Je nezbytné odstranit bariéry bránící rozvoji energeticky úsporných technologií
Dnes již trvale aktuální myšlenka hospodárnějšího využití energií nabyla na síle během sedmdesátých let minulého století. Tento obrat, jenž se dotkl komerčních subjektů, politických elit i obyčejných lidí, způsobily ropné šoky, které navždy pozměnily naše představy o energetické efektivitě a bezpečnosti. Příkladem šel tehdy i prezident Spojených států Jimmy Carter, který v rámci úsporných opatření nechal na střechu Bílého domu instalovat solární panely. Důsledky této energetické krize však byly dalekosáhlejší.
Technologické inovace.
V letech 1979 až 1983 poklesla spotřeba energie vyspělých průmyslových zemí asi o deset procent. Restrukturalizace produkční báze akcentovala roli méně energeticky náročných hi-tech odvětví. Témata energetické bezpečnosti a nutnosti technologické inovace získávají ve vládních strategických koncepcích na důležitosti. Tento trend společně s rostoucími cenami energetických komodit (především ropy a zemního plynu) dále sílí. Příkladem par excellence je Japonsko, které - po zvládnutí nutných změn - zaznamenalo již v roce 1976, uprostřed období světové recese, více než čtyřprocentní růst HDP. Je zřejmé, že efektivnější využívání zdrojů obecně představuje konkurenční výhodu. Úspora energie znamená více prostředků pro další investice, ale nejen to. Nutné je vzít v úvahu také nepřímé zisky, které s sebou energetické úspory přinášejí. Zlepšením podmínek pro zaměstnance i klienty počínaje a zvýšením ceny daného aktiva konče.
Šetřící systémy.
Pokud jde o spotřebu energie na hlavu, Česká republika se pohybuje výrazně nad průměrem EU 27. Přitom komerční nemovitosti (kancelářské budovy, restaurace, prodejny a podobně) se na celkové spotřebě energie v ČR podílejí asi patnácti procenty, v době energetické špičky však může jít až o 25 procent. V kancelářských budovách je nejvíce energie vynaloženo na vytápění, respektive klimatizaci (v obou případech přibližně 24 procent) a osvětlení (asi 25 procent). Významnou položkou jsou také náklady spojené s ventilací prostor, které činí asi jedenáct procent. Přitom při využití dostupných technologií a architektonických postupů lze celkové energetické náklady redukovat až o 70 procent, aniž by se tím významně snížil komfort vnitřního prostředí.
Jak vidno, investice do energeticky úsporných systémů jsou mnohem spíše průvodním znakem racionalizace než naivního altruismu. Není proto divu, že vláda USA - na pozadí rostoucích cen energií - investuje miliony dolarů do vývoje energeticky úsporných budov. Agentura pro ochranu životního prostředí USA odhaduje, že každý dolar investovaný do energeticky efektivních technologií znamená zhodnocení čistých aktiv mezi dvěma až třemi dolary. Trh začíná podobné investice oceňovat.
Kultivace přilehlého prostoru.
V současnosti jsou investice do komerčních nemovitostí často spojeny s cílem kultivace přilehlého prostoru. Často jde o bývalé průmyslové areály nebo o dlouhodobě nevyužívané zdevastované plochy uvnitř městské zástavby, takzvané brownfields. Příkladem takové investice může být londýnský projekt Thames Gateway, který od počátku kladl velký důraz na environmentální aspekty a energetickou úspornost staveb. Mimochodem od roku 2008 budou muset všechny obdobné projekty v Londýně získávat nejméně deset procent celkové spotřebované energie z obnovitelných zdrojů. Toto opatření je sice výsledkem spíše postupujícího administrativního tlaku, tedy prozatím nikoli přímým důsledkem tržních vztahů, přesto lze konstatovat, že celkový trend je zde jasný.
Projekt River City Prague.
