Menu Zavřít

Eduard Janota: Sjednocení sazeb daní fandím

23. 3. 2011
Autor: profit

Zvýšení DPH na 17,5 procenta od roku 2013 nevěřím, říká bývalý ministr financí a člen vládního NERVu Eduard Janota. Přestože sjednocení DPH na jedné sazbě fandí, v Česku bude podle něj politicky obtížně průchodné.

Foto: Jakub Stadler

Odevzdávání daňových přiznání vrcholí, letos poprvé podle nového daňového řádu, který jste připravoval jako ministr financí. Co by měl přinést především?

Je to součást změn v daňové oblasti, které zahrnují mimo jiné i připravované zřízení jednotného inkasního místa pro výběr daní, cel a pojistného, vyčlenění daňové správy z ministerstva na generální finanční ředitelství. Některé kroky, které dříve musel dělat ministr financí, jako je třeba podepisování různých odvolání a podobně, si nyní bude řešit již tato výkonná složka sama.

Co bylo hlavním smyslem těchto změn? Zjednodušení administrativy, nebo zlepšení výběru daní?

Jednak určité zjednodušení. Kromě toho předchozí norma byla dosti striktní, takže smyslem změn je i určité zlepšení vztahů mezi daňovou správou a klientem. Na druhou stranu ministr financí ztratil pravomoc dávat určité „odpustky“ a úlevy, i když v posledním období to již platilo jen pro penále související s daněmi.

Nový daňový řád rovněž umožní doplatit firmám daně v případě zjištění nesrovnalostí, jako projev „účinné lítosti“. Neobáváte se, že v českém prostředí budou firmy této možnosti zneužívat?

Není to daňová amnestie v pravém slova smyslu. Ještě jako ministr financí jsem sondoval, jak to funguje v zahraničí, například v Itálii. Tam je daňová amnestie spojena s obrovským stupněm diskrétnosti a mají s ní dobré zkušenosti. U nás by však něco podobného neprošlo.

Jste členem NERVu, jak hodnotíte návrhy na změny DPH, které vláda představila?

Původně navržené jednorázové a vyšší zvýšení jsem považoval za velmi odvážné, na což jsem upozorňoval ještě předtím, než vláda svůj plán změnila a rozložila změny DPH do dvou let a jednotnou sazbu místo 20 procent na 17,5 procenta. Původně navržená změna DPH byla skutečně velmi razantní, takto dramaticky se neměnila ani na Slovensku, kde se daň z přidané hodnoty postupně zvyšovala tři roky. Nelíbily se mi ani výjimky na čerstvé ryby, brambory, mouku a podobně. Proto jsem od začátku říkal, že raději nižší jednotnou sazbu DPH, ale bez výjimek.

Ale v zahraničí například knihy nebo tiskoviny mají výhody a jsou jinak zdaněné.

Já bych nebyl proti knihám, ale tiskoviny, to už je jiná věc. Výjimek ovšem nemůže být mnoho. Nemyslím si, že čtrnáctiprocentní sazba na noviny a na knihy zničí česká vydavatelství. Pokud by se zvyšovalo na jednotnou sazbu, pak je možné mluvit o výjimce právě na knihy. Ovšem podívejte se na Slovensko, kde jedna sazba funguje a copak tam noviny mají nějaký problém? Copak tam mají problémy knihkupci? Nevím.

A jak se vládě daří změny představovat reformy veřejnosti?

Není příliš šťastné, že se spletly dohromady dvě věci. Na jedné straně potřeba důchodové reformy, která je nezbytná, protože stávající způsob financování penzí pouze průběžným systémem je dlouhodobě neudržitelný. Jen vloni na důchodovém účtu chybělo 30 miliard, předtím 20, letos může být v minusu až 50 miliard. To bude komplikovat snahu o snižování deficitu ke třem procentům. Výdaje na penze patří k mandatorním výdajům státního rozpočtu, to znamená, že u těchto výdajových položek vláda nemá fakticky prostor pro jejich snižování beze změny legislativy, a chce-li vláda snížit deficit státního rozpočtu, musí pak razantněji omezovat investice, náklady na provoz či snižovat platy ve státní správě. Ani si nemyslím, že vláda a předtím obě Bezděkovy komise potřebu penzijní reformy dostatečně nevysvětlily. Návrh na zvýšení sazby DPH v podstatě částečně řeší výpadek příjmů státního rozpočtu v průběžném financování penzí. Každopádně se mi líbí snaha vlády aktivně řešit dopady navrhované důchodové reformy. Bylo by velmi špatné, kdyby jen pasivně akceptovala logický nárůst deficitu státního rozpočtu z tohoto titulu.

Financování důchodové reformy zvýšením DPH považujete za dobré řešení?

Je to rozumné. Pokud se podíváte na náš daňový systém, vidím tam tři problémy. Jednak máme velmi nízké zdanění majetku. Nenajdete v Evropě stát, kde by byla tak nízká daň z nemovitostí. Druhým problémem je konstrukce superhrubé mzdy, kterou již pan ministr Kalousek navrhuje změnit. Nikdy jsem to moc neobdivoval.

