Edison z Valašska

4. 7. 2005

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - JOSEF SOUSEDÍK Vsetínský rodák Josef Sousedík patřil mezi nejtalentovanější moravské techniky. Ve 20. a 30. letech minulého století udivoval četnými vynálezy a právem si vysloužil přezdívku Valašský Edison. V roce 1936 sestrojil pohon pro nejrychlejší vlak té doby - Slovenskou strelu.

Slovenská strela při prvních zkušebních jízdách, 1936.

SLAVNÍ PODNIKATELÉ - JOSEF SOUSEDÍK

Vsetínský rodák Josef Sousedík patřil mezi nejtalentovanější moravské techniky. Ve 20. a 30. letech minulého století udivoval četnými vynálezy a právem si vysloužil přezdívku Valašský Edison. V roce 1936 sestrojil pohon pro nejrychlejší vlak té doby - Slovenskou strelu.

Na počátku druhé světové války měl Josef Sousedík patentováno přes čtyřicet technických řešení v oblasti elektrotechniky a dopravy. Vymyslel regulaci otáček elektromotorů, navrhl letadlo s kolmým startem, vyřešil nový pohon pro tramvaje a svůj elektromobil s hybridním pohonem měl patentován ve třiadvaceti zemích světa. Další vynálezy si schovával až na období po válce. Nechtěl, aby se dostaly do rukou Němců, kteří by je jistě využili pro válečný průmysl. Rok 1944 se mu však stal osudným.

VSETÍNSKÉ PODNIKÁNÍ

Podnikat začal roku 1919. Vypůjčil si dvě stě korun na kolky a poplatky a ohlásil elektrotechnickou živnost. Nejprve ji provozoval v domku svých rodičů, kde prováděl drobné instalační práce. O pár měsíců později, v lednu 1920, si již otevřel vlastní závod v bývalé pile ve Vsetíně-Trávníkách. V tomtéž roce také ohlásil svůj první patent - motor s automatickým spouštěčem.

Sousedík byl schopen rychle navrhovat i realizovat různá technická zlepšení, proto jeho podnik prosperoval přes nevelký kapitál. Po roce 1922 se závod rozšířil o nové objekty, v roce 1925 byla postavena kotelna a pec, o dva roky později slévárna s modelárnou. Továrna vzkvétala a o její výrobky se začali zajímat Angličané. Za hospodářské krize v letech 1931-34 však zakázek ubylo. Sousedík neměl finanční zázemí, musel proto podnikat s úvěrem a brzy se ocitl na pokraji krachu. Roku 1934 přešla vsetínská firma do majetku pražského koncernu Ringhoffer-Tatra, a tím skončilo Sousedíkovo samostatné podnikání. V továrně však nadále zůstal ředitelem.

Reklamní pohlednice, rok 1936.

SLOVENSKÁ STRELA

V roce 1936 spolupracoval Sousedík na konstrukci zcela nového typu motorového vlaku. Stavba probíhala v závodech Tatry Kopřivnice pod vedením tehdejšího špičkového konstruktéra Hanse Ledwinky a trvala několik měsíců.

Josef Sousedík přišel s návrhem elektromechanického pohonu, který spočíval v kombinaci výbušného motoru se speciálním generátorem. Odstranil tak ztráty a snížil opotřebení jednotlivých částí. Také ve srovnání s Modrým šípem značky ČKD byla jeho Slovenská strela stabilnější na vyhybkách a měla třicetiprocentní úsporu energie. Při zkušební jízdě dosáhl vůz rychlosti 140 kilometrů za hodinu a jeho pozdější průměrná rychlost na trati Praha-Bratislava byla úctyhodných 110 kilometrů za hodinu.

Slovenská strela se však nikdy sériově nevyráběla - existovaly pouze dva prototypy. Po válce, kdy došlo ke sjednocení dopravy, byly oba vozy určeny pouze pro vládní delegace a později vyřazeny. Jeden z nich je dnes k vidění v podnikovém muzeu Tatry Kopřivnice.

