Aktivity v zahraničí mají kompenzovat ztráty spojené s liberalizací trhu
Ještě před několika lety se zdálo nemožné, že by se právě ve Francii mohl zrodit energetický obr, který postupně ovládne prakticky celý evropský trh. Monopol státem vlastněné společnosti Electricité de France (EdF) patřil neodmyslitelně k zemi galského kohouta. Časté urgence ze strany Evropské komise na liberalizaci trhu si Francouzi vykládali po svém: není kam spěchat, až začnou jiní, začneme s tím taky něco dělat. EdF byla čítankovým příkladem společnosti, která nebude schopná obstát v tvrdé konkurenci liberalizovaného trhu. Přišla ale „kulturní revoluce . Před dvěma lety se do čela společnosti postavil Francois Roussely, manažer schopný moderně uvažovat. Uvědomil si, že v souvislosti s liberalizací trhu, na kterou tlačí Brusel, bude muset změnit strategii firmy. Ztráty klientů, s nimiž počítal, se musejí vykompenzovat jinde. Jedinou možností byla expanze na zahraniční trhy. Přednostně do evropských zemí, stranou ale nezůstala ani Latinská Amerika, Čína a další regiony. Co je to zákazník? Když Roussely nastoupil na svůj post, čekalo ho dost velké překvapení. Málokoho totiž tehdy zajímalo, co vlastně chce zákazník. Pro firmu prý snad ani neexistoval. Lidem na odpovědných místech unikalo, že oni jsou tu pro zákazníky. The Economist píše, že Roussely tomu učinil přítrž. „Orientace na zákazníka je naprosto logická, uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO pracovník pařížského vedení, který si v souvislosti se současnými zájmy EdF v Čechách nepřál být jmenován. „Budou–li zákazníci spokojeni s našimi službami, neodejdou od nás ve chvíli, kdy se trh otevře. Ve Francii je k dnešnímu dni liberalizováno třicet procent trhu. Do konce roku to bude 34 procent. Zvolit si svého dodavatele elektrické energie dnes mohou velcí klienti, kteří odebírají více než šestnáct gigawatthodin ročně, od ledna tato hranice bude jen devět gigawatthodin. Evropská legislativa požaduje takovou otevřenost až o rok později, Francouzi si pospíšili díky lobbyingu Rousselyho na nejvyšších politických místech. EdF v současné první fázi liberalizace ztratila pět procent zákazníků ze třiceti milionů. Vydělat si v cizině. Kompenzovat tyto ztráty bude EdF za hranicemi Francie. Již dnes představuje obrat v zahraničí devatenáct procent obratu firmy, což je 32 miliard eur, a zisky osmnáct procent. Do roku 2005 se má polovina obratu realizovat v cizině. Této mety firma hodlá dosáhnout získáváním podílů v zahraničních společnostech a nabízením služeb spojených s dodáváním elektřiny. Je trochu paradoxem, že svou nejsilnější zahraniční pozici má EdF za Lamanšským kanálem. Před dvěma lety získala firmu London Electricity, která je trojkou mezi regionálními dodavateli elektřiny. Investice ve výši 1,39 miliardy liber je zatím vůbec nejvyšší suma, jakou EdF do ciziny vydala. Své pozice si dále upevnila před měsícem koupí elektrárny Cottam v Nottinghamshiru. Tu prodal britský energetický gigant PowerGen za téměř čtyři sta milionů liber. V Británii nyní EdF zásobuje energií 7,6 procenta trhu. Jednak prostřednictvím London Electricity, jednak energií, která z Normandie putuje podmořskými kabely do ostrovního království. Ve švédské elektrárenské společnosti Graninge nedávno EdF navýšila svůj podíl z 34 na 35 procent. Celou společnost ale ovládá díky dohodě s dvěma rodinami, jimž patří ve firmě další podíly. Společně drží majoritu 52 procent. Obdobný postup volí, jak řekl již zmíněný zdroj týdeníku EURO, i v řadě dalších zemí: „Dohody s lokálními partnery–akcionáři mají pro nás ohromný význam. Jednak znají trh lépe než my, jednak i EdF má omezené finanční prostředky na svou další expanzi. EdF získá pětadvacetiprocentní balík akcií v německém EnBW, poměrně rychle roste její přítomnost i ve středoevropském regionu. Snahy o získání ČEZ plně zapadají do firemní strategie v regionu. V Maďarsku patří Francouzům padesát procent v distribuční společnosti Demasz, v Polsku 45 procent elektrárenské a teplárenské skupiny Zespol Elektrocieplowni Wybrzeze. Cíl: pětina Evropy. Nárůst EdF v Evropě se uskutečňuje i výměnou podílů zahraničních společností za podíly vlastní. Snižuje tak svou přítomnost ve Francii a posiluje ji v cizině. Francouzská legislativa totiž neumožňuje státní společnosti, aby prodávala své podíly do rukou zahraničních zájemců. Stále není jasné, zda a případně kdy by se EdF mohla privatizovat. Analytici se shodují, že definitivní rozhodnutí v této otázce hned tak nepadne. Nikdo nevěří tomu, že by současná vláda premiéra Lionela Jospina přistoupila k takovému kroku před volbami v příštím a přespříštím roce. Mnozí tvrdí, že ambice Rousselyho jsou poněkud přehnané. Do roku 2010 hodlá pro EdF získat pětinu evropského trhu. V té době by již měl být tento trh naprosto liberalizován. Analytici tvrdí, že EdF může získávat zákazníky v cizině především díky svým cenám energie – jsou prakticky nejnižší v celé Evropě. To umožňuje skutečnost, že většinu energie produkují jaderné elektrárny.
