Kolem nejvýznamnější české společnosti se zahraniční účastí SPT Telecom je dnes nevídané dusno. Situace je důsledkem dvou faktorů. Především sociálnědemokratická vláda ústy všech členů, jichž se problém byť jen okrajově týká, zpochybnila smlouvu, kterou uzavřel stát s mezinárodním konsorciem TelSource. Za druhé kabinet zpochybnil strukturu vedení společnosti a dal najevo, že ji hodlá změnit.
Zpochybňovat závažné obchodní smlouvy, které podepsaly předchozí vlády, musí v mezinárodních finančních kruzích působit jako rozmary dvouletého dítěte. A to i v případě, kdyby smlouva byla sebenevýhodnější. V této kauze je totiž až druhořadé, že se privatizace telekomunikací odehrála v režii ministra ODS Karla Dyby.
Mezinárodní finanční obec si tudíž musí zákonitě klást otázku, zda jakékoliv příští vlády nebudou opět zpochybňovat smlouvy, které uzavře vláda nynější. Stěží pak lze čekat, že se zahraniční investoři nechají do České republiky nalákat jakkoliv výhodnými pobídkami.
Ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám by neměl zapomenout, že se obchodní smlouvy plní. A zvláště ta, která byla podepsána s konsorciem, jež v historii české privatizace zaplatilo státu nejvíce peněz. Vláda Miloše Zemana se pomalu sune do pasti, když na jedné straně její ministr zpochybňuje smlouvu státu se zahraničními investory při prodeji akcií SPT Telecom, a na druhé slibuje výhody pro další zahraniční investory, aby je do země přilákala.
K tomu je ovšem třeba dodat, že smlouva týkající se privatizace SPT Telecom asi zdaleka tak špatná není: každý objektivní pozorovatel vidí, že skok, který učinily české telekomunikace v posledních letech, nemá v žádném jiném odvětví paralelu. Možná jenom v zubních pastách a osobních automobilech. I to u nás ovšem vyrábějí Američané a Němci.
Nevíme, zda je náhoda, že načasování protestní akce uživatelů internetu se shoduje s blížící se mimořádnou valnou hromadou, kde mají padat hlavy vysokých manažerů SPT Telecom. Firma sice rychle obětovala ředitele pražské oblasti Miroslava Sabelu, ale ministr Peltrám se tváří, že se nenechal opít rohlíkem, a dál žádá křeslo šéfa Telecomu Svatoslava Nováka pro své lidi. Ignoruje i postoj šéfů konsorcia TelSource, kteří tvrdí, že do personálního složení vedení SPT Telecom také mohou mluvit, protože smlouva jim to umožňuje.
Je to smutný i směšný příběh. Další důkaz o tom, že česká vláda nemá pro řešení jakéhokoliv problému originální a účinné řešení. Smutná je především pevnost a hustota této neschopnosti bez jediného záblesku úspěchu jednotlivých kroků Zemanova kabinetu.
Směšné je, jak ministři ustupují před hysterickou reakcí (stávka, petice, protestní shromáždění) úzké zájmové skupiny podnikatelů, v tomto případě provozovatelů internetových serverů.
Ještě směšněji se chovají opoziční politici (Unie svobody a lidovci), kteří se dnes k protestu proti monopolnímu postavení SPT Telecom připojují, přičemž před několika lety ve vládě Václava Klause svými hlasy tento monopol vytvořili.
Elegantní řešení se přitom nabízí. Na smlouvu není nutné sahat a zároveň je možné tržním tlakem snížit cenu telefonních poplatků. Stačí, aby se ministři poradili a okamžitě vyhlásili soutěž na provozovatele třetí licence mobilních telefonů GSM. Existují všechny důvody se domnívat, že ceny hovorů z mobilních telefonů by opět klesly, stejně jako když na trh vstoupil Paegas. Možná i pod úroveň současných poplatků za pevné linky. Monopol sem, monopol tam, SPT Telecom by se musel přizpůsobit nové situaci a ministři by se nemuseli ztrapňovat.
Nikdy bychom se neocitli v dnešní tragikomické situaci, kdyby Klausova vláda zprivatizovala SPT Telecom o dva roky dříve. Monopol by letos s konečnou platností vypršel. To samé platí o mobilních linkách. Zároveň by se nemohlo stát, aby byl rozvoj internetu blokován malou rychlostí liberalizačních a privatizačních kroků polistopadové vládní garnitury.
