Víra v blahodárnost onoho QE však hory nepřenáší a lze dost silně pochybovat, že nějak výrazně otočí trend vzdalování se výkonosti centra EU od periférie, což je základním předpokladem pro další udržitelné fungování společné měny.
Kvantitativní uvolňování bude působit podobně, jako působily intervence ČNB před rokem a čtvrt u nás. Tedy povedou k oslabení kursu eura k dolaru. Nebo spíše už vedly, protože trhy očekávání akce ECB už do svých obchodů započetly. Slabší měna jistě pomůže exportní velmoci číslo jedna, tedy Německu, které samo o sobě funguje docela dobře. Jeho výkon jistě citelně vzroste, protože ty bezesporu kvalitativně konkurenceschopné mercedesy budou najednou levnější a v mohutně rostoucí Americe i prodejnější.
Levnější budou mimo eurozónu nepochybně i seaty a fiaty, je ale trochu otázkou, zda ta sleva bude dostatečná, aby byla argumentem v konkurenčním souboji s vozy stejné kategorie asijské provenience. Prostě méně výkonné a konkurenceschopné ekonomiky dokáží slabší kurs zhodnotit hůře, než ty konkurenceschopné.
Kurz eura k dolaru
Navíc je zde ještě další argument pro pochybovače a tím jsou ceny ropy. Krátkodobě sice stlačují cenovou hladinu a vytvářejí jakousi falešnou deflaci, ale už ve středním horizontu nižší ceny energie velmi pozitivně působí jako prorůstový impuls. A to zejména v průmyslových ekonomikách. Oslabování eura pak tento pozitivní vliv umenšuje a zeslabuje, protože ropa je prostě obchodována v dolarech a jinak to nebude.
Prostě měnová politika může fungovat jen tehdy, pokud si vlády splní své domácí úkoly s rozpočtem a strukturálními změnami v ekonomice a odblokováním trhu práce. Jinak je to jen další kupování času, který bude podle evropských zvyklostí opět promarněn.
Čtěte také:
ECB může ve čtvrtek jen zklamat
Část Evropy vydělává na svých dluzích
