Pozůstatky po IPB tají jako sněhulák v červenci
Český textilní průmysl v minulosti drtil nejen dovoz asijského zboží a jeho prodej po tržištích, ale také jeho vlastní problémy s majiteli rozhodujících akciových podílů. Hlavní roli ve hře, na jejímž konci jsou trosky největších českých textilek, sehrála společnost Centrotex a Investiční a Poštovní banka. Z mnohamiliardového majetku kumulovaného v minulosti v Centrotexu zbyla aktiva ohodnocená na částku kolem tří set milionů. Ztrátu, kterou v této kauze inkasovala IPB, nakonec zaplatí daňový poplatník, protože znehodnocená aktiva poputují přes ČSOB do Konsolidační banky. Během této cesty se patrně ztratí i zbylé miliony, a co bude se samotnými textilkami, v nichž se ještě před pár měsíci chystala důkladná restrukturalizace, dnes nikdo netuší. Centrotex byl před lety monopolním vývozcem a dovozcem textilu. Jeho obrat dosahoval až čtyřiceti miliard korun. Život v tržním prostředí však už tak snadný nebyl. Podnik ovládla z pětasedmdesáti procent společnost Fromin složená z manažerů firmy. Bývalá pézetka však pomalu odumírala a obchody klesly hluboko pod deset miliard. Vedení, které se fakticky krylo s rozhodujícími vlastníky, vidělo svou záchranu v úzkém spojení s výrobci. Jejich manažeři slibům Centrotexu rádi naslouchali. Za dveřmi totiž stály dravé světové firmy, které by v poklidných českých textilkách nenechaly kámen na kameni. Hezky česky. Nabídka Centrotexu proto šéfům textilek zněla velice libě, zvláště když byla doprovázena i tichými přísliby, že manažeři dostanou šanci si přivydělat a časem budou moci od nového vlastníka odkoupit slušné balíky akcií. Tak se Centrotexu podařilo dostat pod svá křídla pět významných podniků, zaměstnávajících kolem deseti tisíc lidí. Novou skupinu vytvořila Veba, Slezan, Perla, Jitex a Textilana. Celá akce probíhala za poměrně dramatických okolností. Nákupy akcií měla totiž financovat Agrobanka. Krátce před uskutečněním transakcí však na ni byla uvalena nucená správa. Musel se rychle najít nový bankéř. Potřeby Centrotexu obratem profinancovala Investiční a Poštovní banka. Až o mnoho měsíců později se ukázalo, že již v době podpisu uvěrové smlouvy byl Centrotex v takových potížích, že banka lila peníze do bezedné díry. A nebyla to malá částka. Na nákup akcií textilek IPB Centrotexu půjčila 1,6 miliardy korun. Nenasytný budulínek však polykal dál a v době kolapsu činily jeho dluhy podle zveřejněných informací čtyři a půl miliardy korun. Z toho tři miliardy byly pohledávky IPB. Na úvěrování participovala i Komerční banka. Zárukou byly pouze akcie Centrotexu a zmíněných textilek. Vedení Centrotexu se vzhledem k potřebě financovat obchody snažilo dostat z ovládaných textilek i nějakou hotovost. Společnost Suprafin patřící Frominu CTX si na směnky půjčovala volné zdroje v textilkách a směnky avaloval Centrotex. Šéfové podniků věřili příslibu citelného zhodnocení takto investovaných prostředků a valně nepřemýšleli o možných rizikách. Jen Perla tak přišla o padesát milionů korun. Pyrrhova cesta. Na počátku roku 1999 bylo jasné, že tento malér jen tak nevyprchá, a obě banky začaly hledat řešení. V březnu podepsaly memorandum o společném postupu při restrukturalizaci akciové společnosti Centrotex, podle nějž měla být správa majetkových účastí oddělena od obchodování s textilem. Ve skutečnosti byl výsledkem definitivní pohřeb Centrotexu a faktické převzetí jeho majetkových účastí v textilkách Investiční a Poštovní bankou. Do Centrotexu vstoupil likvidátor a mezi prvními prodal velkou sídelní budovu firmy na Pankráci. Dostal sedm set milionů a ze střechy zmizel obrovský nápis Centrotex. Se zpeněžením dalšího majetku už to tak snadné nebylo. IPB hledala cestu, jak kontrolovat