Výročí konce světové války v Evropě připomíná i skutečnost, že vítězní vojevůdci byli vlastně skvělými manažery. Zásady, které zformuloval americký generál Dwight Eisenhower, se hodí nejen na bojiště, ale také k podnikání.
Autor: Profimedia
V řízení armádního mechanizmu je mnoho prvků, které mohou být úspěšně přeneseny do podnikatelského prostředí. Například kázeň, vytrvalost, dynamika, odvaha, schopnost zdravě riskovat, postřeh, rychlost a vtip. Z velitelů za druhé světové války vynikal těmito vlastnostmi americký generál a pozdější prezident Dwight Eisenhower (1890 až 1969).
Vojenský manažer musí stejně jako manažer firmy mít především talent k řízení velkých skupin. Samozřejmě že civilní manažeři se od armádních velitelů nepotřebují učit, jak lidi cepovat drilem. Z některých jiných metod však mohou získat poučení nebo příklad.
Rady mladým velitelům Eisenhowerovy rady mladým velitelům mohou být zajímavé i pro dnešní ředitele: „Nejdříve analyzuj a teprve pak rozhoduj. Buď vždy klidný a nekonečně trpělivý. Nesmíš propadnout panice. Nejásej předčasně. Lidem důvěřuj a nech jim svobodu pohybu. Pěstuj v nich zaujetí pro věc. Pamatuj, že nikoliv hvězda dělá tým, ale tým je základem úspěchu vynikajícího jedince. Dobré týmy jsou jako víno – zrají delší dobu a jsou dobré až v určité fázi. Chovej k podřízeným úctu a oceňuj jejich výkony.“ Sám Dwight Eisenhower, který jako vrchní velitel spojeneckých vojsk řídil invazi do Normandie, čili největší vyloďovací operaci v dějinách, se jako manažer uplatnil i po válce. Mimo jiné byl rektorem Kolumbijské univerzity v New Yorku. V neznámém prostředí se dokázal rychle přizpůsobit. Aby zvládl novou náplň, pracoval i patnáct hodin denně. Přesto se nestyděl obrátit na děkana některé z fakult, tedy na svého podřízeného, a otevřeně se přiznat, že to či ono nechápe a žádá o pomoc. Stručnost a důraznost K jeho charakteristickým vlastnostem patřilo umění vyjádřit se výstižně. Měl u sebe stále dvě knížky – příručku Způsob užívání moderní angličtiny a učebnici Technická angličtina. Může tak být vzorem současným manažerům, i pokud jde o formulaci jasné a elegantní myšlenky, o svěží jazyk a kvalitu psaní, které mají být podle něj vždy stručné, sevřené, souvislé a důrazné, ať jde o projev v Kongresu nebo dopis na daňový úřad. Byl velký pracant. Jeho kolegové ze studií na National War College ve Washingtonu byli překvapeni proměnou tohoto veselého a mnohdy až lehkomyslného kamaráda. Viděli, jak sedí dlouho do noci, někdy až do rána, nad knihami. Zvládl metodu účinného samostudia. Některé úkoly se nebál prostě neřešit a házel je rovnou do koše. Tváře za sklem**
V posádkách, kde sloužil, uplatňoval nezvyklé způsoby působení na podřízené. Byl mezi nimi velmi populární především proto, že se mu dařilo postupovat spíše po cestě velitele-kamaráda než velitele-dozorce. Dokázal dovedně skloubit vysokou výcvikovou náročnost a kázeň s legrací. Jednou například nařídil dvěma vojákům, kteří se už dlouhé týdny vzájemně nesnášeli, aby spolu umyli velkou okenní tabuli. A to tak, že jeden pracoval na vnitřní straně a druhý na vnější. Nejdříve zamračeni hadrem přejížděli sklo sem a tam. Pak postřehli, že jejich velitel stojí opodál a usmívá se. Když už to velitel nemohl vydržet a vybuchl v bouřlivý smích, nakazili se také oba dotyční vojáci. Hněv, který trval tak dlouho, se najednou rozplynul jako pára nad hrncem.
