S l o v e n s k o
Slovenská vláda chce sáhnout na majetek privatizérů z doby vlády premiéra Vladimíra Mečiara. Nastolí tento krok vládu zákona či zneklidní zahraniční investory?
Bratislavská vláda se rozhodla pro nebývale zásadní krok. Hodlá se soudit o majetek velké plynárenské společnosti Nafta Gbely, která je už dva roky v soukromých rukou. Kabinet premiéra Mikuláše Dzurindy chce zpět 45,9 procenta akcií této firmy, které od roku 1996 vlastní privátní společnost Druhá obchodní, a. s. Experti varují, že takovýto krok zpochybňující soukromé vlastnictví jako takové, může mít neblahé následky. Vláda si je však svojí pravdou jista. „Máme dostatek právních argumentů na to, aby se větší část akcií Nafty Gbely vrátila do majetku státu. Smlouva mezi Fondem národního majetku Slovenské republiky (FNM SR) a Druhou obchodní o prodeji 45,9 procenta akcií Nafty Gbely je neplatná v celém svém znění, tvrdí premiér Mikuláš Dzurinda a dodává, že budou i jiné podobné případy.
Jenom smůla
Nikdo už se zřejmě nedozví, proč se zrovna privatizace tohoto podniku, který je zajímavý především svými zásobníky zemního plynu (mají větší kapacitu než je roční slovenská spotřeba) stala tak velkou kauzou. V zásadě se totiž moc nelišila a neliší od případů privatizace dalších gigantů typu Slovnaft Bratislava, VSŽ Košice nebo hliníkárna Žiar nad Hronom a řady dalších. S trochou ironie lze říct, že majitelé Druhé obchodní mají smůlu.
Ta spočívá především v tom, že kauza Nafta Gbely se stala jedním z nosných témat předvolební kampaně dnešní koalice. „Udělal ji šéf tehdy opozičních sociálních demokratů - jinak strany z téměř nulovou podporou - Jaroslav Volf. Tento plamenný řečník vyšrouboval hysterii kolem Nafty Gbely do polohy, kde už o ní věděl snad každý minimálně informovaný Slovák.
To ale nic nemění na skutečnosti, že privatizace Nafty Gbely proběhla v rozporu se zákonem, dokonce přímo protizákonně. V roce 1996, kdy FNM SR souhlasil s prodejem 45,9 procenta akcií společnosti Druhá obchodní, už na Slovensku platil Mečiarovou většinou schválený zákon o zákazu privatizace strategických podniků. Nafta Gbely mezi ně patřila. Fond navíc ignoroval lukrativní nabídky několika renomovaných zahraničních investorů a prodal balík akcií zcela neznámé společnosti Druhá obchodní, která tou dobou sídlila v polozbořeném domě bez oken a telefonu. Cena celého balíku byla smluvně stanovena na půl miliardy s tím, že Druhá obchodní zaplatí pouze sto milionů a dalších čtyři sta milionů může doplatit v průběhu následujících deseti let. A taky nemusí, pokud tuto sumu proinvestuje v podniku. Tržní cena, kterou byli zahraniční investoři ochotni zaplatit okamžitě, se přitom tou dobou pohybovala kolem tří miliard. Právní expertiza, kterou má Dzurindův kabinet k dispozici, na základě těchto faktů konstatuje, že byl porušený zákon o cenách a ze strany fondu rovněž zákon o správě a nakládání s cizím majetkem.
Perla pro HZDS
Až v roce 1997 vyšlo najevo, že majitelem Druhé obchodní je šéf trnavské organizace HZDS Vladimír Poór, známý též jako hlava takzvané trnavské privatizační skupiny, která je (nebo byla) hlavním konkurentem východoslovenské železárenské skupiny kolem Alexandra Rezeše a spol. Slováci si v uplynulých letech už zvykli na jejich pravidelné souboje o vítězství v první fotbalové lize. Poór „tlačil FC Spartak Trnava, Rezeš své miláčky z 1. FC Košice. Naposledy zvítězil železář. Další majitelé Druhé obchodní mají akcie na doručitele a jejich totožnost je dodnes utajena. Proslýchá se, že by mohlo jít o bývalého šéfa parlamentu Ivana Gašparoviče, místopředsedu HZDS Augustina Mariána Húsku a bývalou pravou ruku Vladimíra Mečiara Annu Nagyovou. „Záhy to zjistíme, říká k tomu dnes Dzurinda. Jeho vláda chce totiž institut akcií na doručitele zrušit.
Neslušný obchod
Protizákonná transakce mezi státem a soukromou firmou byla dovršena v závěru roku 1997 dalším, tentokrát pouze maximálně neslušným a do očí bijícím obchodem mezi stejnými partnery. Státní firma Slovenský plynárenský průmysl, kterou tehdy vedl dnes už nebohý Ján Ducký (zavražděn za bílého dne 11. ledna 1999 ve vchodu do činžáku, kde bydlel) koupila od Druhé obchodní šest procent akcií Nafty Gbely a zaplatila dva tisíce korun za jednu. Stát tedy prostřednictvím své společnosti koupil zpět šest procent akcií od společnosti privátní, přesně té, které rok dozadu sám prodal akcie za cenu necelých 300 korun za kus. Pikantní je, že iniciátor obchodu Ján Ducký ještě v roce 1996 na půdě parlamentu obhajoval privatizaci Nafty Gbely tvrzením, že akcie tohoto podniku byly nesmyslně nadhodnocené a Druhá obchodní zaplatila přesně tolik, za kolik je bylo možné prodat.