podniky, a přitom se vyhnout nutnosti zahrnout tyto akcie do své bilance a vytvářet na ně řádné oprávky. Tak se zrodila společnost Pyrr. Banka firmě půjčila něco přes miliardu korun. Za ně Pyrr koupil akcie textilek od Centrotexu a zaručil se jimi za úvěr. Centrotex získanými penězi okamžitě zaplatil své dluhy u IPB. Tím získala IPB kontrolu nad majetkovými účastmi v textilkách, aniž by se ocitly v její bilanci, a umazala část úvěru, na nějž by jinak musela vytvářet stoprocentní oprávky. Zakladatelem Pyrru byl sice Tradeinvest kontrolovaný přes společnost Cetus Investiční a Poštovní bankou, ale Tradeinvest záhy prodal Pyrr společnosti Bullfinch. Podle některých zdrojů dokonce za několik set milionů korun. Po majetkové provázanosti s IPB tedy nikde nebylo stopy. V dozorčí radě Pyrru však zasedli její lidé. Obchodní sny. To vyřešilo Investiční a Poštovní bance jen část problému. Druhou a větší část pohledávky za Centrotexem mělo řešit vytvoření společnosti Comoros. Tento záměr vycházel z představy, že obchodní potenciál Centrotexu je značný a firma může po finanční restrukturalizaci generovat slušný zisk. Tak se měly umořit další pohledávky za 1,8 miliardy korun. Scénář byl celkem obvyklý. Zvolen byl model ověřený na případě Vodních staveb. Byla založena nová společnost, takzvaná Newco. Do ní se vyvedla aktiva a výdělečná činnost. Rozhodující věřitel potom na ni kapitalizoval svou pohledávku. Tak také vznikl Comoros a Centrotex mohl jít do likvidace. Hlavní aktivitou Comorosu je obchod s textilem a surovinami pro jeho výrobu, tedy především s bavlnou. Od Centrotexu měl převzít obchodní obsluhu oněch pěti textilek. Za tím účelem společnost koupila od likvidátora obchodní známku Centrotex za 115 milionů korun. Z Centrotexu přišla zhruba stovka obchodníků. Obchody začaly počátkem letošního roku a podle všeho se příliš nedaří. Výrobní firmy totiž dokážou vyvážet své zboží levněji. Zatímco jim stačí dvě procenta přímých obchodních nákladů, Comoros potřebuje účtovat ceny ve výši pěti procent. Také značka Centrotex už ve světě příliš netáhne. Problémy z minulých let se podepsaly velmi výrazně na pověsti obchodníků, kteří přišli do Comorosu z Centrotexu, a to něco stojí. Finanční problémy firmu donutily obchodovat na cizí účet, tedy stala se spíše zprostředkovatelem obchodů než samostatným obchodníkem. A to je drahé. Marže pochopitelně v takovém případě rychle klesá. Naděje, že ze společnosti bude možné dostat prostředky na úhradu alespoň části pohledávek za Centrotexem, se rozplývají. 5T+1. V této situaci hledala Investiční a Poštovní banka na přelomu prvního a druhého čtvrtletí letošního roku nějaké řešení. Tak vznikl projekt 5T+1. V překladu pět textilních výrobců plus obchodní společnost Comoros. Byl odrazem snahy IPB dostat z aktiv utopených v Centrotexu maximum, což bylo možné prakticky jen nekonkursní cestou. Najatý krizový management měl ovládnout textilky a připravit je na prodej strategickým investorům. Banka angažovala společnost RBC orientovanou na krizové řízení a ta připravila postup, jak získat maximum z pohledávek, které měla IPB v té době za Centrotexem ve výši 1,65 miliardy korun a za Pyrrem v hodnotě 1,33 miliardy. Stejná skupina přitom získala zakázku na řešení situace v krachujícím Svitu Zlín (EURO 29/2000). V textilkách měl tým RBC připravit finanční a provozní restrukturalizaci, a zvýšit tak hodnotu majetkových podílů Pyrru. Z jejich prodeje pak měla být umořována pohledávka IPB. Podobný postup byl zvolen ve společnosti Comoros, kde se počítalo s centralizací obchodu všech pěti textilek. Lidé z desetičlenného týmu RBC zasedli v orgánech Pyrru a podniků Perla, Slezan a Veba. V nich byl schválen německý model řízení, který posiluje pravomoci