Proč?

Věc, která nefunguje nikde jinde ve světě, je vždycky problematická. Podobně jsem nefandil ani jedné daňové sazbě. On tomu někdo říká rovná daň, ale rovná daň to není. Říkal jsem vždy, nechť zůstane progrese, a otupí se tím trošku česká závist, ale ať horní sazba nepřesáhne 30 procent. Třetí věc je velký rozdíl mezi sazbami DPH. Deset a dvacet procent je hodně.

Eduard Janota (59)

Vystudoval VŠE v Praze. Od roku 1976 pracoval jako odborný referent generálního ředitele České státní pojišťovny. V roce 1978 nastoupil na ministerstvo financí do odboru státního rozpočtu. Ředitelem odboru se stal v roce 1992. Od roku 1999 až do května 2009 byl náměstkem ministra financí. Z funkce ho pouze na několik měsíců odvolal ministr Vlastimil Tlustý. V letech 2009 a 2010 byl ministrem financí v překlenovací vládě Jana Fischera. Nyní je členem NERVu a místopředsedou dozorčí rady ČEZu.

Již za vašeho působení na ministerstvu financí se ale dolní sazba DPH zvyšovala…

Zvyšoval jsem sazby o jedno procento, ale původně jsem chtěl zvednout nižší sazbu o tři procenta a nehýbat se spotřební daní. Ale když to přišlo na úroveň politiků, tak řekli nikoli, maximálně to bude o procento u obou sazeb DPH. Doporučili mi raději zvýšit spotřební daň na pohonné hmoty. Zvýšení spotřební daně u benzínu o korunu na litr mělo přinést sedm miliard korun, ale nepřineslo je. U spotřebních daní se totiž projevuje nejvíce ze všech daní takzvaná Lafferova křivka, zvýšení sazby daně není od určité úrovně doprovázeno zvýšením daňového inkasa.

Nakonec se počítá se sjednocením sazby DPH na 17,5 procenta. Je to dostatečné?

Spíše nevěřím, že v roce 2013 bude sjednocená sazba DPH na 17,5 procenta. Doufám, že se schválí nyní navrhovaných 14 procent, v souvislosti s rozpočtem na příští rok, a sjednocení sazeb DPH se nějak odloží. Můj odhad je, že se termín 2013 nestihne. Sám sblížení sazeb DPH velmi podporuji, ale sjednocení sazeb je velmi ambiciózní plán. Vycházím z toho, co vím o českém politickém prostředí, a proto jsem skeptik.

Je to podle vás politicky neprůchodné?

Myslím, že je to velké sousto. V zahraničí totiž není obvyklá jednotná sazba DPH. Mají to pouze v Dánsku, ale tam zase neplatí pojistné. Jedna sazba by sice výrazně zamezila daňovým únikům, ale má i svá negativa. Správa daně by byla jednodušší. Ovšem z pohledu dopadu na spotřebu domácností to bude velký oříšek.

Řada analytiků vyčítá vládě, jak rychle změnila názor na konstrukci DPH. Co si o tom myslíte?

Tak to úplně není. Vláda nezměnila penzijní reformu. Rozhodla, že se nebude snižovat pojistné na důchodové pojištění, které je u nás enormně vysoké. V ČR máme kombinaci poměrně nízkých daní a vysokého pojistného v poměru k HDP. Vláda to chtěla řešit. Chtěla původně snížit pojistné, které platí zaměstnavatel o 1,8 procenta. To by znamenalo výpadek zhruba 20 miliard korun. Když tuto myšlenku zavrhla, tak najednou těch 20 miliard korun nepotřebovala a jednotná sazba DPH mohla být nižší. Vláda prostě hledala řešení, jak tu reformu vybalancovat. Říkám to velmi zjednodušeně.

Takže s kritikou kabinetu v tomto směru nesouhlasíte?

Ta kritika není úplně férová. Kdyby vláda postupovala alibisticky, tak by vyhlásila reformu, řekla by, kolik nás bude stát, a zadlužila by se. To neudělala, chtěla to řešit. Náznaky, že by náklady na reformu mohly být hrazeny z účtů z privatizace nebo z dividend ČEZu, jsou nereálné. Na privatizačním účtu totiž téměř žádné peníze nejsou. Když jsem končil ve funkci ministra, tak tam určitě nebylo víc než 20 miliard korun. Navíc dividendy ČEZu se budou snižovat. Má nižší zisky, roste mu konkurence, doléhají na něj dopady fotovoltaiky i diskuse o budoucnosti jaderných zdrojů po událostech v Japonsku.

Zvýšení spodní sazby DPH může omezit spotřebu domácností a oslabit růst ekonomiky, podobně jako snižování platů státních zaměstnanců v letošním roce. Obáváte se toho?

