Nová legislativa podle prezidenta SCHP likviduje...
Celý podtitul: Nová legislativa likviduje chemický průmysl a prosazuje dvourychlostní Evropu, tvrdí prezident oborového svazu
EURO: Nakolik zasáhla ekonomická krize chemický průmysl? ŠVARC: Bohužel ten náraz byl mimořádně silný a plošný. Prakticky všechny sektory chemie se potýkají a těžce vyrovnávají s dopady ekonomické krize v Evropě a ve světě. Jen pro ilustraci: významná část chemických produktů směřuje do automobilového a stavebního průmyslu, a když se prodej aut propadl a stavby se zastavily nebo zpozdily, automobilky a stavební firmy nejen začaly omezovat výrobu, ale také ještě více tlačit své dodavatele ke snížení cen. Vzhledem k poklesu ekonomické aktivity obecně se snižuje objem prodeje a zejména klesají marže. Přetlak nabídky nad poptávkou je enormní a pro výrobce jsou to těžké časy.
EURO: Na konferenci věnované chemické politice REACH jste argumentoval, že ve zvláště složité situaci je chemický průmysl v nových zemích EU – včetně České republiky. ŠVARC: Český chemický průmysl je kvůli historickému vývoji málo inovativní. Je zaměřen na komodity a na nich jsou marže zdaleka nejnižší. Rafinerský průmysl trpí vnitrozemskou polohou a nutností dovozu a vývozu produktů s významnými logistickými náklady. Jednoduché chemické produkty se do Evropy dovážejí ze Středního východu, Indie a Číny, například plastům vyráběným ze zemního plynu v arabských státech nemůžeme cenově konkurovat. Jediným východiskem je výroba specialit s vysokou přidanou hodnotou, jenže ta předpokládá významnou výzkumnou základnu, a ta zde dlouhodobě chybí. Její vybudování je nákladné. Technologická vyspělost českého chemického průmyslu hluboce zaostává za starými zeměmi EU.
EURO: Kde je příčina? ŠVARC: Po roce 1989 byly obrovské investice vynaloženy na snížení ekologického dopadu výroby, ale nikoliv na novou výrobu přinášející vyšší návratnost. Český chemický průmysl je tak dnes sice environmentálně šetrný, ale strukturně neodpovídá inovativnímu charakteru evropské chemie.
EURO: Nedají se čerpat peníze na podporu výzkumu a vývoje z evropských fondů? ŠVARC: Přes obrovské alokované prostředky je podpora výzkumu a vývoje v rámci Evropské unie restriktivní a problematická. Kvůli podmínkám vypsaných výzev z programu Výzkum a vývoj pro inovace ministerstva školství zde mají podniky chemického průmyslu malou šanci se svými projekty uspět ve srovnání s vědeckými či univerzitními pracovišti. Drtivá většina podpory výzkumu tak bude minimálně do roku 2013, kdy končí toto plánovací období pro čerpání evropských fondů, směřovat mimo podnikovou sféru. To jen prohloubí současný stav nevyužívání výsledků výzkumu v podnikové praxi.
EURO: Nakolik se evropského chemického průmyslu dotkly nové ekologické zákony a nařízení, jako byl REACH či energeticko-klimatický balíček? ŠVARC: Posledními legislativními aktivitami Evropské unie je zdejší chemický průmysl existenčně ohrožen. Varovali jsme před dopady REACH, avšak marně. Evropský parlament nebral námi pojmenovaná rizika vážně a už dnes vidíme, že situace je ještě horší, než jsme se obávali. Nebezpečná je i připravovaná novelizace směrnice o IPPC (integrované povolení k provozu), která by měla dále zpřísňovat emisní limity. Odhady dopadů této směrnice na evropský chemický průmysl se pohybují okolo dvaceti miliard eur, pro Českou republiku dvaceti miliard korun.
EURO: V čem byl dopad REACH negativnější, než jste očekávali?
ŠVARC: Už jen úvodní registrace je obtížná a administrativně náročná, zejména pro malé a střední podniky. Navíc registrace je pouhý začátek. Až některé látky nebudou připuštěny k takzvané autorizaci, nastane problém, jak a čím je nahradit. Již dnes nevládní organizace připravují seznamy látek, o kterých tvrdí, že nebudou moci být vyráběny, a tyto seznamy jsou velmi dlouhé. Nahrazování bude představovat vysoké náklady, které evropský chemický průmysl bude muset platit, zatímco jeho konkurenti v ostatních částech světa nikoli.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, co se stane, až Evropská chemická agentura v Helsinkách zjistí a oznámí, že není administrativně schopna plnit svou roli a kvůli jejímu selhání nebudou některé chemičky moci po 1. prosinci 2010 vyrábět či obchodovat s daným produktem. A tyto signály již existují. Evropská komise očekávala, že k loňskému prosinci bude zhruba 150 000 předregistrací, ve skutečnosti jich ale bylo agentuře zasláno 2,9 milionu! Svaz chemického průmyslu se pokoušel prostřednictvím Evropské rady chemického průmyslu CEFIC navrhnout posun termínu registrací o dva roky jako součást protikrizového balíčku, ale to by znamenalo výraznou legislativní aktivitu v Parlamentu a ta se jeví jako neprůchodná. Navíc velké evropské chemičky nás v tomto úsilí moc nepodporovaly a já začínám REACH podezírat z toho, že je jedním z nástrojů takzvané dvourychlostní Evropy a skrytým nástrojem konkurenčního boje se strany velkých západoevropských podniků.