dozorčí rady a dává jí kompetenci jmenovat a odvolávat představenstvo. Podobné změny proběhly ve společnosti Comoros. V Textilaně a v Jitexu zabránily nástupu restrukturalizačního týmu stanovy společností, dávající rozhodující pravomoci minoritním akcionářům, přestože v nich Pyrr držel kolem 49 procent akcií. Ke změně statutárních orgánů v těchto společnostech je podle platných stanov potřeba dvoutřetinového souhlasu. Ten ale vzhledem k tomu, že 34 procent akcií ovládá management, nebyl dosažitelný. To byla první rána představám, že se podaří získat zpět větší část více než miliardové pohledávky. Zelený strom života. Během několika týdnů RBC zjistila, že reálná hodnota majetkových účastí Pyrru ve Vebě, Perle, Slezanu, Jitexu, Textilaně a Comorosu se pohybuje v rozmezí od 238 do 376 milionů korun. Okamžitý prodej či konkursy by znamenaly pro IPB okamžitou ztrátu minimálně ve výši 954 milionů až 1,1 miliardy. Pohledávka za Centrotexem, která měla být splacena z činnosti Comorosu, se ukázala jako nedobytná, protože jak už bylo řečeno, převedení veškerého obchodu textilních společností na Comoros by nepřineslo nejen žádné výhody, ale ještě by způsobilo odliv zisku z textilek. A to v situaci, kdy potřebují na svůj rozvoj a splácení úvěrů každou korunu. Doporučení, které nakonec dostaly orgány Investiční a Poštovní banky, bylo následující: Perla a Veba musí projít aktivní restrukturalizací. Slezan je zralý na prodej a je možné pro něj hledat vhodného investora. Ve společnostech Jitex a Textilana musí dojít k vyjasnění právní pozice s nejpravděpodobnějším výsledkem, který by spočíval v odprodeji podílů Pyrru managementu těchto textilek, protože nad nimi nelze získat dostatečnou kontrolu. Comoros měl být zeštíhlen tak, aby to odpovídalo jeho obchodním možnostem. Pokud by ani potom nebyl schopen dosahovat zisku, měl být zlikvidován. Klička před ČSOB. V této situaci byla na Investiční a Poštovní banku uvalena nucená správa a její veškerá aktiva a pasiva prodána Československé obchodní bance. To možnosti dalšího řešení velmi zkomplikovalo. IPB totiž neměla k držiteli akcií textilek společnosti Pyrr žádný vlastnický vztah. Existuje pouze úvěr ve výši 1,33 miliardy korun, zaručený akciemi textilek. Splatnost úvěru sice vypršela 31. května, nicméně po bližším zkoumání ČSOB zjistila, že ještě před uvalením nucené správy stačila IPB úvěr otočit a prodloužit splatnost až do konce listopadu letošního roku. Oficiální vlastníci Pyrru nezaváhali a okamžitě odstranili zástupce IPB ze své dozorčí rady a svolali valné hromady v ovládaných textilkách. Na programu jsou výměny statutárních orgánů a změny stanov. Samotný Pyrr změnil majitele, kterým se stala společnost Richmond services, v jejíž statutárních orgánech sedí mladíci kolem pětadvaceti let. Naděje, že alespoň část z třímiliardového dobrodružství IPB v Centrotexu nebude muset platit daňový poplatník, se rozplývá. ČSOB za současné situace nemá příliš šancí, jak se k majetku dostat. Může vzhledem k ocenění textilek žádat složitým způsobem o dozajištění úvěru poskytnutého zkrachovalou IPB, její právníci mohou hledat i další páky na to, jak se dostat k akciím. Jenže v ČSOB mají dost starostí s většími případy než s jednomiliardovým úvěrem, a tak je otázkou, zda se najdou dostatečné kapacity včas. Navíc za úvěr ručí stát. Kromě klauzule ve smlouvě, podle níž se ČSOB musí o špatná aktiva až do jejich vyvedení do Konsolidační banky starat s péčí dobrého hospodáře, není k složitým právním sporům nijak motivována. Je tak velmi pravděpodobné, že ČSOB zůstane jen pohledávka za Pyrrem a naprosto znehodnocená zástava. Jak lze i z velkého balíku akcií udělat fakticky toaletní papír jen změnou stanov, je vidět v Jitexu a Textilaně.
