Ministerstvo dopravy oznámilo skvělou věc. Dálnice se prý v Česku stavějí za polovinu toho, co před deseti lety. Čísly vyjádřeno, kilometr stojí 152 milionů korun, tedy o 55 procent méně. Odcházející a zároveň tak trochu přicházející ministr dopravy Dan Ťok se sice umí pěkně pochválit, ale než se zvednou první ruce ke skandovanému potlesku, je potřeba tahle čísla zasadit do reality.
Tak předně. Dan Ťok odkazuje na rok 2008. Soutěže na tehdy stavěné úseky proběhly nějakou dobu předtím, tedy kolem let 2006, 2007. Důležité je to uvést proto, že tehdy panovala úplně jiná doba. O krizi se mohlo někomu leda tak zdát, zakázky si rozdělovalo na předem nalajnovaném hřišti pár stavebních firem, ministerstvu dopravy vládl Aleš Řebíček a Ředitelství silnic a dálnic vedl později obžalovaný Alfred Brunclík. Prostě pohoda. Ano, ceny tehdy byly opravdu jinde, ale ukazovat na tuhle dobu jako na nějaký relevantní srovnávací model, je úplně mimo.
Nynější ceny jsou ale také trochu mimo. Deformuje je, že se v době krize zastavilo plánování staveb, později se zastavily i investice a firmy vyhladověly. Když nyní berou zakázky, je to na hraně ziskovosti, jen aby měly vytížené kapacity. Navíc do Česka přišly podnikat firmy z Itálie, Turecka či Kazachstánu, takže dohody mezi stavbaři jsou o to složitější.
Přečtěte si komentář Pavla Párala: Doťokáno: předloni bylo pozdě
Navíc za pár let může být všechno jinak. Když se bavíte se šéfy stavebních firem, tak (samozřejmě v rámci konkurenčního boje) poukazují na to, že ony nynější skvělé ceny nejsou zadarmo a v příštích letech se vymstí.
Dá se tomu říkat efekt topinkovače. Všichni to znají. Rozbije se přesně druhý den poté, co vyprší záruční doba.
A s dálnicemi to bude podobné. Aby firmy dosáhly na nízké ceny, tak kromě vlastní marže sahají k materiálům a postupům, které ne že by byly špatné nebo nevyhovovaly normám, ale nedlouho poté, co vyprší záruční doba, přijde překvapení. Stát zjistí, že v příštích deseti dvaceti letech do údržby nasype tolik peněz, až se skvělá počáteční cena nevyplatí. Takže opatrně s tím marketingem, milé ANO.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
Velkouzenář kontra malíř
Oškubat církve
Anatomie Karly Š.
Jedno zbytečné referendum
Chudý poslanec, voličova smrt
