifikační struktura obyvatelstva, s výjimkou podílu vysokoškoláků. Úroveň vzdělání byla jedním z vysvětlujících faktorů rozvoje soukromého podnikání a nízké úrovně nezaměstna nosti v počátečním období transformace. Soukromý sektor přispěl k tvorbě nových pracovních míst a tím i k absorpci pracovníků uvolněných ze státního, veřejného a družstevního sektoru ekonomiky.
Shodné rysy.
Nezaměstnanost v České republice vykazuje znaky typické pro tržní ekonomiky - diferencovaný strukturální profil a značné regionální rozdíly. Problém strukturální nezaměstnanosti nelze nikdy vyřešit beze zbytku, neboť schopnost rekv alifikovat se je u některých skupin obyvatelstva (především u osob s nižší kvalifikací) omezená. Špatně fungující trh s byty a vysoká cena nemovitostí v poměru k průměrným příjmům spolu s neochotou měnit bydliště navíc v ČR komplikuje a někdy téměř znemožňuje stěhování obyvatel za prací, které je v e vyspělých tržních ekonomikách běžným jevem.
Regionální charakter nezaměstnanosti má kořeny v předešlé struktuře zaměstnanosti a za povšimnutí stojí, že regiony postižené dnes vysokou mírou nezaměstnanosti jsou shodné s problémovými regiony z období první republiky. Nezaměstnaností jsou více postiženy oblasti s jednostrannou orientací produkce, ať již průmyslové či zemědělské, přispívá k ní i nižší kvalifikační struktura obyvatelstva v nejvíce ohrožených okresech.
Dalším shodným rysem českého trhu práce s vyspělými tržními ekonomikami je vyšší míra nezaměstnanosti osob se základním vzděláním. Jejich podíl na celkovém počtu nezaměstnaných se v průběhu sledovaného období pohyboval mezi třiceti až čtyřiceti procenty. Vývoj však ukazuje, že stále více jsou postiženi i kvalifikovaní pracovníci. Poslední dva roky nejobtížněji hledají zaměstnání středoškoláci. Stejně jako ve většině vyspělých ekon omik, i u nás postihuje nezaměstnanost více ženy než muže. V současné době činí jejich podíl téměř 53 procent.
Zvláštnosti.
Specifickým rysem českého trhu práce je věková struktura. Na rozdíl od vyspělých tržních ekonomik, kde jsou kromě absolventů škol nezaměstnaností postiženi především starší lidé, v ČR tvoří nejpočetnější skupinu nezaměstnaných lidé do 3 9 let. Pravděpodobně k tomu přispívá pomalý postup modernizace výrobních technologií, který nezesiluje tlak na uvolňování starších pracovníků. Rovněž sociální cítění vedoucích pracovníků patrně vede k tomu, že nejsou uvolňováni lidé v před důchodovém věku, neboť by obtížněji hledali zaměstnání.
Nicméně i v tuzemsku je závažným problémem nezaměstnanost mladých lidí, zejména absolventů škol. Podíl absolventů na celkovém počtu nezaměstnaných roste nepřetržitě již od roku 1995. Nejvíce nezaměstnaných je mezi absolventy-středoškoláky, z hlediska profesní struktury pak mezi absolventy společenských věd (ekonomika, pedagogika, právo).
Dalším specifickým rysem českého trhu práce je nízká úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkovém počtu nezaměstnaných se totiž v ostatních tržních ekonomikách obvykle pohybuje kolem padesáti procent, ale v ČR jen mírně přesahuje pětinu. Od počátku roku 1998 se však soustavně zvyšuje a na úroveň dosahovanou před ekonomickou recesí se patrně již nevrátí. Díky vysoké zátěži pro státní finance a vzniku značných ztrát na kvalitě lidského potenciálu by se udržení dlouhodobé nezaměstnanosti v přijatelných dimenzích a zmírnění její reprodukce mělo stát j edním z hlavních cílů politiky zaměstnanosti.
Na rozdíl od vyspělých tržních ekonomik, kde má nezaměstnanost tendenci koncentrovat se právě do velkoměst, je míra nezaměstnanosti v Praze v relaci k národnímu průměru extrémně nízká. K hlavním příčinám tohoto stavu patří vysoká koncentrace podnikatelských aktivit, větší podíl vstupu zahraničních společností a v neposlední řadě i příznivá kvalifikační struktura obyvatelstva.
Budoucnost.
Ke změně vývojových trendů na trhu práce nebudou fundamentální důvody ani v roce 2000, takže míra nezaměstnanosti nadále poroste a patrně se usadí na dvouciferné úrovni. Proti růstu nezaměstnanosti bude působit jednak zrychlení hosp odářského růstu, jednak očekávaný růst přímých zahraničních investic. Na druhé straně ale budou propouštěni další zaměstnanci, zejména ve velkých podnicích, kterým dosud pomáhá stát.
K růstu nezaměstnanosti přispěje rovněž dokončování privatizačního procesu, neboť jedním z prvních kroků většiny nových vlastníků bude snižování počtu zaměstnanců. Výrazné změny nelze očekávat ani v regionální, kvalifikační a věkové struktuře nezaměstnanosti. Vysoké přírůstky nezaměstnanosti z let 1998 a 1999 se odrazí v růstu dlouhodobé nezaměstnanosti.
V delším časovém horizontu bude poptávka na trhu práce samozřejmě silně determinována demografickým vývojem, zatímco nabídková strana bude závislá zejména na vývoji ekonomiky. Stárnutí populace a poměrně prudce klesající porodnost, které patří k základním trendům demografické struktury, v následujících letech výrazným způsobem ovlivní počty ekonomicky aktivních obyvatel. Zároveň bude končit vstup silných populačních ročníků na trh práce, neboť nejsilnějším populačním ročníkem je rok 1974 a všechny další mladší ročn íky jsou méně početné.
Z hlediska demografického vývoje v následujících letech dojde ke snížení tlaků na straně poptávky po práci. Toto snížení však bude v závislosti na regionální, profesní a kvalifikační struktuře diferencované. Vzhledem k předpokládanému pozvolnému oživení ekonomiky a pokračování restrukturalizace v průmyslu, nelze v kratším časovém horizontu předpo- kládat výrazné snížení míry nezaměstnanosti zpět k jednociferným hodnotám.