Textilana na nitce Textilana se zabývá výrobou vlnařských přízí, tkanin, úpletů a pleteného ošacení. Její finanční situace je momentálně kritická, podle všeho na hranici konkursu. Je silně ztrátová, předlužená a technologicky zastaralá. Firma se loni propadla do téměř stosedmdesátimilionové ztráty. Pro letošek financující banky odsouhlasily ztrátu přesahující sto milionů korun. I po realizaci restrukturalizačního plánu by měla zaměstnávat třináct stovek zaměstnanců, což je při tržbách kolem šesti set milionů neúnosné. Prakticky veškerá aktiva byla zastavena u Komerční banky. Firmu fakticky kontroluje management, který svůj balík akcií ve výši 34 procent garážuje u CS Securities. Změna stanov, která managementu umožňuje s tímto podílem kontrolovat firmu, byla schválena v roce 1997, kdy podnik ovládal Centrotex. Také tyto akcie jsou zastaveny. Pyrr momentálně jedná se zástupci minoritního akcionáře o řešení situace tím, že management odkoupí podíl Pyrru, nebo Pyrr vykoupí podíl managementu.
Zašlá Perla Společnost Perla je jedním z hlavních výrobců popelínů a flanelů v České republice. Dominuje v dodávkách tkanin pro šití košil, a to včetně velkých zakázek pro armádu a policii. Více než dvě třetiny produkce putují na export. Do Německa tak směřuje celých 35 procent výroby, do Itálie, Polska a na Slovensko se vyváží po osmi procentech. Přesto je momentálně v kritické finanční situaci. Roste objem závazků po splatnosti a hrozí těžké konflikty s věřiteli. Do dnešní situace se firma dostala z velké části vnějšími vlivy. V roce 1995 vyhořela tkalcovna a v roce 1997 podnik velmi poškodily povodně. Nešťastná byla také spolupráce s italskou firmou Pertex v první polovině devadesátých let. Po ní zbyly podniku obrovské ztráty. Dnes dosahují cizí zdroje 73 procent a podnik má potíže s likviditou. Loni se Perla propadla do více než třistamilionové ztráty především kvůli nutnosti vytvořit opravné položky za 225 milionů korun. Letos by měla ztráta lehce překročit dvacet milionů. Porovnáním schopnosti tvořit zisky a výše zadlužení je zřejmé, že hodnota akcií Perly je momentálně záporná. Podle názorů restrukturalizačního týmu RBC je firma schopna projít určitými změnami a po nich najít strategického partnera. Nikoli nepodstatnou skutečností je fakt, že Perla je jedním z klíčových zaměstnavatelů v regionu Ústí nad Orlicí. Pracuje v ní čtrnáct set lidí, kteří vydělávají zhruba devět a půl tisíce korun měsíčně.
