Éčka, sbírá éčka…

Sdružení spotřebitelů kritizuje Boneco

Hypermarkety se staly galeriemi. Regály a pulty plné potravin vytvářejí pestrobarevné monumentální obrazce. Konkurenční boj nutí výrobce zaujmout především oko konzumenta. Barva nemůže být mdlá, musí svádět. Naprosto základní předpoklad tržního úspěchu. Benešovská potravinářská společnost Boneco čelí kritice Sdružení obrany spotřebitelů ČR, že v maloobchodní síti prodává plnotučnou hořčici, kterou na etiketě označuje „bez konzervace“, přičemž na zadní straně kelímku je napsáno, že obsahuje „antioxid E 224“. Odborníci přece vědí, že látku E 224 (oxid siřičitý ve formě disiřičitanu draselného) česká legislativa umožňuje používat pouze jako konzervant, nikoliv jako antioxidant. Tudíž sdružení dospělo k názoru, že Boneco klame spotřebitele. Firma oponuje, že vyhláška je v tomto směru dvojznačná, ale žádný zákaz rozhodně neexistuje, evropská legislativa oxid siřičitý jako antioxidant používat jednoznačně umožňuje. Látka pro tyto účely funguje po staletí a stopové množství člověku nemůže škodit. Připouští však, že je třeba upravit etiketu. Základní problém ale asi spočívá v něčem úplně jiném. Český spotřebitel dává přednost uměle přibarvované hořčici. Chce, aby byla žlutá až oranžová, našedlou přírodní nekoupí. Jestliže část výrobců se mu podbízí syntetickým barvivem, management Boneca říká, že firma zvolila přírodní lutein. Ovšem aby se na světle nerozložil, musí k němu přidat i antioxidant… Oxid siřičitý se z podobných důvodů přidává do vína i nealkoholických nápojů, sušené zeleniny, hub, sušeného ovoce, müsli, ovocných koncentrátů, pomazánek … Na pohled vše hezky vypadá, barvy září, ale zdání někdy klame. Estetika dotvářená chemií. Spotřebitelské organizace by asi měly spotřebitelům vysvětlit, že největším nebezpečím pro ně nejsou „éčka“, ale spíše jejich vlastní nároky na vzezření a trvanlivost poživatin. Vedle senzorických vlastností je dnes nejdůležitější nízká cena. Výsledek? Základní surovinou pro výrobu levných uzenin je dnes takzvaná pasta, což je poživatelný odpad z jatek (kůže, kosti, šlachy, chrupavky) rozemletý a našlehaný v separátoru. Hojně se při výrobě poživatin využívají soja a škrob. S pomocí škrobu lze například vytvořit chutný jogurt. Z krůtí kůže je zase možno udělat dršťkovou polévku. Není problém připravit velmi levný špenát (jen se do sáčku zamrazí o trochu více vody). Levné vepřové sádlo se výborně hodí do drůběží sekané. S pomocí umělých přísad se výrobkům dodává patřičná barva, chuť a vůně… A řetězce mají cenové bomby, které jdou na dračku. Můžeme se tedy ptát, zda na vině nedobré kvality potravin je firemní marketing, který poptávku ovlivňuje negativním směrem, nebo jsou výrobci ve vleku řetězců a zvrhlých nároků konzumentů? Slepice, nebo vejce? Každopádně dobrou chuť!