Pouhý rok vydržel v úřadu první demokraticky zvolený egyptský prezident Muhammad Mursí. Na začátku měsíce jej po dlouhých masových nepokojích svrhla armáda a sen o egyptské demokracii se rozplynul. Generálové slibují jeho brzký návrat, ale přinejmenším mezi komentátory po celém světě jim nikdo moc nevěří.
S kartami, které v egyptské hře drží Spojené státy, nelze vyhrát. Amerika asi nemůže jinak než krátkodobě pokračovat ve hře. Ale v dlouhodobějším horizontu musí tyto karty vrátit do balíku a vytáhnout si jiné.
Svržení Muhammada Mursího postavilo USA před stejnou volbu mezi dvěma špatnými variantami, s níž se v Egyptě potýkaly celé dekády: volbu mezi armádou na jedné a islamisty z Muslimského bratrstva na druhé straně. To je ošemetná situace, v níž USA nezbývá než si vybrat menší zlo a následně čelit kritice jedné či rovnou obou stran za to, jakým způsobem to učinily.
Útok armády na podporovatele bratrstva jen podtrhl mizérii této volby. Zatím do této rovnováhy nezapadají sekulární, technokratičtí mladí Egypťané, kteří by měli být nejlepšími spojenci USA a demokracie. Spustili revoluci, která svrhla Mubaraka, a byli i u zrodu bouří, které stály místo Mursího. Ztratili však hybný moment, když bratrstvo vyhrálo volby a sestavilo vládu. Nyní jim opět hrozí prohra, tentokrát s armádou. Cílem Obamovy politiky by proto mělo být překlenout spor armády a bratrstva a najít cestu k posílení těchto mladých Egypťanů, jichž je početně mnoho, ale vliv mají malý. Zní to lehce, ale je to po čertech těžké. V Egyptě chybějí vůdci i instituce, kteří by tyto hráče pozvedli z ulic, a chybějí i systémy, jež by umožnily mírovou soutěž argumentů.
Wall Street Journal: Známá volba mezi zly
Al-Džazíra: Je politický islám mrtev?
Po armádním puči v Egyptě mnoho komentátorů dospělo k závěru, že politický islám dostal smrtelnou ránu, z níž se nevzpamatuje. Platilo by to v případě, že by byl prezident Mursí poražen ve volbách nebo přinucen rezignovat dlouhodobým civilním odporem.
Jelikož ale armáda dodržela tradici autoritativních společností a svrhla civilní vládu, jde o zcela jiný obraz. Jelikož po ulici opět teče krev a věznice se plní, je třeba vítěze a poražené nahlížet jinak. Fakt je, že Muslimské bratrstvo věří v politický proces a snaží se jej praktikovat. Věří, že demokracie a islamismus jsou slučitelné a že je možné dosáhnout morálního konsenzu s neislamisty.
Jistě, během nepokojů prokázali, že nejsou andílci. Sekularisté však předvedli, že jejich přístup k lidským právům je v nejlepším případě vrtkavý. Když byl komik Jussuf obtěžován Mursího vládou, jejich rozčilení neznalo mezí, ale zavření jediné televize vlastněné bratrstvem je nechalo v klidu. Stejně tak je rozlítilo, když Mursí narušil neexistující integritu Nejvyššího soudu, zato zrušení ústavy schválené občany nikoli. Co je však skandální, když je zraněn antimursíovec, mohou vyskočit z kůže, ale smrt proislamistického demonstranta je neznepokojuje. Takzvaní liberální sekularisté zneužívají jazyk demokracie a lidských práv stejně, jako islamisté zneužívají symboly islámu a hodnoty šáríi. Oba tábory kážou to, co nepraktikují.
Sme: Experiment skončil
Pojmologický spor, zda se v Egyptě odehrál puč, nebo něco jiného, nedá spát západním analytikům a politikům. Podstatnější však je si uvědomit, že to, co se stalo, je především koncem experimentu s demokracií v Egyptě. Budoucnost je ve hvězdách. Dnes je však zřejmé, že země je rozčísnutá na nábožensky konzervativní a sekulární část tak hluboce, že společenský konsenzus o vládě volebního vítěze, který je prazákladem demokracie, není udržitelný ani jedno volební období. Městská liberální veřejnost, jíž by teoreticky měly být demokratické ideály nejbližší, prostě odmítá trpět islamistického prezidenta a jeho vládu. Všemocná armáda, bez jejíž loajality nelze Egyptu vládnout, protestní hnutí „vyslyšela“. Desítky mrtvých v ulicích jsou jasnou zprávou, že než slibované rychlé volby jsou pravděpodobnější vlny chaosu a násilí. Poslat Muslimské bratrstvo do ilegality, kde strávilo celé dekády, je jistě možné a pro armádu možná i lákavé, ale demokracie už z toho nebude. Nejhorší na tom je, že na socioekonomické problémy, které znalci vidí v podhoubí nespokojenosti, nemají odpověď ani sekularisté vedení Baradejem ani vojáci.
Čtěte také:
Radek Palata: Egypt: Chléb nad demokracii
V Egyptě zemřelo během nepokojů třicet lidí, zatčen byl předák islamistů
