Množství úkolů, záležitostí, které máme vyřídit, narůstá. Není to dáno rostoucí složitostí života a podmínek, v nichž žijeme. I poustevníci museli denně projít řadů úkonů, jež je udržovaly duševně a fyzicky naživu. Metodik, jak úkoly utřídit nebo si je zapamatovat, je hodně.
Někdo tvrdí, že si nemusí nic psát, vše si pamatuje. Když mu ale prvně uletí letadlo nebo zapomene na narozeniny přítelkyně, začne přemýšlet o sofistikovanějším způsobu než o přetížené paměti. Na druhém pólu stojí ti, kteří evidují a katalogují i maličkosti. Podporují je v tom teorie „šamanů“ vydávajících příručky typu Jak utřídit život. Kromě toho, že si musíte koupit jejich návody, tytéž konzultanty obvykle potřebujete při implementaci. A kázeň vést podobně evidovaný život nemá téměř nikdo z nás.
Drahým způsobem, kterak evidenci vyřešit, je opatřit si chytré pomůcky. Hračky do kapsy, na stůl, úžasné softwary jako Outlook a jiné. Dříve či později přijdeme na to, že mají dva zásadní problémy. Naše virtuální hlavy vyžadují neustálou synchronizaci, aby se jejich verze nelišily, a co je ještě horší - potřebují nakrmit. Úkoly se do nich nevkládají automaticky, a když se o to pokoušejí samy, musíme je neustále korigovat. Životní situace jsou naštěstí dynamické.
Existuje z této situace nějaké východisko? Zjednodušit si život, vstoupit do řádu oněch „božích lidí“, které nesplnění úkolů nevyvede z míry (na rozdíl od jejich okolí)? Obávám se, že málokdo z nás na takovou změnu má a dovolí si ji.
Zkusme pár dobrých rad, jež vyžadují minimum technologie. Věci, které lze vyřešit za pár minut prostě udělejte a nezapisujte do hejblátek. Úkoly, které má vyřešit někdo jiný, okamžitě delegujte. Je dobré si stanovit termín, jehož uplynutí IT hračka ohlásí. A když si řekneme, že na tenhle dopis, email či časopis se někdy v budoucnu podíváme, je lépe jej rovnou vyhodit. Ztráty z pokusů utřídit narůstající hromadu založených věcí a zoufalé snahy je najít, jsou větší, než když v koši náhodou skončí něco důležitého. Nepříjemnosti, které odkládáme, neboť se nám do nich nechce, je lépe vyřídit ihned. Mají tendenci se nabalovat a explodovat v nejméně vhodné chvíli.
Tak nějak by se hodila schopnost odlišit důležité od banálního. To znamená ujasnit si priority, udělat si v životě pořádek. Špatná zpráva je, že tohle žádná současná hardwarová ani softwarová technologie za nás nevyřeší, a obávám se, že ani v budoucnu tomu jinak nebude. Na člověka přece jen něco zbude.
