Nový daňový řád by se měl stát jedním z pilířů moderní správy daní v České republice
Již za devět měsíců vstoupí v účinnost nový daňový řád, který upravuje daňové právo procesní. To vymezuje práva a povinnosti správců daně, daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní. Týká se tedy prakticky všech českých občanů a cizinců s daňovou povinností v České republice. Daňový řád přinese od 1. ledna 2011 mnoho změn.
Více než 260 paragrafů
Dosavadní úprava daňového práva procesního je obsažena v zákoně o správě daní a poplatků (ZSDP). Ten je účinný již od 1. ledna 1993 a byl více než 60krát novelizován. Jeho text odpovídá době jeho vzniku i omezenému času na jeho přípravu. Proto se již před mnoha lety začal připravovat nový a modernější zákon.
Daňový řád je členěn do více než 260 paragrafů, což je oproti ZSDP více než dvojnásobek. A jeho celková úprava je jasnější, přehlednější a srozumitelnější. Kromě nové terminologie, například „řádné daňové tvrzení“, zavádí i některé nové instituty, jako je „odborný konzultant“. Tedy specializovaný odborník, kterého může využít daňový subjekt, respektive jeho zástupce, za účelem vyřešení dílčí odborné otázky. Ten může být přítomen jednání se správcem daně, přičemž počet odborných konzultantů není omezen.
Další úpravy
V daňovém právu procesním hrají nezastupitelnou roli Nejvyšší správní soud a Ústavní soud. Ty svou judikaturou zásadním způsobem přispěly k výkladu jednotlivých institutů upravených v zákoně o správě daní a poplatků. Jako příklad lze uvést daňovou kontrolu. Její definice vychází v daňovém řádu právě z této judikatury a prakticky kopíruje příslušná soudní rozhodnutí. V této souvislosti lze uvést třeba zákaz libovolného opakování daňové kontroly za stejné období a totožnou daň. Na rozdíl od ZSDP, v němž je daňová kontrola upravena v jediném paragrafu, je úprava v daňovém řádu mnohem podrobnější.
Důležitá je také úprava odkladného účinku odvolání. Pokud daň vyměřená správcem daně bude vyšší, než tvrdí daňový subjekt, bude rozdíl splatný ve lhůtě patnácti dnů od nabytí právní moci platebního výměru. V případě odvolání daňového subjektu se tedy bude vzniklý rozdíl platit až po rozhodnutí o něm.
Správné směřování
Daňový řád upravuje podobně jako zákon o správě daní a poplatků i sankce za doměřenou, respektive neuhrazenou splatnou daň ve formě penále, respektive úroku z prodlení. Ten odpovídá stejně jako v případě ZSDP roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou (ČNB) zvýšené o čtrnáct procent. V této souvislosti je třeba zmínit nařízení vlády, které stanoví výši úroku z prodlení a poplatek z něj dle Občanského zákoníku. Nařízení stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, ale zvýšené pouze o sedm procent. Je proto s podivem, že úrok z prodlení je sice dle daňového řádu deklarován pouze jako cena peněz, již je daňový subjekt povinen uhradit státu za pozdní platbu, ale ta je prakticky dvojnásobná oproti té, kterou zákonodárce stanovil pro úrok z prodlení v občanskoprávních vztazích.
Daňový řád také klade důraz na elektronizaci daňové správy. A současně zavádí jasná pravidla pro doručování, klade důraz na odůvodnění jednotlivých rozhodnutí, rozvádí možnost takzvané editační povinnosti – povinnosti správce daně vydat na žádost daňového subjektu závazné stanovisko k určité problematice – a podrobně upravuje i daňovou exekuci. Přijetí nového daňového řádu je krokem správným směrem. Měl by přispět k větší právní jistotě daňových subjektů a stát se jedním z pilířů moderní správy daní v České republice.
