Otázka už prý nestojí tak, že s Junkem, nebo bez Junka. „To je nám jedno. Když bude spolupracovat, tak to budeme dělat s Junkem, když nebude, tak bez něj. Bankéři vědí své, oni rozhodnou, jestli v tom bude, nebo ne. Unipetrol v tomto ohledu necítí - pokud se neprokážou opravdu žádné podvody nebo tunelování - předpojatost vůči Junkovi, řekl mi vysoce postavený manažer Unipetrolu, když popisoval setkání vysokých představitelů věřitelů skupiny Chemapol Group, jejíž závazky se pohybují kolem 25 miliard korun. Účastníci schůzky prý udělali první závažnější krok jednak k záchraně impéria Václava Junka, ale někteří z nich i k záchraně svých institucí. IPB, Komerční banka, Česká spořitelna, ČSOB, zcela státní Konsolidační banka, Unipetrol, Chemapol Group a úředníci Grégrova resortu se - zatím jen ústně - dohodli, že nenechají zadlužené chemické podniky patřící Chemapolu padnout. Co s nimi dále je však ve hvězdách.
Akcionáře společnosti Česká rafinérská, mezinárodní ropné konsorcium složené z firem Agip, Conoco a Shell, však děsí představa, že stát v hysterické snaze zachránit své banky nakonec udělá z Unipetrolu věšák na úvěry a ten se sám po dvou letech se octne v situaci dnešního Chemapolu. (Na vlas stejné hodnocení získala od racionálně smýšlejících odborníků Škoda Plzeň, když před léty převzala ztrátovou Tatru a Liaz, a dnes je vidět, že se moc nemýlili.)
Šéf Unipetrolu Miroslav Téra tvrdí, že o kapitálovém spojení jeho firmy se ztrátovými chemickými podniky Chemapolu nemůže být nyní ani řeč. Každý ale ví, že Unipetrol neovládá on, ale se svými třiašedesáti procenty stát. A toho až příliš pálí situace v Komerční bance a v České spořitelně, jejichž úvěry poskytnuté Chemapolu a dalším průmyslovým gigantům se zdají být ztracené.
Bankám by se samozřejmě hodilo, kdyby se poměrně zdravý Unipetrol, který své závazky vůči bankám plní, kapitálově spojil se ztrátovými podniky Chemapolu. Někteří ekonomičtí ministři mají navíc před očima i megalomanskou vidinu jednoho velkého českého, státem kontrolovaného, chemického holdingu a potíže Chemapolu, ohrožující věřitelské banky, by tak vlastně řešilo zestátnění.
Státní úředníci a někteří bankéři zdůvodňují navrhované spojení Unipetrolu s Chemapolem synergickým efektem, avšak zahraničním investorům tento plán ne neprávem připomíná „jednookého, který podepírá jednonohého . Obávají se, že ponese-li Unipetrol dluhy Chemapolu, bude muset odčerpat zisky z České rafinérské. Hrozí, že z tohoto důvodu zmrazí plánované investice a modernizace českých rafinérií, kde se vytvářejí tři čtvrtiny zisku Unipetrolu.
„To (spojení Unipetrolu s chemičkami Chemapolu - pozn. I. L.) se nesmí stát, přece nejsme blázni. Jde o proces, který Unipetrol odhaduje na dva roky, a jestli bude výsledkem kapitálové propojení, nebo ne, to vám dnes vůbec neumím říci. Naprosto zodpovědně se zdráhám něco takového vyslovit, protože to opravdu nevím. Zatím se dohadujeme o tom, že se s bankami dohodneme. Znamená to, že nikdo z nás nebude hrát na svou vlastní strunu a bránit si svoje, protože to znamená ztráty pro všechny a žádné výhody, řekl mi jeden z nejvýše postavených manažerů Unipetrolu.
Pokud se řešení nenajde, nepadne jen Chemapol, ale vzhledem k vzájemné výrobní provázanosti i zbytek chemie, ohroženy budou rafinérie a těžce postiženy největší banky. Dominový efekt přímo z učebnice.
Jako by se ekonomickým ministrům Zemanova kabinetu vymkla situace z rukou a k této problematice se kupodivu ani nevyjadřují. Nesnaží se - nebo jim to ODS nedovolí - vyřešit bezvládí na Fondu národního majetku. Nejvyšší vedení velkých bank (ve dvou z nich právě sociální demokraté chystají personální změny), tedy převzala iniciativu. Některé tlačí vlastní enormní potíže (Komerční banka, Česká spořitelna), IPB zase její soukromý majitel. Jejich nápady nemusí být nejlepší. Někdo však dluhy zaplatit musí.
ČLÁNKY DO MAILU