Může se to stát. Ale má to i druhý rozměr. Všichni experti tvrdí, že naše státní správa je přebujelá. Souhlasím proto s panem ministrem Kalouskem, že přišel a řekl: „My vám zkrátíme objem prostředků na mzdy o 10 procent a vy si rozhodněte, jestli snížíte platy všem, nebo část lidí propustíte a platy necháte stejné.“ Většinou se to řešilo, že se část lidí propustila, nebo se nenabírají noví pracovníci, zmizely i takzvané mrtvé duše. Když jsem například připravoval státní rozpočet, tak jsme tato neobsazená tabulková místa zkrátili o nějakých 30 miliard korun. Třeba ministerstvo financí, které znám dobře, by mohlo pracovat s menším počtem lidí. Některé jeho agendy by se měly omezit nebo zrušit. Jsem si jistý, že část státní správy pracuje dobře, ale další vytváří „práci pro práci“ a svoje vlastní struktury. Takže by se mělo říct, co přesně má státní správa dělat, ale to už je složitější záležitost.

Kde je ta správná hranice pro nastavení daní z práce a daní ze spotřeby, aby ekonomika prosperovala?

Neměli bychom tlačit na zvyšování daně z příjmu právnických osob, a to hlavně proto, že náš hrubý domácí produkt je tvořen z asi 83 procent exportem, takže našim firmám musíme dát prostor, aby se mohly v mezinárodní konkurenci prosadit.

Vidíte tedy nějaký prostor pro změny?

U fyzických osob máme spíše nižší zdanění, než je obvyklé v zemích EU, a navíc máme již zmíněnou rovnou sazbu. Asi je prostor pro zvyšování daní u vyšších příjmových skupin. Ovšem fatálním problémem je zdanění nemovitostí, které je u nás velmi nízké. Obcím tak chybí hlavní příjem a má to své konsekvence.

Nemůže ale přílišné snižování korporátních daní za velký výpadek ve výběru daní?

V Evropské unii se ozývají hlasy a hodně o tom mluví třeba Francie, že by státy měly mít podobné sazby. My jsme to vždy odmítali. Sazba je výsostnou pravomocí vlády a parlamentu každé země. Připouštěli jsme ale debaty o částečné harmonizaci daňového základu. Většině expertů se totiž nelíbí horda výjimek, které snižují daňový základ. Z takto devalvovaného základu pak i s vyšší sazbou vyberete méně, než když máte daňový základ jednoduchý a transparentní. Čekám v tomto ohledu přínos reformy, kterou bude prezentovat pan ministr Kalousek.

Jak se vláda vypořádala s kritikou, že důchodová reforma umožní tunelování?

Připouštím, že v minulosti tady byly kampeličky a některé zdravotní pojišťovny, které neskončily slavně. Ale na druhou stranu přece nemáte co ztratit. Buď budete platit do průběžného systému a budete doufat, že za vaše peníze budou brát důchody vaši rodiče. Ale nemáte jistotu, že generace vašich dětí vyprodukuje takové zdroje, abyste mohli dostat slušný důchod i vy. Odhady demografického vývoje v ČR nejsou příznivé. Za zhruba 35 až 40 let se očekává, že poměr ekonomicky aktivních občanů a důchodců bude zhruba 1:1, když nyní je přibližně 2:1.

Možné ztráty ve fondech tedy nepovažujete za přehnané riziko?

Privátní fondy dostaly možnost mít různé strategie. V jedné nabídnou vyšší výnos s vyšším rizikem. Ve druhé budou investovat konzervativněji do státních dluhopisů a jiných méně rizikových aktiv. Ve třetí by nakupovaly jen státní dluhopisy. Na reformě nejde prodělat. Pokud si vyberu konzervativní strategii fondu, pokud bude jasně oddělený majetek klienta od majetku vlastníku fondu a pokud rozumně nastaveny poplatky za správu fondu, tak potom to pro mě nevytváří žádné enormní riziko. Stejné typy fondů fungují v celém světě, tak proč bychom se měli vymykat tím, že takové fondy nechceme.

U nás ale dlouhodobě selhává dohled nad finančním sektorem…

Bankovní dohled selhal po roce 1990 v ČR jen jednou, a to když neřešil včas problém bankovního sektoru. Skončilo to totálním oddlužením bank a jejich privatizací. Náklady na očistu bankovního sektoru přesáhly 500 miliard. Jsem přesvědčen, že dnes funguje bankovní dohled bezproblémově.

bitcoin_skoleni

Podle některých informací by správa penzijních fondů mohla u nás stát kolem 2,5 procenta, zatímco v zahraničí může jít jen o 0,1 procenta. Aby se neopakovala situace jako s bankovními poplatky. Ty banky v Česku vybírají i za služby, které jsou v zahraničí zdarma…

Souhlasím s vámi. Proto je u penzijních fondů nutné transparentně oddělit platby za služby. Musí se to ohlídat a pak to nebude problém. Právě výše poplatků za služby bude jednou z věcí, podle níž se klienti budou při výběru fondu rozhodovat. Opakovaně zdůrazňuji, že poplatky za správu penzijních fondů musí být nastaveny zodpovědně a rozumně.

  • Našli jste v článku chybu?