„To máme balík oblečení z Aliexpressu a dvě panenky vyrobené v Číně. Bude to stát jednu emisní povolenku, totiž sto CO2INů. Můžete platit pomocí aplikace.“ Zhruba tak nějak by mohla v budoucnu vypadat konverzace s kurýrem při placení za zboží, které při výrobě a převozu zanechává velkou uhlíkovou stopu, pokud by se splnil sen Jana Palaščáka z energetické firmy Amper.
Ekonom Palaščák vynalezl vlastní platidlo. Vždycky chtěl mít vlastní měnu, prý si vyráběl peníze už jako osmileté dítě a směňoval je za švestky a limonádu. A ještě jako kluk s rukama lepkavýma od koupených sladkostí si uvědomil existenci inflace. Svůj sen o penězích, které se stanou uchovatelem hodnoty, si splnil o několik desítek let později.
Vytvořil CO2IN, virtuální platidlo, která je po vzoru zlatého standardu podložena emisními povolenkami Evropské unie. Ty v současnosti stojí necelých 67 eur (1708 korun), což znamená, že se jejich cena ocitla na svém historickém maximu. Kromě toho, že emisní povolenka umožní svému majiteli, nejčastěji firmě, papírově vymazat tunu CO2, kterou vypustí do atmosféry, může se její hodnota rozdělit na 100 CO2INů. Ty si smí zakoupit přes aplikaci běžný člověk a vynulovat tak pomocí odpovídající investice svou vlastní uhlíkovou stopu. Průměrný Čech vyprodukuje šest tun CO2 ročně, po započítání průmyslu pak hodnota emisí vychází na 12 tun na hlavu.
„CO2IN se řadí do kategorie uhlíkových offsetů, respektive uhlíkových kreditů. Je to privátní digitální platidlo. Jeho hlavní účel je ale environmentální služba,“ vysvětluje Palaščák. Nejedná se o kryptoměnu, která slibuje rychlý výdělek, bezmála exponenciální růst hodnoty a emisi peněz řízenou algoritmy. Nicméně cena uhlíkové povolenky pravděpodobně klesat již nikdy nebude.
Platba mobilem
CO2IN slouží pochopitelně i k placení. Transakce probíhá v mobilní aplikaci, kde musí prodejce nejprve zadat požadavek platby, poté rozlišit jednotlivé objednávky pomocí variabilního symbolu a nakonec vygenerovat QR kód, který zákazník naskenuje telefonem, a účet se zaplatí. Takto to aktuálně funguje ve 20 podnicích v Praze, s CO2INem spolupracuje například vinárna Wine Gallery, pivotéka na Hradčanské, půjčovna Tesel, opravna a prodejna iPhonů nebo obuv nabízející ekologické boty z konopí.
„Většinou nám rozumí obchodníci, kteří mají udržitelnost ve svém konceptu,“ tvrdí autor myšlenky. „Teď partnerům nemůžeme slíbit vysoké obraty, ale spíš dobrý příběh a propagaci. Je to velice jednoduché, protože obchodník je také v podstatě uživatelem našeho softwaru,“ přiznává ekonom. Nyní se produkt nachází ve fázi, kdy je aplikace čerstvě dostupná na Google Play i na AppStoru a spouští se masivní vlna marketingu. Speciální firemní registraci vývojáři z Amperu teprve chystají.
CO2IN by měl od dosažení počtu 200 tisíc klientů generovat zajímavé výnosy z poplatků za každou transakci. CO2INy se nakupují zásadně za eura, při platbě korunami je aplikace s výhodným kurzem převádí. Při koupi CO2INů činí poplatek provozovateli jedno procento, při jejich prodeji dvě procenta. Pokud jeden uživatel posílá CO2INy druhému, aplikace si vezme provizi 0,1 procenta. „Při 100 tisících klientů, což je cíl během roku, bude výnos z poplatků pokrývat provozní náklady,“ slibuje Palaščák.
Koupit službu zadarmo
Jeho projekt momentálně cílí na evropský trh. První fází, kterou Palaščák nazývá seed capital, prý platidlo prošlo, a proto se již používá v českém prostředí. Následovat bude expanze do primárních cílových zemí, tedy do Německa, Rakouska, na Slovensko, do Beneluxu, Francie a Polska. Ve třetí fázi se CO2IN dostane do Velké Británie a USA. Pokud se to za pomoci partnerských organizací podaří, jeho vliv by při deseti nebo dvaceti milionech klientů mohl být tak velký, že bude z trhu stahovat citelné množství emisních povolenek. Pro Palaščáka je to však dlouhodobým cílem na deset až třicet let.
