Narodil se do jedné z nejrespektovanějších rodin v Kábulu. Jeho předkové patřili po několik staletí mezi důležité náboženské rádce afghánských vládců. Ani mladý Sibghatulláh nezvolil jinou cestu.
Vyrazil studovat islámské právo do Káhiry, do rodné země se vrátil v roce 1952 a pak začal přednášet na univerzitě v Kábulu. Mezi revolučně nabitými studenty si rychle získal respekt. Bojoval za samostatnost Afghánistánu a nijak netajil své antikomunistické postoje. Možná i proto jej v roce 1959 - neprávem - obvinili z podílu na přípravách atentátu na sovětského vůdce Nikitu Chruščova. Na pět let skončil ve vězení.
Roky za mřížemi jej ale nezměnily, spíš naopak. Na začátku 70. let byl často vidět na demonstracích kritizujících politiku Moskvy. Když se v roce 1973 dostal nekrvavým pučem k moci Muhammad Dáúd Chán, musel Mudžáddadí za svou kritiku sovětského vlivu v Afghánistánu odejít do exilu. Dostal se například do Dánska, kde se staral o kodaňskou mešitu, nebo do Pákistánu. Všechno změnil duben 1978, kdy afghánští komunisté provedli převrat a mezi popravenými tehdy byla řada Sibghatulláhových příbuzných včetně bratra. Spojené státy tehdy začaly podporovat opoziční síly, což se nelíbilo Sovětskému svazu, který pod Hindúkuš poslal svá vojska.
Sibghatulláh Mudžáddadí v reakci na komunistický puč založil v exilu v pákistánském Péšávaru Afghánskou frontu národního osvobození, zřejmě nejmenší a nejumírněnější z protisovětských bojůvek.
Přesto měl mezi mudžáhidy velmi silnou pozici, a když se na konci 80. let začalo chystat nové uspořádání Afghánistánu, získal si slibem všeobecné amnestie ještě větší vliv.
I díky Mudžáddadímu se každopádně zrodila dohoda protisovětských sil a 28. dubna 1992 se právě on stal prezidentem.
Dodržel slovo a po dvou měsících odstoupil, jenže jeho následníkovi stoupla moc do hlavy. Svazek mezi mudžáhidy se zhroutil a moc v zemi převzal radikální Tálibán. Mudžáddadí opět utekl do Pákistánu a vrátil se až v roce 2001.
Sibghatulláh, který mimo jiné bývá označován za mentora pozdějšího dlouholetého afghánského prezidenta Hámida Karzaje, přežil dva atentáty. Hned v roce 1992 zasáhla jeho letadlo protitanková střela, o čtrnáct let později se poblíž jeho auta odpálili dva sebevražední atentátníci.
Zemřel před týdnem ve spánku ve svém kábulském bytě. •
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