Vykrvená Veba Veba Broumov patří mezi nejvýznamnější české textilky. Zaměstnává 1650 lidí a zaměřuje se na výrobu bavlnářských takzvaných žakárských tkanin. Jde o látky vzorované při tkaní, především damašek a froté. Také Veba je významným exportérem. Tři čtvrtiny tržeb přicházejí ze zahraničí. Hlavními prodejními teritorii je západní Evropa, Spojené státy a Kanada, ale také trh západní Afriky, kde se uplatňuje především brokát. Podnik je rozdělen do čtyř výrobních závodů umístěných v Broumovském výběžku. V uplynulých šesti letech firma proinvestovala zhruba sedm set milionů korun, nicméně v investičním programu bude muset pokračovat. Obnova energetického hospodářství má stát ještě osmdesát až sto milionů korun. Problémem Veby je skutečnost, že její management značnou část majetku vyvedl na dceřiné společnosti, kde postupem času mateřský podnik ztratil vliv. Veba tak přišla o hotel v Broumově, společnost Velves, což je konfekční dílna pro výrobu froté ručníků a županů, ale také o Vebagal, firmu pro takzvané žakárské řazení, tedy přípravu tkacích stavů na nové vzory. Jde tedy o významnou součást technologie podniku. Stejně byla vyvedena na společnost Webin žakárská tkalcovna v Králíkách. Všechny tyto společnosti a ještě některé další kontroluje společnost Incot, kterou v roce 1998 založil vrcholový management Veby. Tato firma je také dvanáctiprocentním akcionářem Veby Broumov. Síla firmy v důsledku aktivit managementu citelně poklesla. Podle odhadu stanoveného výnosovými metodami dosahuje hodnota firmy 260 milionů korun. Incot podle některých informací nabízí odkup balíku akcií drženého Pyrrem dokonce za 367 milionů. Je však otázkou, zda disponuje odpovídajícími zdroji a zda počítá s potřebou dalších investic a splátkou obligací ve výši 150 milionů korun v roce 2001.
Slezan v kondici Slezan zpracovává bavlnu, viskózu, polyesterovou a akrylovou stříž. Jeho finanční zdraví je na české poměry celkem ucházející, cizí zdroje nepřesahují padesát procent a přes loňské ztráty jsou před firmou dobré perspektivy. Navzdory snížení počtu zaměstnanců, které proběhlo zejména v roce 1998, je Slezan jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Zaměstnává více než dva tisíce lidí, které však platí spíše podprůměrně. Průměrný výdělek dosáhl loni 8839 korun. Hodnota společnosti činí podle odhadů zhruba 230 milionů. Mezi klady firmy patří podle hodnotitelů z RBC především schopný a odborně zdatný management. Především díky němu se rozběhla přeměna firmy z producenta režné tkaniny nízké kvality, sloužící jako surovina, ve společnost vyrábějící finální výrobky s vyšší přidanou hodnotou. To je jediná cesta, jak podnik zachránit v konkurenci levných asijských dovozů. Tyto změny by měl současný vlastník dotáhnout do konce a přitom hledat vhodného kupce.
Jitex nad vodou Jitex Písek vyrábí bavlněné příze, úplety a pletené ošacení. Jeho finanční zdraví na první pohled nevypadá špatně. Loňský hospodářský výsledek dosáhl osmdesáti milionů korun. Přesto podnik vykazuje dlouhodobý pokles hrubé produkční síly, neboli rozdíl mezi přidanou hodnotou a osobními náklady klesá, a to poměrně dost prudce. Zatímco v roce 1997 vytvořil Jitex přidanou hodnotu 450 milionů při osobních nákladech 312 milionů, tak v loni to už bylo 382 milionů přidané hodnoty při 338 milionech osobních nákladů. Firmu fakticky kontroluje Českomoravský úvěrní spolek vlastnící 34 procent akcií díky změně stanov, podobné jako v Textilaně. I zde jedná majoritní vlastník s minoritním o řešení situace. Pokud by nedošlo k dohodě, bude následovat patrně velmi dlouhý právní spor. Firma však není bezcenná. I propočty likvidačního zůstatku naznačují, že by zbylo něco pod sto milionů korun. Jaký bude stav firmy v budoucnu, je těžké odhadnout. Obchodní aktivity Jitexu jsou závislé z velké části na současném managementu. Firma exportuje více než šedesát procent produkce přes firmu CTX 2000, která vznikla tak, že Centrotex odprodal jednu svou obchodní skupinu. Jitex má na svém exportérovi jen padesátiprocentní podíl a je otázkou, nakolik ho kontroluje.