V té době už budou součástí standardu CO2INu i další povolenky a uhlíkové offsety. CO2IN si zatím drží pozici světově nejkvalitnějšího offsetu, ačkoli jeho dosah je stále velmi malý, kvůli tomu, že v případě mnoha jiných podobných kreditů si člověk prostě zaplatí environmentální službu. Organizace zasadí strom nebo přispěje na stavbu obnovitelného zdroje a peníze zmizí. Koupí CO2INu získá zákazník potvrzení, že odpovídající objem CO2 nebude vypuštěn do atmosféry, a o vložené peníze nepřijde, CO2IN může používat jako platidlo.
Atmosféře je jedno, odkud emise přijdou
„Ze mě už si dělají legraci, že pořád dělám dobročinné projekty,“ tvrdí Palaščák, ačkoliv se na jeho hlavu snáší ve twitterových diskuzích kritika a obvinění, že jeho CO2IN škodí průmyslu, protože emisních povolenek je omezené množství a jejich skupování vyvíjí na elektrárny a další fabriky větší tlak na omezení emisí.
„Nechceme zničit evropský průmysl, ale narovnat podmínky. Zásadní je uhlíkové clo a zatížení dovozu. Naprosto nechápu, že čeští politici, kteří chtějí hájit místní průmysl, dali žlutou kartu uhlíkovému clu. To je úplný skandál, a ani nejsou schopni na to odpovědět,“ stěžuje si ekonom a dodává, že zpoplatnění dovozu je důležité pro Green Deal, ale u nás se o něm vůbec nemluví.
Proto chce tohle téma dostat do místní agendy. CO2IN podle něj ještě dlouho nebude schopen zvednout cenu povolenky. Až se ale stane dostatečně velkým hráčem, který má trhu silné slovo, zvýší místním firmám cenu emisí například o dvě eura, zatímco v případě jejich zahraničních konkurentů bude dovoz dražší až o sedmdesát.
Tak hodlá Palaščák pomoci státům k relokalizaci. „To by mohlo znamenat, že se v jednotlivých regionech srovnají ceny za uhlík. Potom by se úspory, obnovitelné zdroje i jádro měly vyplatit bez jakýchkoliv dotací. V atmosféře je úplně jedno, jestli emise přišly z chudé nebo bohaté země a jestli je to z domácího topeniště nebo z velké elektrárny. Takže třeba steaky z Argentiny by byly zatíženy velkou platbou v CO2INech a mnohem víc by se vyplatil český strakatý chov z Vysočiny. Plastové hračky z Číny by byly tak drahé, že bychom si radši kupovali české dřevěné,“ vysvětluje své cíle ekonom.
Záchrana planety něco stojí
Nápad na realizaci CO2INu prý dostal, když se pro opuštění předchozí firmy ocitl na pokraji vyhoření. Po ročním odpočinku hledal inspiraci na projekt, do kterého by se mohl pustit, a skončil u prohlídky uhlíkových offsetů a kryptoměn. Jenže mu to přišlo všechno strašně složité. „Byl jsem tak unavený, že jsem chtěl něco úplně jednoduchého. Zároveň jsem nechtěl řídit zeměkouli ani dělat dogecoin a jiné podvody,“ vypráví v nadsázce. A tak se zrodil CO2IN.
Nicméně samotný CO2IN a obchod s povolenkami k celosvětové změně nestačí. Nejméně paseky v atmosféře totiž udělají emise, které člověk vůbec nevypustí. A tak je třeba šetřit, používat obnovitelné zdroje a tak dále. „Ať se na mě nikdo nezlobí, ale myslím si, že letecká dovolená není slučitelná s tím, aby naše pravnoučata na konci století mohla žít v rozumných podmínkách,“ tvrdí podnikatel a zdůrazňuje, že jeho firma jde příkladem a má zápornou uhlíkovou stopu.
„Změna nebude zadarmo. Budeme platit za uhlík a o to méně nám zbyde na jiné služby. Protože jen tak budeme na cestě k cíli zachránit planetu,“ uzavírá.