Ducký si už sice svoji provizi, která se podle některých zjištění pohybovala kolem deseti procent, neužije, ale akcionáři Druhé obchodní ano. Navíc existuje důvodné podezření, že velká část zisku z tohoto obchodu skončila na volebním kontě Mečiarova HZDS. „Záhy to zjistíme, opakuje premiér Dzurinda.
Soud snad pomůže
Další dějství privatizačního příběhu začalo hned s počátkem letošního roku, kdy Vladimír Poór oznámil plán prodat podíl Druhé obchodní v Naftě Gbely zahraničnímu investorovi. Prý chce v plynárenském byznysu skončit. Možná se mu přání vyplní, protože vláda se o to hodlá pokusit u soudu.
Ten se může táhnout roky, ale Dzurindův tým si věří. Možná spoléhá na nesmlouvavého ministra spravedlnosti Jána Čarnogurského, který nedávno vymetl slovenské soudy nebývale razantně. Jednoho dne prostě odvolal všechny předsedy krajských, okresních, městských a obvodních soudů. „Ministr spravedlnosti už předložil do vlády materiál, který umožňuje zásadním způsobem urychlit práci soudů, prozrazuje Dzurinda.
Své už řekl i nový šéf Fond národního majetku Slovenské republiky, energický třicátník Ľudovít Kaník, který počátkem devadesátých let po boku s tehdejším ministrem privatizace a dnešním místopředsedou vlády pro ekonomiku Ivanem Miklošem „probojovávali na Slovensku privatizaci a ekonomickou reformu vůbec. „Půjdeme přísně zákonnou cestou, ale lidem, jako je pan Poór, vzkazuji, aby se nesnažili prodávat svoje majetky zahraničním investorům, protože se tak vzhledem k dnešnímu právnímu stavu vystavují hrozbě trestněprávních postihů, praví Ľudovít Kaník. Šéf fondu sice podle některých informací nebyl a není nadšen Dzurindovým bombastickým zveřejněním plánů státu ohledně Nafty Gbely, nicméně je podle všeho odhodlán jednat razantně. „Hned, jak to bude možné, požádáme soud o předběžné opatření na zákaz manipulace s majetkem Nafty Gbely, říká Kaník.
O konci třetího dějství případu plynárenské společnosti Nafta Gbely tedy nakonec rozhodne soud.
Další budou následovat
Je nesporné, že už samotný pokus vlády získat zpět zprivatizovaný majetek je precedentem, jenž nemá na Slovensku obdoby. „Máme tak trochu obavy, aby se nám to nevymklo z rukou. Totiž případů, jakým je Nafta Gbely, se v privatizaci za poslední čtyři roky událo až příliš mnoho. Minimálně desítky, říká jeden z analytiků, kteří působí na Úřadě vlády SR.
A samotný premiér Dzurinda to nikterak netají. Záhy by totiž podle něj mělo dojít na další případy. Zdá se, že hned po Naftě Gbely jsou na pořadu dne Piešťanské lázně. Majitelkou lukrativního areálu, včetně pozemků a lázeňských domů, se před dvěma lety stala blízká přítelkyně expremiéra Mečiara, Blažena Martinková. Potíž ani tak nespočívá v opětovně směšné sumě, nýbrž v tom, že Martinkové společnost čelila v době koupi lázní několika soudním sporům. Převod majetku FNM SR v lázních do její společnosti označil již tehdejší okresní prokurátor v Piešťanech za protizákonný. Pozemky a zejména teplé prameny, včetně známého piešťanského bahna na léčení revmatismu, totiž podle slovenských zákonů privatizovat nelze. Takže zákonů znalý prokurátor byl odvolán a jeho nástupce neshledal na celé transakci nic nezákonného.
Nejde však zdaleka jen o lázně. Pokud by se dodržela logika podání soudní žaloby ohledně privatizace Nafty Gbely, musela by vláda postupovat stejně v případě Slovnaftu Bratislava, VSŽ Košice, hliníkárny Žiar nad Hronom a řady dalších. A možná dokonce i podobně postupovat bude. Nafta Gbely sice získala velkou publicitu, ale FNM SR za poslední měsíce podal takřka padesát podobných podnětů. Šéf Fondu Kaník, jenž těsně po svém nástupu do funkce prohlásil, že se necítí a nechce být šéfem trestního komanda, dnes říká, že špatně odhadl situaci.
A co investoři?
Jakkoli tvrdě hodlá nová slovenská vláda revidovat bývalou privatizaci, zahraniční investoři prý můžou zůstat klidní.
„Majetek seriózních zahraničních investorů, kterých zde mimochodem máme jako šafránu, musí a zůstane nedotčen. Řeknu příklad. Pokud dojde k situaci, že vláda bude soudem vymáhat majetek z nějaké podvodné privatizace a tento mezitím prošel z rukou našeho privatizéra do rukou zahraničního investora, jenž za něj normálně zaplatil, jeho majetek zůstane nedotčen. V takovém případě se zaměříme pouze na dokazování trestněprávní odpovědnosti privatizéra, pokud bude podezření. Nesmíme opomenout řadu případů daňových úniků, poškozování věřitele, protizákonné převody peněz do daňových rájů a podobně, říká místopředseda vlády pro ekonomiku Ivan Mikloš a dodává, že právě zavedení řádu do podnikání nakonec seriózní investory přiláká.
Ohledně investorů je klidný i premiér Dzurinda. „Byl jsem nyní v Davosu a nikdo neměl námitky. Všichni, politiky počínaje a podnikateli konče, říkají jediné - nastolte u vás vládu zákona. A přesně to, nic víc, nic míň taky děláme, říká slovenský premiér.