EURO: Čím by REACH mohl pomoci velkým chemickým firmám ze staré Evropy? ŠVARC: Riziko vidím v tom, že společnosti jako Bayer, BASF nebo Solvay jsou ve srovnání s českými chemičkami mnohem technologicky vyspělejší, inovativnější a kapitálově silnější, takže ten otřes a ekologické zpřísnění ustojí, zatímco my ne. Jen samotné poplatky Evropské chemické agentuře představují pro malé a střední podniky nikoliv zanedbatelný výdaj. Její rozpočet je dvě miliardy eur a má být z větší části kryt poplatky od firem. Snažíme se proto mimo jiné prosadit, aby se poplatky snížily a případně fázovaly a aby malým a středním podnikům na ně půjčovala Evropská investiční banka.
EURO: Jaký má na chemický průmysl vliv energeticko-klimatický balíček? ŠVARC: Chemie se po tvrdých diskusích dostala do takzvaných konkurencí ohrožených odvětví. Přesto existují snahy nevládních organizací tento sektor vrátit do systému plného nákupu povolenek. Do poloviny příštího roku má být jasno, jak bude stanoven benchmark (srovnatelná úroveň) u technologií chemického průmyslu. Pokud daná společnost splní požadavky tohoto limitu, nemusí kupovat povolenky. Pokud překračuje tento benchmark, musí si je koupit. Pokud je lepší, může je prodat. Vzhledem k tomu, že technologie starých států Evropy jsou na podstatně vyšší úrovni a tvorbu benchmarků budou opět tvořit zástupci těchto zemí, lze se domnívat, že tato aktivita opět posílí konkurenční postavení chemického průmyslu starých členů EU. Dalším rizikem je očekávaný spekulativní charakter obchodování s povolenkami.
EURO: Jaký očekáváte další vývoj? ŠVARC: Umím si představit dva možné směry, a to zejména v závislosti na schopnosti české administrativy bojovat proti likvidačním evropským legislativním aktivitám. Pokud to nezvládneme, český chemický průmysl se postupně zredukuje na komoditní rafinersko-petrochemický průmysl, který má jedinou surovinu – ropu a návaznou výrobu plastů a několika dalších petrochemických komodit. Vzhledem ke špatné politice v podpoře výzkumu a vývoje nebude docházet k inovacím a k výrobě produktů s vysokou přidanou hodnotou. Chemická výroba tudíž nebude rozvíjena, bude se zvyšovat dovoz buď ze západní Evropy (produkty s vysokou přidanou hodnotou) nebo z Indie, Číny, Ruska (komodity, kde nákladově nebude moci česká chemie soupeřit). Ostatní menší chemičky budou stále méně konkurenceschopné, až budou muset skončit.
EURO: Již déle než rok pracujete pro českého ropného magnáta Karla Komárka v Rusku. Jaká je situace tamního chemického průmyslu? ŠVARC: Rusko přes svůj obrovský potenciál stále podstatně více vyváží suroviny, než je přepracovává. Situace chemického průmyslu je podstatně horší než v Evropě, a to kvůli vysokým bariérám vstupu zahraničních investorů na ruský trh a nedostatku kapitálu ruských společností. Ekonomická krize navíc zasáhla silně i Rusko. Nebýt opět vysokých cen ropy, měl by ruský státní rozpočet velký problém.
EURO: Při vašem vstupu do služeb impéria KKCG se mluvilo o dvou projektech. O překladišti ropy u Petrohradu a o rafinerii. Jak to s nimi vypadá? ŠVARC: Nejsem autorizován sdělovat bližší informace. Po téměř roční orientaci v situaci na ruském trhu se nyní zdá, že oba projekty by mohly být realizovány. Sice na jiných místech a v jiných podmínkách a později a složitěji, ale přece.
FAKTA
Český chemický průmysl
- zaměstnává přímo více než sto tisíc lidí, nepřímo pak dalších tři sta tisíc
- představuje třináct procent zpracovatelského průmyslu v Česku