Podvozek s pohonným agregátem.

Interiér oddílu pro cestující.

STAROSTA OBCE

V roce 1927 se Josef Sousedík zapojil také do veřejného života. Založil nepolitickou Občanskou stranu, vyhrál místní volby a stal se starostou města Vsetína. Za jeho působení v této funkci došlo k nebývalému rozvoji města. Bylo postaveno Masarykovo reálné gymnázium, budova okresního úřadu, městský chudobinec, pošta, spořitelna a došlo také k rekonstrukci místního mlýna a elektrárny. Založením vsetínské Zbrojovky se navíc podařilo zlikvidovat i velkou nezaměstnanost, která město trápila během hospodářské krize třicátých let.

Sousedík zastával funkci starosty do roku 1938 a od počátku byl horlivým zastáncem Masarykových idejí. V době ohrožení republiky proto také pořádal řadu manifestací, za což byl v prosinci 1939 zatčen. Pro nedostatek důkazů si však odseděl pouhé dva měsíce. Později byl zatčen ještě jednou a v Brně vězněn téměř půl roku. I tentokrát měl štěstí -mohl se vrátit domů.

PŘÍPRAVA POVSTÁNÍ

Již od počátku čtyřicátých let byl Sousedík v kontaktu s několika odbojovými organizacemi. Sám také začal organizovat odbojové hnutí na Valašsku a finančně podporoval rodiny vězněných a popravených. Přerušil práci pro koncern Ringhoffer-Tatra a nadále již vystupoval jen jako soukromník. V květnu 1944 se mu podařilo navázat spojení s velitelem parašutistické skupiny kapitánem Bartošem a začal spolupracovat i s velitelem 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. V té době byly na Sousedíkovu organizaci napojeny více než dva tisíce lidí a on sám připravoval ozbrojené povstání, jehož centrem měla být vsetínská Zbrojovka. K tomu však již nedošlo. Celá akce byla prozrazena, Josef Sousedík byl 15. prosince 1944 zatčen gestapem a ještě téhož dne při výslechu zastřelen.

Sousedíkova firma byla po válce přejmenována na MEZ Vsetín a stala se jedním z hlavních výrobců stejnosměrných motorů u nás. Po roce 1989 byl sortiment doplněn o generátory a tvářecí stroje a roku 1996 byla firma privatizována. Bývalá Elektrotechnická továrna Josef Sousedík dnes funguje pod názvem TES Vsetín.

Pramen: Technické muzeum v Brně JOSEF SOUSEDÍK (1894-1944) Průkopník elektrotechniky, vynálezce a podnikatel Josef Sousedík se narodil 18. prosince 1894 v moravském Vsetíně. Jeho otec pracoval ve stolárně, matka byla v domácnosti. Po ukončení obecné měšťanské školy se vyučil strojním zámečníkem, ale zajímal se hlavně o elektrotechniku. Na výstavkách průmyslové školy udivoval vlastními nápady, za které získal řadu cen i peněžních odměn. Mezi lety 1912-14 pracoval v brněnské továrně Bartelmus-Donát a první světovou válku prožil na ruské a italské frontě. Jako dobrovolník hájil ještě Slovensko proti Maďarům a domů se tak vrátil až v polovině roku 1919. Ještě na podzim téhož roku začal podnikat. Svou elektrotechnickou živnost provozoval nejprve v domku svých rodičů, později ve vlastní továrně ve Vsetíně-Trávníkách. Specializoval se na elektrické stroje, pohony a trakce. V oblasti elektrotechniky získal 43 patentů a samostatně podnikal až do roku 1934, kdy jeho firma přešla do koncernu Ringhoffer-Tatra. V letech 1927-38 byl vsetínským starostou a ve čtyřicátých letech organizoval odbojové hnutí na Valašsku. Zemřel 15. prosince 1944 při výslechu na gestapu a zanechal po sobě tři děti. Syn Tomáš vystudoval ekonomii a po revoluci byl na čas generálním ředitelem agentury Pragoart concerts.