Všem nadšencům hlásajícím konec krize eura odpověděla Evropská centrální banka včera zcela bezprecedentním způsobem. Na první pohled je nejzajímavější pokles depozitních sazeb do minusu, kdy každý, kdo u centrální banky ukládá peníze, je tímto krokem začne znehodnocovat o desetinu procenta ročně, plus inflaci. Jenže zásadnější jsou další oznámení i dosud neoznámené kroky ECB, z nichž je jasné, že krize je čím dál hlubší.
Je po eurovolbách, a tak končí předstírání odpovědnosti a ve Frankfurtu přestanou sterilizovat nákupy dluhopisů. To znamená, že bezcenné a ve velkém rozsahu nesplatitelné papíry, které dosud nakupovala banka o sto šest a sumu peněz odpovídající nákupům dluhopisů stahovala z oběhu jinými nástroji, s touto praxí přestává. Fakticky to znamená rozjetí rotaček a tištění zcela jasně inflačních peněz. A to k tomu nabídla hned 400 miliard eur na další pokračování odkupů dluhopisů od komerčních bank. A euro se hned začalo propadat, zatímco akcie velkých evropských bankovních domů se vydaly vzhůru.
Vedení ECB nyní argumentuje zcela stejně, jako loni v listopadu argumentovala bankovní rada ČNB, když intervenovala proti koruně. Tedy hrozbou deflace. A je skutečností, že tempo růstu cen v eurozóně je hodně nízké. Jenže zatímco v Česku loni v listopadu to s oživováním české ekonomiky nevypadalo nijak přesvědčivě, nyní je v Evropě poměrně zřejmé, že severní státy jsou na jasném vzestupu, který může mít delší trvání. Takže zde to s tou deflační hrozbou nevypadá až tak hrozivě.
Spíše se zdá, že ECB pořád řeší dluhy jižní periferie tím, že je skrytě přenáší na silnější členy eurozóny, zejména na Německo. A po pravdě jí nic jiného nezbývá, protože otevřeně přiznané další prominutí dluhů Řecka a spol. by bylo politickým dynamitem.
Před chystanými stres testy evropských bank, které si mohou vynutit rekapitalizaci řady z nich, se jejich významným věřitelem stává ECB. A v rámci nastavených pravidel takzvané bankovní unie, které počítají s kyperským modelem, podle něhož to odskáčou i nezajištění vkladatelé, by tak mohla přijít o dost peněz. A tyhle ztráty budou muset zalepit členské vlády. Je to jenom skryté společné ručení za dluhy jakéhokoli člena eurospolku. A čím bude inflace vyšší, tím lépe se ty dluhy budou lepit a tím lépe se budou umořovat dluhy.
Ono to dnes velmi populární svět válcující přesvědčení, že monetární teorie je mrtvá a lze tisknout peníze zcela bez následků, se jednou, a ne za moc dlouho, rozplyne. On ten Milton Friedman sice umřel už před osmi lety, ale to, že inflace je peněžní jev a odvíjí se od množství peněz v ekonomice, pořád nikdo nevyvrátil a už ani nevyvrátí. Teď jen čekáme, kdy to přijde. A pak to bude jiný mazec, než bylo těch pár let recese. A to vše jenom pro víru uhlířskou v blahodárnost eura, která si dříve nebo později vynutí kýmsi vysněné Spojené státy evropské. Jen aby si ta víra nevynutila spíš Výmarskou republiku s její hyperinflací a NSDAP.
Čtěte také:
ECB začne pokutovat úspory. Efekt je však nejistý
