Poslední dny ukázaly, že dávat na obranu dvě procenta HDP, jak požaduje NATO, je v Česku téměř sci-fi. Přesto (nebo spíš proto), že se ekonomice nebývale daří.
Předvolební populismus ODS. Tohle je reakce ministra obrany Martina Stropnického (ANO) na poslanecký návrh zákona, který by umožnil každoroční růst obranného rozpočtu o 0,2 procenta HDP (zhruba deset miliard korun) a po dosažení dvou procent by se už nesnižoval. Vláda takovou vizi na jednání ve středu 22. března nepodpořila.
„Navyšovat rozpočet chceme, ale postupně. Skokové navýšení o desítky miliard by armáda nedokázala smysluplně absorbovat. Abychom splnili dlouhodobý cíl 1,4 procenta HDP v roce 2020, musí činit meziroční nárůst v příštích letech zhruba 8 miliard korun,“ přiblížil Jan Pejšek, mluvčí obrany. Ministr prý dál počítá s tím, že dvou procent HDP dosáhne armádní rozpočet v roce 2025.
Poslanecký návrh – a teď nejde o to, ze které stranické dílny pochází – reaguje na fakt, že dodržet slíbených 1,4 procenta HDP v roce 2020 (a zmiňovaná dvě procenta o pět let později jakbysmet) vypadá stále víc jako fantasmagorie. Znamenalo by to, že z letošních 52,5 miliardy korun by musel balík během tří let nabobtnat na zhruba 76 miliard. Což je sice pro podvyživenou armádu pěkná představa, k níž se už mimochodem česká vláda zavázala v roce 2014, ale pro úředníky spíš zlý sen.
Čtěte o „Šedivé eminenci“:
Eminence v pozadí: kam až sahá vliv generála Šedivého
Ostatně poměrně jasně se vyjádřilo ministerstvo financí. Zákon o růstu obranného rozpočtu odmítlo s tím, že už dnes, kdy rozpočet meziročně stoupá zhruba o pět miliard, jej Stropnického lidé nejsou schopni utratit. „Z rozpočtu ministerstva obrany za rok 2016 nebyly využity zhruba čtyři miliardy,“ vypichuje úřad Andreje Babiše.
Právě miliardové přebytky od roku 2014 jsou nejlepší odpovědí na dotazy, proč Česká republika na svou obranu stále nedává požadovaná dvě procenta. Příslib peněz by ministerské úředníky donutil plánovat, uzavírat několik strategických kontraktů ročně a konečně začít s koncepční modernizací vojska. Jenže mnohem jednodušší je předplácet budoucí nákupy u alianční agentury NSPA, či navyšovat už dříve uzavřené smlouvy. Alespoň tak fungovala vyzbrojovací sekce pod vedením náměstka Daniela Koštovala, kterého Stropnický před dvěma měsíci po dlouhodobé kritice odvolal.
Proto je nyní ta správná chvíle pro ministerské poradce, kteří by měli svému šéfovi připomenout dvě věci. Že ministrem obrany a tím, kdo se má bít o peníze pro vojáky, je on. A že to byl on, během jehož éry klesl obranný rozpočet ve vztahu k HDP na rekordní minimum (v roce 2014 0,91 %, předloni 0,96 %). V této době se navíc rapidně propadly vojenské investice - mají činit 20 procent z celkového rozpočtu, avšak v roce 2014 to bylo jen 4,3 miliardy (10,5 %), v roce 2015 6,8 miliardy (14,3 %).
Éra současné vlády představovala období, kdy se díky rostoucí ekonomice a HDP mělo modernizovat a rychle dohánět vnitřní dluh armády. Bohužel. Z tohohle pohledu jde o ztracená léta.
Přečtěte si další komentáře Ondřeje Stratilíka:
