Rozvoj a modernizace české armády záleží především na předvídatelném toku peněz. Jinak se zásadní zbrojní nákupy jdoucí do desítek miliard korun plánovat a připravovat nedají. I proto už loni na podzim vznikl dokument Koncepce výstavby Armády ČR 2030 (KVAČR). Vodítko pro to, jak se má vojsko v příštích deseti letech vyvíjet a rozvíjet.
Loni 30. října materiál schválila česká vláda. Mimo jiné tak přislíbila i toto: „Ve vazbě na požadavky „Defence Investment Pledge“ a v souladu s Obrannou strategií ČR a Dlouhodobým výhledem pro obranu 2035 je předpokládáno, že rozpočet resortu ministerstva obrany bude postupně navyšován s cílem dosažení podílu 1,4 procenta na HDP do roku 2021 a v roce 2024 podíl rozpočtu resortu obrany na HDP dosáhne 2,0 procenta.“
Krátkodobý cíl, tedy 1,4 procenta v příštím roce, se stihnout podaří. Ale ten nejdůležitější, tedy dvouprocentní v roce 2024, Česká republika skrz svou ministryni financí minulý týden odpískala. Nejde tedy jen o poměrně jasný mezinárodní signál našim spojencům, že splněné sliby a slušné vychování se od Česka čekat nedá. Především je to o výsměch českým ozbrojeným silám a obranným specialistům, kteří poslední roky strávili plánováním akvizic navázaným na přislíbený rozpočet.
To znamená, že generální štáb teď musí začít přehodnocovat veškeré strategické modernizace a ve velkém škrtat. Anebo důležité a odkládané obchody opět o nějaký ten rok odsunout. Odřeknutí dvouprocentního obranného rozpočtu se třeba zcela jistě dotkne částky, na níž se po roce 2027 bude stavět (staro)nové nadzvukové letectvo, až skončí současný pronájem švédských supersoniků.
Vyjednaný obranný rozpočet
2020: 85,4 miliardy Kč (1,46 % HDP)
2021: 95,2 miliardy Kč
2022: 101,7 miliardy Kč (1,6 % HDP)
Dlužno dodat, že KVAČR 2030 je dnes už přežitým a vlastně i zbytečným dokumentem také z jiného důvodu. Jednou z jeho podmínek totiž je: „Předpokladem pro zajištění realizace rozvojových programů je podmínka zajištění vnitřní struktury výdajů resortu ministerstva obrany do hlavních druhů techniky včetně souvisejícího výzkumu podle metodiky NATO. K tomu je nutné, aby výše těchto investic v roce 2020 dosáhla podílu 20 procent celkového rozpočtu a dále neklesla pod tuto úroveň.“ Jaká je realita? Ke konci sprna činila výše těchto investic jen necelých 7,5 procenta.
Těžko tedy říct, proč ministr obrany Lubomír Metnar odcházel minulý týden z jednání s Alenou Schillerovou s dobrým pocitem. Možná se mu jen něco hezkého zdálo. Anebo se těšil na prodloužený víkend. Jiný důvod k radosti těžko hledat.