V České republice je obdobným příkladem investice developerské společnosti Europolis - projekt River City Prague v Praze-Karlíně, který nastartoval rozvoj rozsáhlého území Rohanského ostrova. Ze zamýšleného projektu, jenž má být dokončen kolem roku 2010, jsou realizovány již dvě stavby. Jde o několikráte oceněné kancelářské budovy Danube House a Nile House. Nedávno zde byla zahájena výstavba třetího objektu s názvem Amazon Court. Jak Danube, tak Nile House v porovnání s obdobně velkými konvenčně koncipovanými kancelářskými budovami dokážou uspořit 50 procent energie. Této úspory je dosaženo kombinací tradičně osvědčených i zcela nových technologií.
Vytěsňovací větrání.
Základem je šetrný systém takzvaného vytěsňovacího větrání, které efektivně využívá přirozené svislé rozvrstvení chladného a teplého vzduchu v rámci místnosti a za velmi malých nákladů dokáže vytvořit komfortnější a zdravější prostředí v budově. Vzduch zásobující obě budovy je nasáván v těsné blízkosti řeky, která slouží jako tepelný kondenzátor. V zimě je zde vzduch relativně teplejší, v létě naopak chladnější. Už tím dochází k energetickým úsporám při vytápění, respektive chlazení budovy. Využívány jsou i akumulační schopnosti konstrukcí budovy, zejména železobetonového obvodového pláště a stropů. V maximální míře jsou použity technologie tepelných čerpadel využívajících vodu z hlubinných vrtů. Snaha o úsporu energie je do značné míry závislá na tom, jak se daří zabránit jejímu uniku z budovy.
Nejmodernější stavební materiály.
V případě budov River City Prague se o to starají zejména kvalitní stavební materiály a izolace podpořené výkonnými výměníky tepla. Důležitou samozřejmostí jsou nejmodernější stavební materiály použité na vnějších fasádách. Jejich výborné izolační vlastnosti (obvykle však vykoupené vyšší pořizovací cenou) jsou tradičně významným prvkem energetické úspornosti. Osobní počítače v zabydlených kancelářích jsou významným zdrojem tepla. V těchto případech jsou z energetického hlediska podstatnější výdaje na letní chlazení než na zimní vytápění. V moderních kancelářských budovách, kde je nejpoužívanějším materiálem na vnějších fasádách sklo, hraje velkou roli i sluneční osvit. Náročné, ale „energeticky funkční“ řešení ukazují Nile House i Danube House. Vnější žaluzie jsou řízené počítačem, aby se zakryla okna, na která zrovna svítí slunce, a žaluzie se nastavily do polohy optimálně odrážející sluneční paprsky.
Hlavní překážky rozvoje.
Ale vraťme se k obecným otázkám výstavby energeticky úsporných budov. Proč jich už dávno není více? Hlavními překážkami rozvoje energeticky úsporných investic jsou zejména konzervativní orientace investorů, vyšší počáteční náklady a někdy též nesprávná metodika výpočtu návratnosti. Velkou roli také hrají vyšší transakční náklady související s přetrvávající nedůvěřivostí zákazníků a další deformace trhu. Významnou bariérou je také takzvaný technologic lock-in. Jde o situaci, která omezuje rozvoj nekonvenčních technologií. Navíc neexistuje tržní mechanismus, který by přímo přetvářel zvýšené úsilí při vytváření projektu a počáteční investici průkopníků v dané oblasti v jednoznačnou konkurenční výhodu proti následovníkům, kteří budou ze svého pozdějšího přijetí již zavedených technologických postupů posléze profitovat.
Nedostatečná motivace.
Uvedené poukazuje na nedokonalosti tržního prostředí, které v současnosti není s to za prvé dostatečně reflektovat sociální náklady produkce energií a znečištění. A za druhé, jelikož soukromé subjekty nejsou schopny přisvojit si všechny přínosy plynoucí z jejich investic do vývoje a výzkumu, nejsou k těmto investicím adekvátně motivovány. Konvenční moudrost s těmito aspekty nepočítá a podporuje spíše dosavadní stav. Nezbývá než doufat, že tyto bariéry - iracionálně bránící rozvoji energeticky úsporných technologií - budou co nejdříve odstraněny.
